Jádro knihy tvoří spektakulární polemika F. H. Jacobiho s M. Mendelssohnem o Spinozově filosofii. Tato polemika, na níž se podíleli i Lessing, Goethe a Herder, definitivně vrátila Spinozu do filosofie.
Friedrich Heinrich Jacobi Knihy
25. január 1743 – 10. marec 1819
Friedrich Heinrich Jacobi bol vplyvný nemecký filozof a literárna osobnosť, ktorý kritizoval osvietenské myslenie za jeho údajné sklony k nihilizmu. Namiesto špekulatívnej racionality obhajoval vieru a zjavenie, čím predjímal moderných kritikov svetskej filozofie. Jacobi sa vo svojich literárnych dielach snažil o zmierenie osvietenského individualizmu so spoločenskou zodpovednosťou. Jeho práca obhajovala rovnováhu medzi osobnou slobodou a potrebou kolektívneho záväzku.
Die Korrespondenzen der letzten Eutiner Jahre Jacobis erfahren nur durch eine Parisreise von Ende 1801 bis Anfang 1802 eine größere Unterbrechung. Neben den philosophischen Auseinandersetzungen mit Kant, Fichte, Schelling und Hegel geht es am Anfang dieser Jahre auch noch einmal um die Konversion des Grafen Friedrich Leopold zu Stolberg-Stolberg. Zu den bisher bekannten Briefpartnern jener Jahre – wie beispielsweise Reinhold, Jean Paul, Bouterwek, Brinckmann, Goethe, Köppen, Perthes, Schenk und Johanna Margaretha Sieveking – kommt vor allem eine neue wichtige Verbindung hinzu: Germaine de Staël-Holstein. 1805 wird Jacobi an die Bayerische Akademie der Wissenschaften berufen; der Band schließt mit den Briefen, die er auf seiner Reise nach München schreibt.
