Tento autor sa preslávil svojím zameraním na každodenný život a intímnu lyriku. Jeho rané diela, silne ovplyvnené Joycom, sa sústredia na obyčajné ľudské skúsenosti a predstavujú prvý krok k jeho typickému štýlu. Neskôr romány, často zasadené do toskánskej krajiny, skúmajú témy neorealizmu a odboja, hoci si zachovávajú jeho charakteristický intímny tón. Napriek zmiešanému kritickému prijatiu zostáva jeho dielo verné snahe „odkryť závoj, ktorý skrýva veci“, odrážajúc hlbokú nedôveru v históriu a skúmajúc rovnováhu medzi múdrosťou a rezignáciou.
Bubeho dievča je realistické znázornenie tvrdého boja proti neúprosnému osudu. Bube po skončení vojny roku 1945 v nerozmyslenosti pomstí svojho spolubojovníka. Táto udalosť podstatne zasiahne nielen do jeho osudu, no najmä do osudu jeho milej, jednoduchého vidieckeho dievčaťa Mary. Keď Bubeho obžalujú z vraždy a odsúdia na trinásť rokov, Mary sa rozhodne čakať a odmietne lásku mládenca, ktorého by, ako sama priznáva, vedela mať rada...
Ada prišla na svet až neskoro po ostatných deťoch. Najstarší brat sa ženil, keď ona bola ešte len dieťa. Oženil sa aj druhý brat, doma ostali už iba dievčence. Ada akoby ani nepatrila do rodiny. Jej sestry aj bratia boli tmavej pleti, ona mala pleť celkom bielu, ibaže pehavú. Ako dieťa mala aj vlasy celkom biele, takže ju pokladali za albínku. Potom jej otmaveli. Teraz mala svetlogaštanové vlnité vlasy s trochu červeným nádychom...
Anna, dcéra slobodnej matky, sa darmo snaží vymaniť z materiálnej biedy a sociálneho ústrku. Z mesta sa vracia do ťažkej roľníckej hrdlačiny, v ktorej sa na smrť strhala aj jej nešťastná matka. Anna po dlhom boji rezignuje, berie si chudobného bezzemka. Autor jej rezignáciu neprijíma, búri sa proti nežičlivému osudu proletárky. Carlo Cassola sa postavil v tomto románe hádam najostrejšie proti vykorisťovaniu talianskych roľníckych proletárov.
První ze tří velkých románů nově objevovaného italského spisovatele, autodidakta, považovaného dodnes některými kritiky za nejlepšího italského romanopisce své doby. Se zavřenýma očima jde životem hrdina téměř autobiografického příběhu, snílek, který se nehodí ani k práci v otcověhostinci, ani ke studiu, a se zavřenýma očima prožívá i lásku k venkovské krásce, nesnaží se ji blíže poznat, promluvit s ní, přičemž skutečnost jak v životě, tak i v lásce ho drtí. Předmluvu „Sienský snílek a bouřlivák“ napsal Carlo Cassola.
Kácení lesa je prostý, intenzívně podaný příběh, který líčí jeden z nejzákladnějších lidských citů, smutek muže nad ztrátou ženy. Zápas s bolestí je ukázán v rámci toskánské přírody při kácení lesa, kde v těžké práci a nepohodě prožívá ovdovělý dřevorubec Guglielmo celou zimu.
Dvě povídky, z nichž první (Voják) vypráví o lásce vojáka k dívce nešetřící svou přízní a pramálo se starající o svou pověst, druhá (Rosa Gagliardiová) o neprovdané stárnoucí ženě, která se umí povznést nad tíhu osamělosti a vytvořit si sama v sobě štěstí života.
Scritto nel 1949 il romanzo, ambientato nell’Italia degli anni quaranta e di decisa ispirazione autobiografica, fu pubblicato nel 1952 , in un clima fortemente politicizzato e ricevette giudizi negativi per le sue accuse alla Resistenza. Successivamente è stato apprezzato come il racconto di una duplice disfatta, privata e politica. I due protagonisti, Fausto e Anna, si conoscono a Volterra, si innamorano finchè i loro rapporti peggiorano rapidamente fino alla rottura. Anna conosce Miro, si innamora, lo sposa e da lui ha un figlio. Da qui in poi la narrazione si sposta su Fausto il quale, dopo aver incontrato alcuni partigiani, nel pieno della guerra, si sente attratto dalla causa per cui essi combattono e decide di unirsi a loro in montagna dove partecipa ad alcune imprese. Durante una di queste, a San Ginesio, incontra Anna e i due scoprono di essere ancora innamorati. Ma un altro episodio, la sommaria uccisione di alcuni prigionieri da parte dei partigiani, mette in crisi le sue certezze e solleva dubbi di ordine etico. Fausto critica i metodi sbrigativi e cruenti dei compagni e si convince che la loro condotta non è ispirata a principi morali. La vicenda si conclude con la definitiva e doppia separazione: dai partigiani e da Anna. Infatti Fausto abbandona i compagni e, di nuovo a San Ginesio, va in cerca di Anna , ma non la trova. Incontra invece la cugina di lei , Nora, che lo esorta a non turbare più la vita di Anna.
