Ploutarchos (spisovateľ) Knihy

Životopisy slávnych Grékov a Rimanov (Bioi paralléloi, Súbežné životopisy) sú najvýznamnejším dielom gréckeho spisovateľa, historika a filozofa Plutarcha (asi 46 – asi 127 po Kristovi). Ide o dvadsať párov tzv. paralelných životopisov slávnych historických postáv gréckych a rímskych dejín, v ktorých je zachytená história antického sveta od piateho storočia pred Kristom do prvého storočia po Kristovi. Tieto životopisy začal údajne písať Plutarchos na podnet svojich priateľov, no onedlho si túto činnosť veľmi obľúbil. Prostredníctvom týchto životopisov a v zmysle svojho politického presvedčenia o nevyhnutnej historickej súčinnosti Grékov a Rimanov mohol poukázať na rovnocenný podiel obidvoch národov na budovaní antickej spoločnosti. Plutarchov zámer smeroval k tomu – prostredníctvom životopisov slávnych Grékov pripomenúť Rimanom grécke prvenstvo v antickej civilizácii, zatiaľ čo životopisy slávnych Rimanov mali presvedčiť gréckych čitateľov o tom, že Rimanov nemožno v nijakom prípade zaraďovať medzi barbarov.

Životopisy slávnych Grékov a Rimanov (Bioi paralléloi, Súbežné životopisy) sú najvýznamnejším dielom gréckeho spisovateľa, historika a filozofa Plutarcha (asi 46 – asi 127 po Kristovi). Ide o dvadsať párov tzv. paralelných životopisov slávnych historických postáv gréckych a rímskych dejín, v ktorých je zachytená história antického sveta od piateho storočia pred Kristom do prvého storočia po Kristovi. Tieto životopisy začal údajne písať Plutarchos na podnet svojich priateľov, no onedlho si túto činnosť veľmi obľúbil. Prostredníctvom týchto životopisov a v zmysle svojho politického presvedčenia o nevyhnutnej historickej súčinnosti Grékov a Rimanov mohol poukázať na rovnocenný podiel obidvoch národov na budovaní antickej spoločnosti. Plutarchov zámer smeroval k tomu – prostredníctvom životopisov slávnych Grékov pripomenúť Rimanom grécke prvenstvo v antickej civilizácii, zatiaľ čo životopisy slávnych Rimanov mali presvedčiť gréckych čitateľov o tom, že Rimanov nemožno v nijakom prípade zaraďovať medzi barbarov.

K napísaniu svojho najznámejšieho diela, Životopisov, Plutarcha podnietil dobrý vzťah k Rimanom a tiež fakt, že spisy tohto druhu boli v Ríme pomerne obľúbené. Charakteristickou črtou takýchto životopisov sa stalo porovnávanie osôb rozdielnych národov. Plutarchos ako Grék s dobrým vzťahom k Rimanom si zvolil porovnávanie vždy dvoch osôb, jedného Gréka a jedného Rimana. Dvojice do svojho diela vyberal tak, aby si boli podobné niečím, čo ich obzvlášť charakterizovalo, i keď žili v rôznej dobe. V životopisoch uvádza jednak historické skutočnosti, no i údaje, ktorých pravdivosť nie je úplne istá a snaží sa ich písať pútavým spôsobom, aby boli zaujímavé i pre bežného čitateľa. Toto vydanie podáva výber ôsmych životopisov z celkového počtu päťdesiatich zachovaných. Publikáciu dopĺňajú dve štúdie Miloslava Okála Život, dielo a vplyv Plutarcha a Rímsky senát.

Plutarchos je autor, ktorý je slovenskému čitateľovi známy najmä prostredníctvom diela Životopisy slávnych Grékov a Rimanov. Nebol však iba historikom či biografom, ale aj jedným z najplodnejších antických filozofov. Titul Ako správne vychovávať deti je prvým prekladom Plutarchovho spisu do slovenského jazyka. Je užitočným obohatením slovenskej knižnice antických filozofických autorov. Stále aktuálna téma výchovy, avšak vnímaná v kontexte historického obdobia (približne 45-125 po Kr.), môže byť zaujímavá nielen pre historikov a vysokoškolských odborníkov a vôbec pre každého, kto sa zaujíma o kultúru klasického staroveku a jej filozofické dedičstvo, ale aj pre vychovávateľov, pedagogických pracovníkov a v neposlednom rade aj pre rodičov.

Druhý svazek Plútarchových srovnávacích životopisů zahrnuje osm dvojic řecko-římských osobností, včetně čtyř samostatných biografií. Předchozí svazek obsahoval čtrnáct až patnáct životopisů. Z původního souboru se ztratil pouze zlomek, včetně jedné dvojice a autorovy předmluvy. Plútarchos se srovnáváním slavných osobností snažil porozumět minulosti, přičemž se nechtěl soutěžit s historiky, kteří již popsali významné události. Zaměřil se na charakter a jednání jednotlivců, které formovaly dějiny, a shromáždil údaje, jež byly opomíjeny. Vybral osobnosti, které nejlépe vyjadřovaly jeho výchovné záměry, a použil princip analogie pro porozumění. Biografie považoval za optimální žánr pro tento účel a vytvořil z nich svižné eseje. Nejvíce protagonistů pochází z klasické doby Athén, prvního století helénismu a římských občanských válek. Plútarchos tím demonstroval svůj pohled na řeckou a římskou historii a vytvořil galerii významných osobností, přičemž zdůraznil, že Řekové byli iniciátory ušlechtilých myšlenek a morálních ctností. Jeho dílo zpracovává bohaté dědictví klasické historiografie a nově interpretuje platónskou filozofii. Plútarchos sehrál klíčovou roli v přechodu křesťanství a jeho práce se stala oblíbenou mezi byzantskými učenci a evropskými vzdělanci, inspirovala renesanční a novověké autory a dodnes se čte.

Plútarchovy životopisy význačných osobností řeckých a římských dějin představují specializovaný dějepisný žánr - biografii. Reprezentují tento žánr v pokročilém vývojovém stadiu, kdy se vlivem peripatetické filozofie obohatil o prvky a postupy umělecké prózy za účelem dosažení mravního a estetického účinku na čtenáře. Plútarchoss pak do tohoto žánru učinil průlom svou koncepcí konfrontace osobností, kdy proti Řekovi postavil analogickou postavu Římana a srovnával jejich povahy, kariéru a skutky. Činil tak s ušlechtilým záměrem: demonstrovat souměřitelnou velikost obou antických kultur. Při líčení charakterových vlastností kladl důraz na morální kvality té které postavy, jež podle jeho mínění zasluhovaly následování. Touto metodou srovnávání chtěl zprostředkovat porozumění minulosti. Celkem se dochovalo 49 životopisů, z nichž 46 je párových, tzn. 23 dvojic a 3 jednotlivé. Ztracena je Plútarchova předemluva a první dvojice Epameinóndás a Scipio Africký. Tento svazek životopisů obsahuje 14 dvojic, další pak ostatní dvojice včetně jednotlivců a doslovu.

Řecký filosof, historik a esejista, jenž ve svých dílech často řešil náboženské otázky. Pojednání Proč už Pythie nevěští ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek spojených s jejím fungováním. Plútarchos, který na sklonku života působil jako Apollónův kněz v Delfách, zde reflektuje skutečnost, že zatímco za starých časů byly nejslavnější věštby vydávány v hexametrech, v jeho době jsou takřka výhradně prozaické. V rámci různorodé debaty se snaží vymezit vztah mezi lidským a božským faktorem při inspirovaném věštění a hájí názor, že zmizení veršovaných věšteb je důsledkem proměny ducha doby, nikoli známkou ochabnutí věštebné síly Delf.