Savinien Cyrano de Bergerac Knihy

Dva utopické cestopisy, v nichž poznáváme autora nejen jako vtipného vypravěče a satirika, ale i jako velmi vzdělaného člověka, který ovládal nejpokrokovější znalosti své doby. Svěží a pestré vyprávění o cestě na Měsíc (1655), stejně jako nedokončená "Cesta do Sluneční říše" (1662) poskytly Cyranovi jednak možnost, jak názorně a přitom zábavně demonstrovat objevy a dohady kosmologie v 17. stol. a jednak – a to bylo jeho hlavním – jak zesměšňovat biblické a křesťanské představy o geocentrickém vesmíru. Kromě toho v rámci obou hvězdných světů mohl Cyrano i satiricky útočit na svou současnou společnost.

Passionierte, ironische, zärtliche Kunstwerke sind die Liebesbriefe, die Cyrano de Bergerac zwischen 1647 und 1650 verfasste. In nicht enden wollenden Sätzen und Wortkapriolen liebt, leidet und schimpft er. Doch es gibt auch die anderen, die satirischen Briefe, über die einst ganz Paris tuschelte. Darin zeigt er sich als mutiger Vorkämpfer der Aufklärung, der gegen Wunderglauben, Schwärmerei und Heuchelei kein Blatt vor den Mund nimmt und ein Feuerwerk aus Geistesblitzen entfacht. „Wenn vielleicht doch jemand mal einen Liebesbrief schreiben möchte, findet er im Cyrano einen kundigen Lehrer und tausend diebstahlsgeeignete Stellen. Ich wünsche mir, es gäbe noch welche, die so schrieben wie er.“ Eva Demski

Cyrano's (the real guy) greatest work, model for much of Gulliver's Travels, Munchausen and so many other fantasy books. First published in the 17th Century (Paris, of course), this elegant satire takes its hero into the solar system, where he then can freely speak on matters of sex, religion and humanity. Join the big guy as he wanders about the solar system, meeting up with Beast-Men, the Solen people, and a rep from the Kingdom of Love.

Aus dem Französischen übersetzt von Martha Schimper. Nachwort von Falk Peter Weber.

L'Autre Monde est le récit d'un double voyage dans l'espace vers Les Etats et Empires de la Lune et vers Les Etats et Empires du Soleil. Il est en cela le roman du monde tel que la nouvelle science et l'astronomie naissante permettent de l'imaginer, infini et habité, et où la Terre n'est qu'une planète parmi les autres. Mais malgré l'ingéniosité des machines-à-voler et la forte présence de la science, ce n'est pas un roman de science-fiction. Le voyageur doit là-haut affronter des peuples et des sociétés dont les vérités chahutent les certitudes de l'humanité terrestre et chrétienne. Le voyage dans l'espace devient voyage dans le temps, chacun des personnages rencontrés incarnant successivement un des discours qui se sont tenus sur l'origine et sur " la nature des choses " : des présocratiques à Gassendi, des récits fabuleux à Descartes. Si peu héroïque que paraisse le personnage principal, il est donc l'acteur d'une aventure intellectuelle mais qui a ses moments de comédie et de poésie, venant interrompre parfois la tension née de l'audace d'un texte qui proclame la faillite des modèles et la débâcle des dogmes.