Jozef Lánik Knihy

„Wetzlerov román (...) nesie v sebe morálne posolstvo o odvahe človeka postaviť sa proti zlu aj v najťažších či navonok beznádejných situáciách... A obsahuje ešte jedno nadčasové poznanie: Holokaust sa nezačal až vtedy, keď jeho obete hnali do dobytčích vagónov deportačných vlakov, ani vtedy, keď sa ocitli pred bránami vyhladzovacích táborov, resp. plynových komôr. To bolo „iba“ vyústenie procesu, ktorý sa začínal verbálnymi útokmi, ostrakizovaním a perzekvovaním určitej skupiny občanov, ktorí boli vzápätí označení za nepriateľa národa, štátu a celého ľudstva...“ Ivan Kamenec „Ze všech zdařilých útěků osvětimských vězňů můžeme za nejvýznamnější považovat útěk Wetzlera a Rosenberga, budeme-li jejich význam poměřovat jejich ohlasem. Stalo se tak zásluhou zprávy, kterou po svém útěku napsali už na Slovensku. V historické literatuře je známa jako Zpráva Wetzlera a Vrby, protože Walter Rosenberg si už ponechal jméno Rudolf Vrba, na které mu československý odboj pořídil falešné papíry. Alfréd Wetzler si své jméno z ilegality, Jozef Lánik, ponechal jen jako literární pseudonym. (...) Osvětimské poselství, sepsané v Žilině, nechtělo být jen historickým dokumentem ani jen epitafem za osvětimskými oběťmi. Chtělo se stát výstrahou lidstvu, burcující k činům.“ Miroslav Kárný

Together with another young Slovak Jew, both of them deported in 1942, the author succeeded in escaping from the notorious death camp in the spring of 1944. This work offers an account of Nazi genocide and of the inhuman conditions in the camp.

Alfréd Wetzlers Roman Was Dante nicht sah galt bereits in den Sechzigerjahren des vergangenen Jahrhunderts als einer der vortrefflichsten Beiträge zur Konzentrationslager-Thematik. In nüchternem, dokumentarischem Stil erzählt Wetzler die Geschichte des jungen jüdischen Slowaken Karol, der dem Schrecken des KZ Auschwitz-Birkenau hilflos ausgeliefert ist. Karol ist dabei kein Geringerer als Wetzler selbst, dem es als einem der wenigen glückte, aus dem KZ zu fliehen. Bis zu seiner Flucht muss Karol bzw. Wetzler jedoch ein Martyrium erdulden, das durch den Reduktionismus des Autors greifbar wird. Sein Trauma wird spürbar, als er sich sofort nach seiner Ankunft im KZ kahlgeschoren und in einem Sträflingsanzug mitten unter Toten wiederfindet, die abtransportiert werden sollen. Was Dante nicht sah lässt erahnen, was es heißen mag, Teil einer Todesmaschinerie zu sein, deren Betreiber freimütig erklären, es gebe nur einen Weg, sie zu verlassen, den durch den Schornstein.