Jan Drozd Knihy

V českém písemnictví nenajdeme dílo, kolem něhož by se nevyrojilo tolik dohadů a nejasností, o kterém by se nenapsalo tolik vědeckých pojednání, že mnohonásobně převyšují samotné dílo - Slezské písně Petra Bezruče.

Mladým čtenářům určené vyprávění o příbězích malého a pak dospívajícího chlapce, zavátého osudem na jižní Slovensko, na starý panský dvůr poblíž Komárna, kde jeho otec získá místo zahradníka. Odehrává se na konci první republiky a za druhé světové války, jejíž ničivé dílo však kraj ušetří

Sbírka pěti milostných balad. Milostné novely a povídky sugestivně vyprávějí o jedinečnosti a nepředvídatelnosti lidského osudu.

Po dětství na statku odchází hrdina již jako ženatý muž do severomoravského pohraničí, kde zažije odsun Němců, nové osidlování a kolektivizaci. Politický tlak doby i celková atmosféra na něho působí, věří politice KSČ a vstupuje do strany. Pracuje jako předseda JZD, ale brzy si uvědomuje špatné řízení, tragický osud jeho otce, rozpad vlastní rodiny. Zdeptán nenaplněným životem, umírá s pocitem definitivní prohry. Původně vydáno r. 1979 pod pseudonymem Jan Pastor jako: Emauzy.

Ve vyprávění lesního adjunkta oživují před očima účastníků školní brigády beskydské boje partyzánů proti nacistům. Děj je umístěn do jedné vsi poblíž Rožnova pod Radhoštěm a do okolních hor a lesů, hlavním hrdinou je vypravěč, tenkrát asi dvanáctiletý. Spolu s ostatními tamními chlapci zprostředkovává styk partyzánů s obyvatelstvem, nakupuje pro ně a získává zprávy. Vzrušující je odhalení udavače, vloudivšího se mezi partyzány. Vyprávění vrcholí popisem vlastních bojů a příchodem Sovětské armády. - Knížka má mnohé společné s Jilemnického Kronikou: formu vyprávění zúčastněné osoby, popis růstu partyzánského hnutí a ohlasu v životě vesničanů. Je určena dětem asi od deseti let.

V jihoslovenské nížině při maďarských hranicích zúrodňují čeští osadníci močálovitý kraj.Vedeni touhou po lepším životě se pouštějí do zápasu s přírodou i lidmi a vítězí,třebaže musí načas ustoupit maďarskému úderu.

Hrdinské činy a vážné i veselé příběhy partyzánů ve valašských Beskydech, kde bojovali proti nacistickým okupantům, ožívají na stránkách knihy formou vyprávění lesního adjunkta školákům pomáhajícím vysazovat les na místech někdejšího působení partyzánů.

Románové vyprávění začínající atmosférou konce r. 1967, pokračuje v rámcovém líčení některých událostí r. 1968, příjezdem okupačních vojsk, ale hlavně se zabývá následným nástupem normalizace, jak jej pociťovali pracovníci ostravského rozhlasu. Drozdovy prózy svědčí nejen o vyváženém stylistickém umění, o všestranné znalosti života i s jeho drsnými a cynickými polohami, ale zároveň i o jemném cítění, jež obestírá vyprávěné příběhy. Snad nejvíce autentických zážitků vložil do psychologicky zaměřené prózy Pohřbívání živých (1993) o rozhlasových odvážlivcích, kteří se nebáli na vlnách éteru vzdorovat drtivé převaze vojsk Varšavské smlouvy, až k době postupného lámání některých charakterů, až k okamžikům sebepoplivání a podtínání druhých.