Charles de Secondat, Baron de Montesquieu Knihy

V tomto diele predviedol Montesquieu obdivuhodnú syntézu (takú typickú pre jeho ďalšie diela) a aj dnešnému čitateľovi predkladá veľmi sofistikovanú, prepracovanú a vyargumentovanú štúdiu o politickom, sociálnom a náboženskom vývoji a nakoniec aj úpadku Rímskej ríše. Niet pochýb, že hĺbavé úvahy dúmavého pútnika z brehov Seiny oslovia nejedného moderného čitateľa, predovšetkým z radov začínajúcich filozofov, historikov i tých, ktorým beh starovekých udalostí nie je celkom cudzí. Navyše je dielo obohatené o jednu z prvých Montesqiueuových prác - dizertáciu O náboženskej politike Rimanov (1716), čím vhodne dopĺňa to, čo o Rimanoch neskoršie povedal. Kniha obsahuje aj podrobné vysvetlivky k jednotlivým udalostiam. Toto dielo by nemalo chýbať v knižnici žiadneho vzdelaného človeka.

Súbor najznámejších diel mysliteľa konca 17. a začiatku 18. storočia. Obsahuje: Úvahy o príčinách veľkosti a úpadku Rimanov -- Dizertácia o náboženskej politike Rimanov -- O Cicerovi -- Dialóg Sullu s Eukratom -- Dialóg Xanhippa s Xenokratom.

Keď mladý, dovtedy takmer neznámy predseda Kráľovského súdu v Bordeaux vydal v roku 1721 Perzské listy, ukázalo sa, že dielo napísal ozajstný majster. Parížania rozchytali niekoľko vydaní a podnikaví vydavatelia pridali ešte zopár napochytro vyrobených napodobenín. A hoci Montesquieu svoj „preklad z perzštiny“ vydal anonymne, stal sa hneď slávnym. Obdobie, v ktorom autor žil, naskrze nebolo také, že by na ňom nebolo čo kritizovať. Lenže útočiť vždy nemožno alebo neradno priamo: musíte hovoriť vážne, a pritom žartovať, váš bič môže šľahať, nie však vážne zraniť. Túto ťažkú úlohu brali na seba cudzokrajní návštevníci, ktorí prišli do Francúzska a opisovali, čo tu videli. Cudzinec si mohol dovoliť povedať všetko, aj to, čo si sami Francúzi len tajne mysleli – a pritom ho nemuseli brať vážne. Tak sa stal orientálny cestovateľ obdobou stredovekých múdrych šašov na kráľovskom dvore. Túto novú formu neobjavil Montesquieu. Mal veľa predchodcov. Forma tu bola, lenže nedokonalá. Montesquieu jej dal švih, ľahkosť a rafinovane presné dávkovanie vážnych úvah a šteklivých poviedok, žánrových obrázkov a háremových dobrodružstiev, vážnych kritík i nenáročných anekdot.

Autor - zakladatel filozofické povídky - nechává svého hrdinu poutavě vyprávět zážitky ze svých předchozích životů.

Montesquieu hledal řešení, jak odvrátit přirozený osud civilizací spějících od vzestupu k rozkladu a zániku. Našel je v promyšleném zákonodárství. toto téma zpracoval ve své nejslavnější knize O duchu zákonů, vydané poprvé 1748 v Ženevě. Základ spisu je v hledání odpovědi, proč jsou v různých zemích zákony tak rozmanité, že to vyvolává dojem chaosu. Do té doby byla snaha vykládat právní uspořádání států metafyzicky, snahou přiblížit se ideálu, anebo kritériem prospěšnosti. Montesquieu zvolil metodu kauzální. Ukazoval, že národní zákonodárství podmiňují životní podmínky té či oné kultury. Výsledkem byl impozantní spis, jehož teoretický základ se v této publikaci předkládá české veřejnosti .

Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politické sociologie nebyl dosud nikdy do češtiny přeložen, přestože dvousvazkové dílo tvoří jednolitý celek. Stejně jako první díl i tento svazek je opatřen předmluvou překladatele a vysvětlivkami. Součástí knihy je též překlad Obrany „Ducha zákonů“, v níž se Montesquieu vyrovnává s útoky jezuitů a jansenistů na svou knihu.

To Montesquieu belongs the honor of pioneering the movement out of which grew the philosophical dictionaries, encyclopedias, and the literary crusade against mental subjection. If ever satire had a distinct call to duty it was during the Regency in France. Montesquieu adopted the device of a series of familiar letters exchanged by two Persian travelers in France. They were completed in 1721. Popular taste was captivated by the wit and pleasantry of the Letters. They gently satirized the abuses rife in church and state; society was held up to ridicule for its pet sins.