Ulrich Baer Poradie kníh

Deer Black Out poetically constructs an impossible technology of presencing and presenting gay Southern gothic hauntings.

Disorientation and distraction are central themes in this analysis of Virginia Woolf's short story, which reflects her quest for genuine representation in writing. The ambiguous title suggests uncertainty, mirroring the narrator's confusion about the day of the week. Woolf explores how mundane experiences can both distract from and represent deeper truths, emphasizing the complexity of capturing reality through words. The narrative challenges readers to embrace this ambiguity as part of the human experience.

V románe K majáku z roku 1927 sa Virginia Woolfová, jedna z najinovatívnejších autoriek a najuznávanejších literárnych kritičiek dvadsiateho storočia, zameriava na rodinné vzťahy a napätie medzi mužmi a ženami. Prostredníctvom prúdu vedomia prezentuje vnútorný svet viacerých členov rodiny Ramsayovcov pri ich zápase so sklamaním a stratou. Príbeh rozdelený na tri časti sa odohráva pred prvou svetovou vojnou aj po nej, počas návštev v letnom sídle Ramsayovcov na ostrove Skye v Škótsku.

Není pochyb o tom, že hrdinka románu Pýcha a předsudek, Lízinka, je sama Jane Austenová (1775-1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny důrazně odmítla), neobráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generaci kupředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.

Román Jacka Londona patrí medzi najúspešnejšie vo svojom žánri. Rozpráva príbeh psa Bucka, ktorý sa zo skroteného maznáčika stane vodcom vlčej svorky na divokom Severe v období Zlatej horúčky. V zjednodušenej verzii je anglický text doplnený slovenským prekladom na protiľahlej strane, slovníčkom a okomentovaním zaujímavých gramatických javov. Čitateľ môže čítať originálny príbeh a pokiaľ by niečomu nerozumel, ihneď nájde preklad či komentár. Užívateľ si tak môže precvičiť porozumenie hovorenej angličtine.

Rainer Maria Rilke von A bis Z – für Anfänger und Fortgeschrittene eröffnet Ulrich Baer 26 neue Zugänge zu Leben und Werk des großen Dichters. Ob nun B wie Buddha, F wie Frösche, M wie Mussolini oder Z wie Zahl: Jedes dieser auf den ersten Blick oft überraschend ausgewählten Worte wird vor dem Hintergrund von Rilkes Gesamtwerk untersucht und beleuchtet so die enge Verbindung, die zwischen Rilkes Dichtung und seinem Leben besteht. Dabei entpuppt sich Rilke als ungemein konkreter Dichter, als Dichter des gelebten statt des philosophisch reflektierten Lebens. Jedes der 26 Kapitel steht für sich, keines baut auf Vorwissen auf, so daß der Band zum Blättern nach Lust und Laune einlädt.

Traumadeutung handelt vom ersten und letzten Dichter der Moderne: von Charles Baudelaire, der als erster den traumatischen Schock als Signatur der Moderne identifizierte, und von Paul Celan, dessen Werk Zeugnis von der Katastrophe ablegt, die das Ende der modernen Traditionen markiert. Beide Autoren bemühen sich in ihren Gedichten um die Darstellung von Erfahrungen, die unabhängig vom Willen oder Bewußtsein als unverarbeitet, schockierend und traumatisch im Gedächtnis haften. Mittels der Analyse von je drei Gedichten Baudelaires und Celans zeigt Ulrich Baer, daß die Beschäftigung mit den ästhetischen Eigengesetzlichkeiten des Gedichts ein Modell für die Mitteilbarkeit von traumatischen Erfahrungen darstellen kann. Dieses »außergewöhnlich luzide Buch« ( Harold Bloom ) bietet nicht nur einen neuen Zugang zu Baudelaire und Celan, sondern erhellt auch die Beziehung zwischen Literatur, Trauma und Geschichte: wie wir Wirklichkeit wahrnehmen, wie wir unsere Erinnerung sprachlich vergegenwärtigen und wie wir vergessen.