Aleš Haman Knihy

Sborník Mácha redivivus (1810–2010) připomíná významné výročí české literatury a kultury: dvě stě let od narození básníka Karla Hynka Máchy (16. listopadu 1810 – 6. listopadu 1836). Povaha publikace, sestavené editory Alešem Hamanem a Radimem Kopáčem, se výrazně liší od titulů vydaných v souvislosti s máchovskými výročími v minulém století (Karel Hynek Mácha, osobnost, dílo, ohlas, 1937, Torzo a tajemství Máchova díla, 1938, Realita slova Máchova, 1966, Prostor Máchova díla, 1986 aj.). Snahou editorů bylo, aby ze sborníku, pokud možno, vyvstala mozaikově pestrá, konkrétní podoba básníka a jeho díla, jež by Máchův odkaz zbavila kanonické ztuhlosti a abstraktní formulkovosti.

Obsáhlý soubor studií známého literárního vědce shrnuje jeho práce literárněteoretické a estetické, studie o české próze 19. (Neruda, Herrmann) a první poloviny 20. století a studie a úvahy o české próze poválečné. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem.

Monografie o díle českého exilového spisovatele.

Příručka je kolektivním dílem pracovníků Západočeské univerzity A. Hamana, B. Jiráska, L. Lederbuchové, J. Staňka a V. Viktory. Formálně je typem slovníkovým, hesla jsou abecedně řazena podle jmen spisovatelů či děl, o nichž pojednávají. Záměrem autorů je však představit literární díla problematická, která vyvolávala diskusi abyla předmětem kritik. Publikace zahrnuje vyvářeně díla ze starší, novější i současné literatury, a to ve všech základních literárních druzích - poezii, próze i dramatu. Kniha přináší zajímavé pohledy na literární dějiny. Je opatřena výběrovou bibliografií a chronologickým přehledem interpretovaného textu.

Soubor literárněvědných studií převážně z let 2004-07 je rozdělen na čtyři části: obecné teoretické stati, literární historie 19. a 20. století a recenze cizích zásadních teoretických prací. Hamanova 18. knižní publikace je jeho čtvrtým titulem v nakl. Arsci a její výjimečnou součástí je autorova bibliografie z let 1957-2009. Kontexty a konfrontace jsou podstatou práce a denním chlebem literárního historika a kritika, a teprve z kontextů a konfrontací mohou vznikat nové myšlenky v literární teorii. Autor tohoto svazku se může počítat k těm schopným, kteří dovedou propojit tyto samostatné, a přece se podmiňující komponenty literární vědy, a k těm šťastným, kterým jejich pracovní zaujetí splynulo s hlavním předmětem jejich nepřetržitého zájmu. A také k těm, kterým dnes již dvacetiletá doba svobody umožnila nakonec realizovat naplno to, co jim minulý režim upíral. Uspořádání knihy Kontexty a konfontace odráží celou jmenovanou šíři autorových literárněvědných zájmů a oddílem jeho bibliografie z let 1957–2009 také zachycuje jeho celoživotní dílo.

Učebnice české poválečné literatury pro 4. ročník středních škol s možností využití i na VŠ

Čeští literární teoretici a historikové již před listopadem 1989 neoficiálně diskutovali o nových myšlenkách v západní literární vědě, vycházejících ze změněných filozofických "paradigmat". Po ideologickém uvolnění a skončené izolaci od těchto u nás známých filozofických a uměleckých předpokladů vznikly i v našem prostředí ohlasy, sousedící s tradiční strukturalistickou metodologií Pražské školy. V knize Kritické úvahy o západní literární teorii tři autoři - vysokoškolští učitelé a literární vědci - s určitým časovým odstupem komentují trendy v literárněvědném myšlení ovládajícím druhou polovinu 20. století na Západě, a poskytují obraz pohybu, jaký se v tomto oboru udál. Středem pozornosti jsou tři hlavní oblasti literárněteoretického myšlení: německá Kostnická škola, Francouzský strukturalismus (a částečně i poststrukturalismus) a koncepty nové kritiky a nového historismu v USA.

Uvedené příspěvky byly publikovány v literárních i kulturních časopisech, většinou v Nových knihách, Literárních novinách, Tvaru i jinde. Autorovi se podařily zachytit všechny podstatné tendence, které se ve sledovaném období projevily v dílech tvůrců starší i současné generace.

Monografie navazuje na knihu České literární romantično (Host 2012). Soustředí se na literaturu vycházející z francouzského Parnasu a představující v českém prostředí jeden z klíčových diskurzů konce devatenáctého a počátku dvacátého století. V prolegomenách Aleš Haman rekapituluje historii užití pojmu parnasismus v české literární vědě a osvětluje motivaci jeho znovuzavedení, Jiří Pelán resumuje podobu francouzského Parnasu, Dalibor Tureček a Peter Zajac podávají návrh modelu českého a slovenského parnasismu. Oddíl případových studií je věnován klíčovým autorům, obecnější problematice parnasistní prózy či modifikaci parnasismu dekadencí. Apendix se zabývá žánrovou problematikou balady v síti diskurzů konce devatenáctého století.