Pavel Urbášek Knihy

Kniha pojednává o olomouckém školství před příchodem jezuitů do tehdejšího hlavního města Markrabství moravského v roce 1566. Dále popisuje historii olomouckého vysokého učení univerzity od jeho vzniku v roce 1573 do jeho zrušení roku 1860. Je zdokumentováno působení samostatné C. k. teologické fakulty, od roku 1919 Cyrilometodějské fakulty bohoslovecké v Olomouci a osudy této fakulty jakožto součásti Univerzity Palackého. Součástí publikace jsou faktografické přehledy Základní data univerzity v Olomouci a Rektoři univerzity a děkani samostatné teologické fakulty v Olomouci. Nechybí též detailní výčet pramenů a odborné literatury k historii olomouckého vysokého školství a zevrubná anglická resumé jednotlivých kapitol. 2. upravené vydání

Dvoudílná publikace přináší rozhovory vybrané z 120 zaznamenaných vyprávění disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se podíleli na opoziční činnosti, zatímco druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ. Interview, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, obohacují naše znalosti o období normalizace a umožňují nahlédnout do životních příběhů lidí, kteří tuto historickou periodu ovlivňovali. Čtenář si může vytvořit plastický obraz nedávných dějin, konfrontováním individuálních prožitků desítek aktérů, mezi nimiž jsou jak známí disidenti, tak funkcionáři KSČ. Historikům a širšímu okruhu zájemců se dostává autentického pramene v podobě vyprávění osob různého věku, z různých regionů, které přinášejí skutečné příběhy, někdy silné, jindy všední či odpudivé. Rozhovory zachycují i sociální a rodinné zázemí vyprávějících, jejich záliby a zájmy, čímž se snaží přiblížit živý obsah pojmů „komunistický funkcionář“ a „disident“. Publikace doplňuje dějiny, které nelze zachytit na základě písemných archivních pramenů, a je určena jak pamětníkům, tak mladé generaci, která si může utvořit vlastní obraz sledovaného období.

Dvoudílná publikace přináší nejzajímavější rozhovory vybrané z 120 zaznamenaných životopisných vyprávění disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se podíleli na opoziční činnosti, zatímco druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ. Interview, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, obohacují naše znalosti o období normalizace a umožňují nahlédnout do životních příběhů lidí, kteří tuto historickou periodu ovlivňovali. Čtenář si může vytvořit plastický obraz nedávných dějin konfrontováním individuálních prožitků desítek aktérů, mezi nimiž jsou jak disidenti, jako Václav Havel, tak funkcionáři, jako Miloš Jakeš. Publikace nabízí autentický pramen vyprávění osob různého věku a z různých regionů, přičemž se nezaměřuje pouze na historické události, ale také na sociální a rodinné zázemí vyprávějících. Cílem je, aby pojmy „komunistický funkcionář“ či „disident“ získaly živý obsah. Publikace, nesoucí název Vítězové? Poražení?, doplňuje dějiny, které nelze zachytit pouze písemnými prameny, a je určena jak pamětníkům, tak mladé generaci, která má možnost zamyslet se nad osobními příběhy těch, kteří vyprávěli.

Publikace si klade za cíl provést komplexní rozbor legislativních, správních, institucionálních, organizačních i mocensko-politických a ideologických podmínek existence českých vysokých škol v letech tzv. normalizace (1969 až1989). Výsledek této práce rozhodně nelze pokládat za dějiny českého vysokého školství v dané časové periodě. Práce vychází zejména z pramenů ústřední provenience uložených v Národním archivu. Zejména dokumentů z jednotlivých fondů ÚV KSČ, fondů ministerstva školství a Úřadu vlády ČSR. Pouze v omezené míře byly využity písemné dokumenty z archivů Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého v Olomouci.

Monografie je příspěvkem k poválečným dějinám českého vysokého školství (1945-1969), které ve své šířší podobě zahrnují přinejmenším vývoj a existenci jednotlivých vysokoškolských institucí a vědních oborů, životní osudy významných vysokoškolských vědců a pedagogů či sledování postavení studentstva ve výukovém procesu, jeho sociálních podmínek, hodnotové orientace, a také vývoje studentského hnutí a občanské angažovanosti.