Miloš Řezník Knihy

Autoři soustředí svoji pozornost k historickým a symbolickým „uzlovým bodům“, které jsou důležité jak pro vývoj polské společnosti, tak pro pozdější polskou historickou paměť. Text tak postihuje základní problémy a souvislosti historického vývoje jednotlivých období. Zvláštní pozornost je věnována úloze Polska v regionu a ve světě, regionální různorodosti, proměnám kolektivních identit a historické paměti, historickým formám státnosti, kulturnímu transferu a společenským strukturám.

Život a příhody Remusovy můžeme považovat za nejpopulárnější dílo kašubského literárního kánonu. Majkowski tento román napsal ve 20. letech 20. století (poprvé vyšel v době jeho smrti v roce 1938). Remusovy rytířské příběhy nabízejí pozoruhodnou syntézu regionální tradice a reáliíkašubského etnika, obecně považovaného za „pozůstatek“ pomořansko-slovanského osídlení baltského pobřeží. Prvky moderního pohledu na člověka a společnost se zde spojují s elementy kašubské lidové roviny, lokální paměti se zde prolínají s představami o obecných souvislostech historického rozvoje kašubské společnosti. Majkowski do svého románu začlenil pasáže, motivy i symboly ze své rané literární tvorby, v níž se postava Remuse či scény z pozdějšího románu začínají objevovat již koncem 19. století. Z obecného hlediska se román pohybuje na pomezí realismu a pozdního novoromantismu a nese v sobě i prvky historismu a politicko-kulturního aktivismu. Zároveň jsou ale Remusovy příhody i dobrodružným románem a jakýmsi kulturním cestopisem, v němž rytíř Remus nabývá podoby dona Quijota, i když rozhodně není rytířem smutné postavy.

Praktická příručka, která seznamuje čtenáře s nejdůležitějšími daty a událostmi z dějin, domácí i mezinárodní politiky i se základními údaji z kulturní a hospodářské sféry. Jednotlivá období jsou uvedena přehledovými statěmi, následuje vlastní chronologie a knihu uzavírají tabulky (panovníci, vlády, církevní představitelé) a jmenný rejstřík-slovníček se základními daty osobností a stručnou charakteristikou. Text provází množství ilustrací (portréty, veduty, mapky atd.). Autor, renomovaný historik, přednáší evropské dějiny na univerzitě v Lipsku. Pro Libri mj. napsal Polsko, Bělorusko a Sasko v edici Stručná historie států.

Český historik působící dlouhodobě na německé univerzitě přináší vůbec první souhrnné zpracování dějin jednoho ze stěžejních německých států, který navíc – do jeho pohlcení německým císařstvím – velice často hrál významnou roli v našich dějinách, ať již v raném, vrcholném či pozdním středověku, ale i poté, mj. jako spojenec Habsburků. Významná část textu je věnována dějinám 20. století a česko-saským vzájemným vztahům. Nechybí encyklopedické heslo a další náležitosti řady.

Edice stručná historie států Autor sleduje dějiny Běloruska od nejstarších nálezů lidské přítomnosti, přes éru příslušnosti ke Kyjevské Rusi, období polsko-litevské nadvlády, sleduje i kulturní vazby na naše území (první běloruský tisk – bible F. Skaryny – byl vydán v Praze), následnou ruskou nadvládu a utrpení, které přineslo Bělorusům 20. století s bolševickým režimem, hrůzami 2. světové války i neúspěšným pokusem skoncovat s totalitou.

Studie zkoumá patriotismus a identitu v Královských Prusech během dělení Polska.

Polsko představuje od počátku našeho souseda blízkého i jazykově, ale také do jisté míry mocenského rivala, zejména s ohledem na území Slezska. Zároveň se jedná o stát, jehož hranice v Evropě snad nejvíc kolísaly. Spojuje ho s námi však i skutečnost, že doby mocenského vzepětí vystřídalo období, kdy načas "zmizel" z mapy Evropy. Jeho stručné a přehledné dějiny z pera mladého historika oslovují nejširší čtenářskou obec.

Studie o vzniku moderních evropských národů, o historickém nacionalismu a o vlivu evropských národních hnutí 19. stol. na vznik národních států. Práce se věnuje vzniku občanské společnosti a formování moderních evropských národů v kontextu vzniku a vývoje národní identity jednotlivých historických společenství. Autor knihy probírá teoretické koncepce stěžejních badatelů z oblasti historie, sociologie a politologie a na jejich základě zcela výstižně formuluje svůj vlastní výklad historického utváření moderního národního vědomí a jeho politické reprezentace.

Die Erforschung der deutsch-tschechoslowakischen Beziehungen nach 1945 konzentrierte sich in der Vergangenheit überwiegend auf das Verhältnis der CSSR zur BRD. Die DDR hingegen kam in diesem Kontext erst verzögert in das Blickfeld von Historikern. Dabei richtete sich der Fokus der Forschung bislang größtenteils auf die späten 1940er bis 1960er Jahre, während die letzten beiden Jahrzehnte der kommunistischen Herrschaft wenig beleuchtet blieben. Der Sammelband reagiert auf diesen Forschungsstand und zeigt neue Forschungsrichtungen auf. Die Beiträge decken so unterschiedliche Bereiche wie Politik-, Wirtschafts-, Militär-, Kirchen-, Kultur- und Wissenschaftsgeschichte ab. Gleichzeitig wird der Blick über die bisher angenommene Zäsur von 1968/69 hinaus gelenkt. Auch werden verschiedene Ebenen der Beziehungsgeschichte - von offiziellen politischen Kontakten bis hin zu Alltag und wissenschaftlicher Kommunikation - vorgestellt. Die strukturellen Bedingungen und Spielräume der jeweiligen Akteure zeigen dabei gemeinsame Perspektiven auf, die Einheit in die thematische Vielfalt des Bandes bringen. Der Band ist zweisprachig, enthält deutsche und tschechische Beiträge.