Orlando Figes Knihy

Od vybudovania Sankt-Peterburgu po brutálnu stalinistickú propagandu, od ľudového umenia k magickým rituálom ázijských šamanov, od Puškinovej poézie po Mussorgského hudbu a Ejzenštejnove filmy. Defiluje pred nami neuveriteľne pestrá škála ľudí, ktorí tvorili históriu ruskej kultúry: nevoľnícki umelci, aristokrati, revolucionári, exulanti, kňazi i disidenti. Natašin tanec je panoramatickým obrazom Ruska a jeho histórie, skúmanou cez optiku kultúry. Unikátnosť tohto diela, ktoré ponúka zrozumiteľný a zasvätený výklad prepojenosti ruskej histórie, politiky, spoločnosti i geografie s kultúrou, spočíva v autorovom brilantnom výklade témy, ilustrovanej citlivým výberom citátov z literárnych diel veľkých ruských autorov a kultúrnych mysliteľov. Titul knihy vychádza zo slávnej scény v Tolstého epopeji Vojna a mier, kde mladá a krásna Nataša Rostovová tancuje na ľudovú melódiu, inštinktívne vnímajúc jej rytmus a tanečné kroky. Figes si tento obraz zvolil ako metaforu, že ruský zmysel pre identitu je stelesnený v jeho kultúre tak, ako vari v žiadnej inej veľkej kultúre.

Hrdinský príbeh a nefalšovaný pohľad do jedného zo Stalinových najznámejších pracovných táborov založený na listoch pašovaných do Gulagu a von z neho. „Šiel som po listy pre našich kamarátov a nedalo mi necítiť aspoň malú závisť, hoci som pre seba skutočne nič neočakával. A odrazu... moje meno napísané tvojím rukopisom.“ V roku 1946, po piatich rokoch vo väzení – najprv ako sovietsky vojnový zajatec v nacistických táboroch a neskôr ako falošne obvinený z vlastizrady v arktickom gulagu – dostáva dvadsaťdeväťročný Lev Mishchenko nečakaný list od svojej lásky Sveti, hoci už ani nedúfal, že by mohla byť nažive. Akoby zázrakom si Lev a Sveťa vymenia počas nasledujúcich ôsmich rokov viac ako 1 500 správ. Ich nedávno objavený príbeh je zatiaľ jediným známym záznamom z reálneho miesta a času Stalinovho gulagu, nesprostredkovaný a necenzurovaný. Autor Orlando Figes čerpá z korešpondencie Leva a Sveti, ako aj z archívov KGB a nedávnych rozhovorov, aby svetu dôveryhodne vykreslil tento jedinečný príbeh.

Britský historik nevidí ruskú revolúciu ako jednotlivú udalosť, ale ako storočný cyklus násilia a honby za utopickými snami. Zatiaľ čo iní historici sa zamerali na roky tesne pred a po roku 1917, Orlando Figes zobrazuje širšie obdobie. Revolúcia mení formu a charakter, no zachováva si podobné idealistické ciele od svojich počiatkov v hladomorom sužovanom roku 1891 až po kolaps komunistického Sovietskeho zväzu v roku 1991. Figes rozlišuje tri základné fázy: prvá je obdobím Lenina a boľševikov, ktorí ničia starý systém a vytvárajú nový, pričom končia s terorom tridsiatych rokov; druhá fáza predstavuje stalinistickú generáciu, ktorá formuje pevné štruktúry sovietskeho režimu a legitimizuje sa víťazstvom v druhej svetovej vojne; tretia fáza, ovplyvnená odhalením kultu osobnosti, stále považuje revolučný zápal za liek na ekonomický úpadok. Až do zániku sovietskeho režimu jeho lídri verili, že pokračujú v revolučnom diele započatom Leninom, pričom sa ich spôsob vládnutia menil, najmä po Stalinovej smrti. Orlando Figes prináša pútavý a revolučný pohľad na jednu z kľúčových udalostí dvadsiateho storočia.

Jak již napovídá podtitul knihy, jedná se o dějiny kultury. V této knize nejde ale jen o poezii, hudbu či výtvarné umění, píše se zde i o obyčejném životě, o lidových zvycích a víře. Natašin tanec, to je Figesova bezprecedentně objevná a inspirující výprava do Ruska, za jeho kulturou a obyvateli.

Nová kniha renomovaného autora Orlanda Figese strhujícím způsobem líčí kulturní historií Evropy devatenáctého století. Její panoramatický příběh vypráví prostřednictvím propletených životů tří pozoruhodných lidí: skvělé zpěvačky Pauliny Viardotové, jejího manžela Louise a skvělého spisovatele Ivana Turgeněva. Jejich vášnivé, ambiciózní životy byly svázány s celou řadou úžasných umělců – spisovatelů, hudebních skladatelů a malířů snažících se najít své uplatnění ve vzrušující, prosperující a skutečně celoevropské kultuře, která vznikla jako důsledek obrovských ekonomických a technologických změn. Tato kultura – prostřednictvím vlaků, telegrafu a tisku – umožnila umělcům všeho druhu vyměňovat si nápady a zároveň si vydělávat na živobytí. Navíc jim zpřístupnila cestování po celém kontinentu, od Britských ostrovů po carské Rusko. Umělci tak začali využívat výhod nového kosmopolitního věku. Kniha Evropané je Figesovým mistrovským dílem. Prostřednictvím intimních detailů a málo známých příběhů, a především optikou Ivana Turgeněva a manželů Viardotových – tohoto dojemného a poněkud zvláštního milostného trojúhelníku – popisuje obrovské historické změny. Události, které dnes řadíme k těm základním v dějinách evropské vysoké kultury, v knize znovu ožívají a čtenáři je tak umožněno vychutnat si dobu, kdy byly tyto události cela čerstvé, dobu, v níž vznikaly velké salony

Drawing on a huge range of sources - letters, memoirs, conversations - Orlando Figes tells the story of how Russians tried to endure life under Stalin. Those who shaped the political system became, very frequently, its victims. Those who were its victims were frequently quite blameless. The Whisperers recreates the sort of maze in which Russians found themselves, where an unwitting wrong turn could either destroy a family or, perversely, later save it- a society in which everyone spoke in whispers - whether to protect themselves, their families, neighbours or friends - or to inform on them.

Práce renomovaného odborníka na moderní ruské dějiny přibližuje ruskou revoluci v širším časovém záběru - její společenské kořeny a upevňování institutů revoluční moci. Příběh začíná v devadesátých letech devatenáctého století, ve chvíli skutečného počátku revoluční krize, přesněji v roce 1891, kdy reakce veřejnosti na hladomor poprvé vychýlila střelku do směru, který vedl nevyhnutelně ke srážce s carským samoděržavím. Končí v roce 1924 Leninovou smrtí ve chvíli, kdy revoluce opsala celý kruh a kdy byly položeny základy všech hlavních stalinských institucí, ne-li rovnou všech praktik.

Figes reconstructs a heroic and touching love story that occurred in the midst of one of Stalin's most notorious work camps, drawing on personal letters, KGB archives and recent interviews to brilliantly illustrate the broader world in which their story unfolded.

Uznávaný odborník Orlando Figes nezkoumá Říjnovou revoluci jako izolovanou událost, ale jako staletý koloběh násilí s utopickými cíli. Ve vytříbeném a pronikavém díle nabízí nečekaný pohled na známé dění. Ukazuje, že revoluce si uchovávala tytéž idealistické cíle od svého počátku v roce 1891 až do roku 1991, kdy se zhroutil Sovětský svaz, protože až do samého konce sovětští vůdci věřili, že jsou nositeli leninských idejí. Figesův text přináší zásadní změnu v přístupu a vyhodnocení jedné z nejvýznamnějších událostí dvacátého století.