Miroslav Krleža Knihy

Až do svojich päťdesiatich dvoch rokov protagonistka Na rubu pameti trpela monotónnym životom vysoko rešpektovaného právnika. Vlastnil koč a nosil cylindr. Žil životom „usporiadaného ničomníka medzi celou skupinou upravených, sivých ničomníkov.“ Jedného večera, obklopený dámami a pánmi na večierku, počuje generálneho riaditeľa rozprávať živú anekdotu o tom, ako zastrelil štyroch mužov ako psy za to, že sa dostali na jeho pozemok. Na to náš hrdina vyhŕkne úprimnú myšlienku. Od tohto okamihu sa všetko rozpadá. Napísaná v roku 1938, Na rubu pameti odhaľuje základný priepast medzi konformizmom a individualitou. Ako sa bláznovstvo hromadí na bláznovstvo, pokrytectvo na pokrytectvo, rozum sám začína ustupovať a hranica medzi realitou a nereálnosťou sa vytráca.

Filip Latinovicz, dekadentný, osamelý, citlivý maliar, vyčerpaný tvůrčími podnetmi a napätiami a zahltený mnohými vnútornými komplexmi, sa po návrate do rodného kraja dostáva do atmosféry, v ktorej žije jeho matka - do sveta bigotnej šľachty a malomestských zbohatlíkov, do sveta pretvárajúcich sa vydieračov, prolhaných podlízavcov, zvrátených intelektuálov, degenerikov, hypochonderov a morálnych zvrhlíkov - a bolestne sa s touto atmosférou stretáva.

Román chorvátskeho autora, považovaný za vyvrcholenie jeho expresionistického obdobia. Hlavným hrdinom príbehu je Filip Latinovicz, osamelý a neistý maliar s množstvom vnútorných komplexov. Filip sa vracia z USA do rodného kraja, kde sa stretáva so svetom zbohatlíkov, zvrátených intelektuálov i vydieračov. Autor tu opisuje zaujímavé situácie, životy rôznych ľudí, ich diskusie a aj rôzne pohľady na maliarstvo, lásku, neveru i nihilizmus.

Chorvat Miroslav Krleža, jehož tvorba byla už před druhou světovou válkou oceněna Nobelovou cenou za literaturu, evokuje v Baladách Petrici Kerempuha dějiny svého národa s intelektuální otevřeností a s básnickou naléhavostí, z které stydne a zároveň vře krev. - Doslov Dušan Karpatský.

Autor do románu vtělil nezvykle velké množství vlastních filozofických a společensko-politických úvah a představ, což je pro román tohoto typu spíše méně příznačné. Kromě zhroucení rakousko-uherské pseudomorálky, kterou meziválečná jugoslávská společnost v mnoha směrech chtěla převzít, vyčpění náboženských autorit a předpisů a bujení mnoha nových skupin a směrů s „jednoduchými recepty“ na řešení společenských problémů (které se v celé nahotě vyjevily po hospodářské krizi ve 30. letech 20. stol.) se vlastně neobjevoval žádný „návod“ na spravedlivý život. V předválečné Jugoslávii se žádný „prorok každodenní drobné a poctivé práce“ nezjevoval. Celé to samozřejmě v další rovině souvisí s hlubšími pochybnostmi, které Krleža o směřování komunistických stran pod taktovkou Stalina téměř v předvečer 2. světové války v té době měl. Že to nebyly liché pocity, se ukázalo nejen v Jugoslávii, ale v celé východní Evropě již za pár let. Proto lze Na pokraji rozumu vnímat i jako jistou Krležovu rezignaci na smysluplnost klasických „revolučních změn“, na nichž budování „lepších zítřků“ podle představ většiny komunistů stálo. Zároveň ale Krleža zůstával komunistou…

Cyklus novel a divadelní hra Halič, v nichž chorvatský spisovatel reflektuje tématiku první světové války očima prostých rakousko-uherských vojáků.

Třetí svazek souborného českého vydání literárního díla významného chorvatského spisovatele obsahuje kompletní cyklus próz a divadelní hru o vzestupu, rozkvětu a pádu fiktivního patricijského rodu Glembayů.

Svazek obsahuje autorovy novely Kedorlaomer Veliký, Velmistr všech darebáků, Primice Alojze Tička, Smrt Florijana Kranjčece, In extremis, Ďábelský ostrov, Smrt Toma Bakrana, Vitr nad provinčním městem, Smrt prostitutky Marije,Smrt Rikarda Harlekiniho, V agonii, Tisíc a jedna smrt, Cvrček pod vodopádem. Kromě cyklu Charvátský bůh Mars a jedenácti novel aj. próz tvořících první díl cyklu o Glembayích představuje tak celou Krležovu novelistickou tvorbu.

Psychologická novela líčí ostré střetnutí mladého anarchisty, redaktora Kavrana s otcem, kterého nenávidí stejně jako maloměšťáckou společnost, ve které žije a jíž pohrdá

Soubor osmi dramat charvátského spisovatele. Legenda -- Michelangelo Buonarroti -- Kryštof Kolumbus -- Na Štěpána krále -- Adam a Eva -- Zelený prapor -- Golgota -- Aretaios aneb Legenda o svaté Ancille, rajském ptáku

Dva romány významného chorvatského modernisty s výrazným společensko-kritickým posláním vyprávějí příběhy typických "marných buřičů". Román Návrat Filipa Latinovicze líčí duševní život dekadentního malíře, který se po dlouhém pobytu v cizině vrací do rodného kraje, kde se střetává s prostředím maloměšťáckých zbohatlíků. "Na pokraji rozumu" je román o osudu intelektuála, který po padesáti letech konvenčního života řekne náhodou nahlas, co si myslí a vyvolá tím proti sobě zuřivý boj, v jehož etapách zazní ústy zastánců měšťáckého pořádku celá škála nejrůznějších variant lidské hlouposti.

Obsahuje též: Páni Glembayové -- V agonii -- Léda

Hra o třech dějstvích. První ze tří her cyklu zobrazujícího na osudech a profilech příslušníků bohatého bankéřského rodu Glembayů pravou tvář a mravní zbahnělost tzv. lepších vrstev charvátské společnosti. Odehrává se v předvečer první světové války a v krátkém časovém úseku necelé noci, v níž zemře šéf firmy, velmi působivě odhaluje zlo a morální rozklad - zárodky nezadržitelného sestupu a pádu rodu.

Miroslav Krleža souborné dílo představuje komplexní a mnohovrstevnaté dílo významného chorvatského spisovatele, dramatika a esejisty Miroslava Krleži. Tento soubor zahrnuje jeho klíčové literární texty, které se zabývají širokým spektrem témat, jako jsou identita, národní otázky, existence, morální dilemata a sociální kritika. Krleža se ve svých dílech často zaměřuje na historické a politické kontexty, které formovaly jeho dobu, a zkoumá psychologii postav, které čelí vnitřním i vnějším konfliktům. Mezi hlavní postavy patří jak jednotlivci, tak kolektivy, které reflektují složitost lidských vztahů a společenských struktur. Autorův styl je charakterizován bohatým jazykem a symbolikou, což přispívá k hloubce jeho narativů. Souborné dílo zahrnuje romány, povídky, dramata a eseje, které společně vytvářejí obraz Krležovy literární vize a jeho kritického pohledu na svět. Tento soubor je důležitým příspěvkem k chorvatské literatuře a nabízí čtenářům možnost nahlédnout do myšlení a uměleckého projevu jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století.

Sedmý, závěrečný svazek spisů nejvýznamnějšího představitele charvátské literatury dvacátého století obsahuje výbor z autorových deníkových záznamů, z básnického díla a z esejistické tvorby. V Krležově rozsáhlem díle hrají důležitou úlohu jeho studie a úvahy, které mají charakter osobních vzpomínek a stylem připomínají řetězení deníkových záznamů. Významným počinem z této části jeho tvorby je text "Dětství na začátku 20. století", který je do tohoto svazku zařazen. Krleža v něm hledá kořeny své identity a zamýšlí se také nad psychologickými možnostmi dětského věku. Z poezie jsou v této knize představeny Krležovy básně z let 1918-1937, mezi nimiž zaujímají výsadní postavení "Balady Petrici Kerempuha", jež jsou zde otištěny v plném znění. Sbírka je psána v kajkavském jazyce a Krleža v ní odsuzuje tragiku dějin, v jejímž důsledku byla literární podoba této řeči násilně zlikvidována a dnes už se jí pouze hovoří v severozápadním Charvátsku. Tématicky široký záběr má pak Krležova esejistika, z níž je do této publikace převzato jedenáct autorových statí. Zabývá se v nich například nejen nejrůznějšími osobnostmi z umění, historie a politiky, ale společenským a dobovým vývojem v kontextu s jihoslovanskou problematikou.

Románová alegorie známého chorvatského autora je komponována jako variace na téma vzniku a šíření fašistické psychózy v Evropě ve 30. letech. Ilustrace: mapky Krsta Hegedušiće a Jiřího Fiedlera, karikatury Miljenka Stančiće, Klemy Požgaje a Zulfikara Džumhura. Dílo tvoří tři knihy, které postupně vznikaly v letech 1938, 1939 a 1963.

Šestý svazek Spisů Miroslava Krleži se věnuje dramatické tvorbě tohoto charvátského spisovatele.

První z proponovaných tří svazků Krležových esejů, který soustřeďuje texty věnované historii, filozofii, středověké medicíně a novověké politice.

When Miroslav Krleža traveled through Russia for six months between the end of 1924 and the beginning of 1925, the celebrated Croatian writer was there to figure out what it all meant. The sprawling country was still coming to terms with the events of the 1917 revolution and reeling from Lenin’s death in January 1924. During this period of profound political and social transition, Krleža opened his senses to train stations, cities, and villages and collected wildly different Russian perspectives on their collective moment in history.Krleža’s impressionistic reportage of mass demonstrations and jubilant Orthodox Easter celebrations is informed by his preoccupation with the political, social, and psychological complexities of his environment. The result is a masterfully crafted modernist travelogue that resonates today as much as it did when first published in 1926.

Of Krleža's many writings – poems, plays, short stories and novels – The Return of Philip Latinowicz is the most widely acclaimed. Philip, the protagonist, is a successful but disillusioned painter of some international repute who returns to a small cathedral town in Croatia after an absence of twenty-three years. He hopes that revisiting his cultural roots will inspire him to create the perfect work of art and thereby restore his faith in both art and life. Haunted by his troubled childhood, however, he falls in with shady characters and discovers the emotional, intellectual, and imaginative poverty of small-town decadence. In The Return of Philip Latinowicz Krleža explores the rottenness at the heart of bourgeois life, its dishonesty and its poverty of spirit. At the same time, he explores the tensions pulling on an artist caught in two worlds and facing existentialist doubts.

book is in very good condition

Ein Buch über Russland, fast hundert Jahre nach seiner Erstveröffentlichung? Miroslav Krleža bietet uns eine unorthodoxe Reisebeschreibung, die als ungewollte Autobiografie interpretiert werden kann. Milenko Jergović bezeichnet es als Krležas persönlichstes Werk. Der Übersetzer Klaus Detlef Olof reflektiert, dass Russland heute nicht als Sehnsuchtsort gilt, wie es in der Zeit nach dem Ersten Weltkrieg der Fall war, als die neue Gesellschaftsordnung im Osten auch für den Westen eine Hoffnung darstellte. Krleža erlebte den Polizeistaat im Königreich Serbisch-Jugoslawiens und suchte in Russland Zuflucht im Ästhetizismus. Seine Schilderungen von Klängen, Farben und Bewegungen der Volksmassen zeugen von einem tiefen Verständnis für die gesellschaftlichen Umbrüche. Obwohl er keinen ausdrücklichen Zweifel an der Unumkehrbarkeit des gesellschaftlichen Prozesses in Russland äußert, deutet die Erwähnung des Triumvirats Bronstein, Dschugaschwili und Dzierżyński auf zukünftige Entwicklungen hin. In einer Zeit, in der autoritäre Herrschaft zunimmt, ist die Veröffentlichung dieses Buches riskant, aber es ist notwendig. Krleža vermittelt unausgesprochene Zweifel und reflektiert über ein Jahrhundert des Unausgesprochenen, das oft aus dem Osten kam. Trotz vieler gescheiterter Versuche bleibt die Enttäuschung ein ständiger Begleiter, weshalb wir dieses Werk der Leserschaft präsentieren.

Einführung von Lauer, Reinhard Dramen. XIII, 357 S.