Prof. PhDr. Josef Polišenský, DrSc. (* 16. december 1915, Prostějov – † 11. január 2001, Praha) bol český historik a pedagóg, ktorý sa špecializoval predovšetkým na novoveké dejiny Českých krajín, Európy a dejiny Latinskej Ameriky.
Publikace zabývající se dějinným vývojem Portugalska a Španělska v rámci světových dějin a se zvláštním zřetelem k dějinám vzájemných styků Iberského poloostrova se zeměmi Koruny české (přičemž šlo hlavně o diplomatické, kulturní, jazykové a sňatkové vazby).
Kniha vzpomínek předního znalce našich i světových dějin a významného pedagoga Josefa Polišenského.
Dějiny lidstva nejsou jen dějinami velkých mužů, ale také historií velkých a malých žen. Tato kniha se zabývá historickou úlohou žen v různých obdobích, portrétuje ženy královny i umělkyně.
̀An essential part of the high culture of our times, something which every educated person will be expected to have read.' Vernon Bogdanor, Encounter --
Jaká byla Praha v minulých deseti staletích? Jak ji viděli cizinci procházející Evropou? Jaká je Praha na prahu nového tisíciletí? Jak ji vidí Moravan, žijící zde více než půl století? V devíti populárně zpracovaných svědectvích a jedné navýsost osobní úvaze najdou čtenáři nejen řadu nových poznatků z historie, ale především součet autorových postřehů, často oponujících zavedeným klišé. Pohled dávných návštěvníků odvěkého kulturního centra je tu doplněn o pohled součastníka, vybaveného nejen rozsáhlými zkušenostmi historika, ale také obdařeného stále trvající láskou k městu, které ho před lety přijalo.
Historie mého útěku, sepsaná roku 1787 v severočeském Duchcově na panství valdštejnském, je vůbec prvním Casanovým dílem, které se setkalo s živější čtenářskou odezvou, třebaže stárnoucí dobrodruh pokoušel předtím Múzy již několikrát. Historie mého útěku vlastně předjímá pozdější mnohosvazkovou Historii mého života, jejíž „galantně“ upravené francouzské vydání z let 1826 až 1838 zdůraznilo autorův erotismus a zavdalo podnět k nekritickému, jednostrannému hodnocení Casanovova díla obecně. Přítomný svazek zahrnuje epizodu vypravěčova uvěznění v podstřeší Dóžecího paláce v autorových rodných Benátkách, kam byl Casanova uvržen v polovině roku 1755 pro nevázaný život a neúctu k církevním autoritám. Vzhledem k tomu, že ve svých vzpomínkách pravidelně představuje spoluvězně, s kterými přechodně sdílel celu, a často dopodrobna rekonstruuje jejich životní příběhy, Historie mého útěku nabývá na šíři společenského záběru a stává se cenným zdrojem informací o dobové benátské společnosti a rokokovém životním stylu vůbec.
Sborník příspěvků ke 200. výročí úmrtí G. Casanovy (dvojjazyčný - všech 6 příspěvků v češtině i němčině).
