Gustav Hajčík Knihy

Po viac ako dvadsaťročnej prestávke sa do slovenskej literatúry vracia Ladislav Mňačko, autor, ktorého meno mladšia generácia už takmer nepozná. Po emigrácii v roku 1968 sa jeho dielo vytratilo z literárneho diskurzu, no v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch vzbudzoval veľkú pozornosť svojimi knihami a žurnalistickými príspevkami. Medzi jeho významné diela patrí reportáž Kde končia prašné cesty (1962) a romány Smrť sa volá Engelchen (1959) a Ako chutí moc (1967), ktoré ostro reflektovali spoločenské problémy a pripravovali pôdu pre udalosti roku 1968. Mňačko pokračoval v literárnej činnosti aj v emigrácii, pričom jeho texty, ako eseje Agresori a Siedma noc, sú tiež významné. Znovuvydanie románu Ako chutí moc je obzvlášť relevantné, pretože analyzuje životný osud bývalého revolucionára a popredného štátneho činiteľa, ktorého moc postupne rozkladá. Dielo je možné čítať aj ako kritiku neostalinských mocipánov posledných dvadsiatich rokov, pričom odhaľuje rovnaké mocenské mechanizmy a demoralizujúci vplyv moci. Preto je toto dielo aktuálne aj dnes a môže prispieť k našej súčasnej spoločenskej obrode.

Ballekov román Pomocník nás uvádza do kraja na juhu Slovenska, do končín, ktoré si v porovnaní s inými naša literatúra doteraz menej všímala. Je to krajina neopakovateľná a zvláštna, a to nielen prírodou, ktorú vnímame akoby cez prizmu jej dlhých letných mesiacov, ale aj bohatou históriou, určenou polohou tohto kraja na križovatke dejinných udalostí. Jedno z nich - autor ho nazval Palánkom, médiom, ktoré určilo dramatické, spoločenské i ľúbostné osudy hlavných hrdinov, postáv, v ktorých príbehu sa verne odráža jeden z hlavných problémov povojnových čias - doznievanie starého spôsobu života a jeho túžbou po majetku, moci a peniazoch, ktorá ničí najkrajšie ľudské hodnoty.

Sedm povídek (Skaliny, Talent, Johanka z Podlazu, Útok, Kdo jde po cestě, Případ, Místo květů na hroby), vybraných z Mináčových sbírek Na rozhraní, Zapadlý kout a Záznamy. Spojují reportáž s beletrií a otvírají řadu pohledů na slovenskou vesnici let padesátých našeho století a na ty, kdo na ní žijí a svými vlastnostmi určují její život a tvář.

Kniha črt ze současnosti, o níž autor říká: "Je v ní řeč o starém, konzervativním maloměšfáctví založeném na vlastnictví, i o jeho nové, elastické podobě, která útočí na poctivé lidi a rozkládá je. A o silách, které mu odporují a jež s ním bojují."

O horečnatých dnech a katastrofálních záplavách v létě 1965 na jižním Slovensku. V knize se autor ptá: Kde jsme udělali chybu? A udělali jsme ji vůbec? Katastrofu přibližuje očima důstojníka branných sil.Úryvek z knihy:Šel jsem tam, chtěl jsem pomoci. Měl by pomoci každý, kdo může a má k tomu síly. Jsou to naši lidé. Nemůžeme je nechat napospas osudu. Co jim dáme, dáme vlastně sobě.

První díl trilogie Generace Rok 1943 -1944 3 kapitoly: Město spí a mluví ze sna, Starý dobrý venkov, Čas čekání

Vražda hlavního rozhodčího při zápase první fotbalové ligy a potom ještě další vražda jednoho z hráčů, to jsou záhady, které řeší zkušený kapitán pražské kriminálky ve spolupráci se svým synovcem novinářem. Napínavý příběh odhaluje stinné stránky kolem finančních otázek klubů, kolem tipování, sázek i kolem bohémského života hráčů a funkcionářů.