Markýz de Fayolle

Viac o knihe

Původní nedokončená verze historického románu Markýz de Fayolle představuje v Nervalově díle zvláštní odbočku a vyvolává otázky. Nelze ji srovnávat s jeho proslulými texty, až na několik výjimek. Například Georges vyčítá slečně de Fayolle nesplnění slibu věčné lásky, což vyvolává vzpomínku na jejich převlečení do svatebních šatů. Tato retrospektivní vzpomínka, podobně jako v Dcerách ohně, vzkřísí minulost a proniká do přítomnosti. Další analogie se týká barev a jejich evokačních účinků. Vypravěče okouzluje pohled na obrazy mladých žen, přičemž zmiňuje zelené oči, matně bílé čelo a zlatavé vlasy. Nervalovy základní barvy – červená, zelená a zlatá – nesou symboliku, ale autor preferuje nuance a irizace, které naznačují něco víc než jen popisované objekty. Román vycházel na pokračování v deníku Le Temps od 1. března do 16. května 1849, přičemž jeho přerušení koresponduje s politicky rozjitřenou dobou. Je pravděpodobné, že román o bojích republikánů s monarchisty měl tendenci stranění prvním, což by nebylo překvapující vzhledem k autorově víře v republiku z roku 1848. Někteří badatelé se snaží ospravedlnit toto netypické dílo, nacházejí v něm spojení se světem Nervalova díla, avšak převažují otazníky. Tento román, jediný autorův přiznaný pokus o historický román, působí v jeho celku cizorodě, vznikal v době, kdy se soustředil na divadlo a kompozici Cesty do Orientu.