Kočičí válečníci: Oheň a led

Někdy je návrat ke knize trochu risk. Člověk se bojí, že kouzlo zmizelo, že vzpomínky byly lepší než realita a že nostalgie dostane na frak. I přesto jsem si po letech znovu otevřela Oheň a led.. a světe div se.. ono to pořád funguje. A sakra dobře! Během čtení jsem si nejednou řekla: „Ještě jednu kapitolu" a najednou jsem byla o sto stran dál. Příběh má tah, napětí a hlavně - nehraje na jistotu. Tady se může stát cokoliv a nikdo si nemůže být stoprocentně jistý, že zítřek přijde bez následků. A to je přesně to, co mě na téhle sérii bavilo tehdy.. a baví mě i teď. Ohnivous je pořád skvělý hrdina. Ne dokonalý, ne bezchybný, ale "lidský" ( i když je to kocour, chápeme se). Jeho cesta, pochybnosti i střety s ostatními dávají příběhu emoce a hloubku, která se u kočičí fantasy rozhodně nemusí brát jako samozřejmost. Autorka umí pracovat s napětím i atmosférou a svět klanů působí živě a uvěřitelně - navíc se pořád vyvíjí. Oheď a led je pro mě kvalitní pokračování, které nezůstává stát na místě a netěží jen z úspěchu prvního dílu. Naopak. Rozšiřuje svět, prohlubuje vztahy a potvrzuje, že tenhle příběh má co nabídnout i po letech. Nostalgie sice hrála roli, ale nebyla to ona, kdo mě u čtení udržel. Některé knihy prostě nestárnou.