Viac o knihe
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.
Nákup knihy
Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha, Štěpán Smolen
- Jazyk
- Rok vydania
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (mäkká)
Platobné metódy
Tu nám chýba tvoja recenzia
- Titul
- Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha
- Jazyk
- česky
- Autori
- Štěpán Smolen
- Vydavateľ
- Hesperion
- Rok vydania
- 2018
- Väzba
- mäkká
- ISBN10
- 8090673643
- ISBN13
- 9788090673649
- Série
- Štítky
- Náučná literatúra, Mapy & Cestovanie, Skutočné príbehy, Ezoterika & Náboženstvo, Životopisy, Česká literatúra, Náboženské témy, Náboženstvo, Spiritualita, Autobiografie & Pamäti, Kresťanské témy, Cestopisy, Kresťanstvo, Francúzsko, Európa, Kresťanský život, 21. storočie, Katolícka cirkev, Putovanie, Pútnické miesta, Rímskokatolícka cirkev, Sv. Terézia z Lisieux, 1873-1897
- Hodnotenie
- 4,5 z 5
- Anotácia
- Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.