Píseň o bílém roce

Viac o knihe

Román je ze středoasijského Uzbekistanu, z kolchozu, který pěstuje bavlník na březích Amu-Darji. Probíhá druhá pětiletka (1934) a kajnarský okres je z celé oblasti nejzaostalejší. Nikdy nesplnil plán výkupu bavlny. Ne však proto, že by kolchozníci špatně pracovali, ale proto, že do řad vedoucích okresu se vloudil agent Anglie, uzbecký buržoasní nacionalista, který záměrně pracovní nadšení lidu podrývá a maří, aby mohl kolchozy postupně likvidovat a převést půdu zpět do rukou starých vykořisťovatelských statkářů. Boj o bavlnu však sbližuje poctivé lidi, agronomy a kolchozníky, vedoucí ruské komunisty s domorodými pěstiteli, pamětníky to despotismu náhončích chivanského chána před revolucí. Není to lehký zápas za vybudování socialistické vesnice v kdysi zaostalém kraji! Jsou obtíže se zavodňováním, se sklizní, s orbou, s vše ničícími horkými větry, s předčasnými mrazy. Mnoho námahy dá dokázat, aby se "bavlna usmívala"! Ale nový vztah k práci a klidem, jak jej uplatňují okresní vedoucí, probouzí pracovní hrdost a s tím i soutěžení (hnutí stocentníků-za dosažení výnosu 100 q bavlny z 1 ha), vynalézavost a sdělování zkušeností s druhými kolchozy a okresy. A jak se lidé zbavují starých návyků, rostou výš, od úzkého prakticismu k širším obzorům, ke kolektivu, k sovětskému vlastenectví.