Denník nočného motýľa

Můří deníky nejsou kniha, ze které si sednete na zadek.. ale zároveň to rozhodně není žádný průšvih, který by si zasloužil zapomenout v nejtemnějším koutě knihovny. Čte se to vlastně docela dobře, hlavně díky atmosféře, kterou autorka zvládla opravdu povedeně. Ponurá, gotická, lehce dekadentní.. přesně ten typ prostředí, kde máte pocit, že by se něco mělo stát. A ideálně něco nepěkného. Velké plus má kniha za formu. Deníky mě baví skoro vždy a tady to funguje skvěle. Intimní tón, postupné odkrývání myšlenek, pocit, že čtete něco, co by možná mělo zůstat skryté.. tohle Rachel Klein zvládla dobře. Napětí buduje nenápadně, pomalu, bez laciných efektů. Čtenář tak má pocit, že se blíží něco zásadního. A tady přichází "ALE". Ten moment.. nepřišel. Nebo přišel tak tiše, že jsem si ho skoro nevšimla. Finále na mě zapůsobilo spíš dojmem, že se příběh prostě rozplynul. Upřímně? Po dočtení jsem měla lehce zmatený výraz a hlavou mi běželo: „Počkej.. to už je konec?" A to je za mě trochu problém. Přesto bych tuhle knihu úplně nezatracovala. Gotická atmosféra a dekadence jsou opravdu silné stránky a některé pasáže mají velmi příjemně znepokojivý nádech. Jen ten příběh jako celek mi bohužel nepřinesl uspokojivé rozuzlení a zůstal někde na půli cesty. Můří deníky nejsou špatné, jen nenaplnily očekávání. Kniha je v podstatě jako noční motýli. Chvíli vás fascinují, pak zmizí.. a vy si nejste úplně jistí, co jste vlastně viděli.