Bílá těla

Upřímně musím říct, že se mi do knihy Bílá těla vůbec nechtělo. Ani nevím z jakého důvodu, možná mě tolik nelákala obálka, protože anotaci jsem neznala (ráda se nechám překvapit). Nakonec jsem ale ráda, že jsem se ke knize dokopala a přečetla ji. Kniha vypráví příběh o dvou sestrách, dvojčatech z pohledu jedné sestry, která je svým způsobem posedlá svým dvojčetem. Její sestra se dostane do toxického vztahu a ona se z toho může zbláznit a začíná naprosté psycho, ale jakože doslova. V polovině knihy jsem byla přesvědčená, že vím, jak to dopadne, ale kniha je napsaná tak čtivě, že mě to pořád bavilo. A světě div se, nakonec to stejně dopadlo úplně jinak. Autorka skvěle popisovala atmosféru a krásně si hrála s napětím, takže příběh jen gradoval. Možná si mohla odpustit nějaké nechutnosti a úchylnosti (fakt psycho!), naštěstí tam toho bylo minimum, ale musím říct, že jsem s knihou opravdu spokojená a překvapená, jak se mi líbila a jak mě bavila.