Bookbot

Estetika performativity

Hodnotenie knihy

Viac o knihe

V knize Estetika performativity (Ästhetik des Performativen, Suhrkamp, 2004) se německá teatroložka Erika Fischer-Lichte odklání od svých sémiotických studií a nahlíží divadelní představení optikou jejich performativních vlastností. Autorka vychází z vybraných divadelních inscenací, resp. jejich konkrétních představení, a také performancí, eventů, happeningů i akcí, které se rozšířily především po performativním obratu v šedesátých letech 20. století. Neomezuje se pouze na oblast divadla a performativitu i koncept představení aplikuje také na politické, sportovní a jiné události. Klíčovým aspektem jejích úvah je spolupřítomnost aktérů a diváků a jejich vzájemné působení, energie, jež mezi nimi proudí, záměna rolí, která může v určitých momentech nastat, což ústí ve vznik autopoietické zpětnovazební smyčky – pomyslného hybatele představení. Při zkoumání vzniku společenství účastníků představení vychází mimo jiné z konceptu rituálu, který je spolu s konceptem představení Maxe Herrmannova a pojetím performativu Johna L. Austina jednou z klíčových koncepcí, k nimž se obrací. Boří se zde dichotomické nahlížení světa pomocí binárních opozic (označující–označované, prezentace–reprezentace) a v odpovědi na otázku „Dají se představení pochopit?“ sleduje autorka spíše spolupřítomnost složek v procesu „opětovného zakouzlení světa“.

Nákup knihy

Estetika performativity, Erika Fischer Lichte

Jazyk
Rok vydania
2011
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná)
Akonáhle sa objaví, pošleme e-mail.

Platobné metódy

3,8
Veľmi dobrá
43 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Titul
Estetika performativity
Jazyk
česky
Vydavateľ
Na konári
Rok vydania
2011
Väzba
pevná
ISBN10
8090448720
ISBN13
9788090448728
Série
Hodnotenie
3,75 z 5
Anotácia
V knize Estetika performativity (Ästhetik des Performativen, Suhrkamp, 2004) se německá teatroložka Erika Fischer-Lichte odklání od svých sémiotických studií a nahlíží divadelní představení optikou jejich performativních vlastností. Autorka vychází z vybraných divadelních inscenací, resp. jejich konkrétních představení, a také performancí, eventů, happeningů i akcí, které se rozšířily především po performativním obratu v šedesátých letech 20. století. Neomezuje se pouze na oblast divadla a performativitu i koncept představení aplikuje také na politické, sportovní a jiné události. Klíčovým aspektem jejích úvah je spolupřítomnost aktérů a diváků a jejich vzájemné působení, energie, jež mezi nimi proudí, záměna rolí, která může v určitých momentech nastat, což ústí ve vznik autopoietické zpětnovazební smyčky – pomyslného hybatele představení. Při zkoumání vzniku společenství účastníků představení vychází mimo jiné z konceptu rituálu, který je spolu s konceptem představení Maxe Herrmannova a pojetím performativu Johna L. Austina jednou z klíčových koncepcí, k nimž se obrací. Boří se zde dichotomické nahlížení světa pomocí binárních opozic (označující–označované, prezentace–reprezentace) a v odpovědi na otázku „Dají se představení pochopit?“ sleduje autorka spíše spolupřítomnost složek v procesu „opětovného zakouzlení světa“.