Daniel

Viac o knihe

Raný spis Daniel. Die Gespräche von der Verwirklichung (1913) je považován za zárodečný odkaz na pozdější filosofii Já a Ty, avšak jeho styl a vyznění spíše evokují Hölderlinova Hyperiona a Nietzscheho Zarathustra. Obsahuje pět poeticko-filosofických dialogů, v nichž postava Daniel zkoumá téma uskutečnění a realizace. U Bubera se tento pojem týká uskutečňování nestvořeného skrze stvořené a jeho lidské reflexe prostřednictvím „odpovědí“ neboli činů. Důležité kapitoly se zaměřují na zaměření, skutečnost, smysl, polaritu a jednotu. Autor kontrastuje „orientovanost“ a „obeznámenost“ jakožto přístupy opírající se o zděděné jistoty s realizací, která činí svět skutečným pro božskou přítomnost – gottwirklich. Proces duševního sjednocování probíhá v několika fázích, včetně sestupu do chaosu a nalezení směru. Dialogy se odehrávají v různých prostředích, která hrají roli světa, jenž je objektem i subjektem. Důležitý je dynamický prvek a setkání s polaritou bytí, které vytváří duševní jednotu. Tato jednota není trvalá, ale neustále se obnovuje. Království Boží je tak „královstvím nebezpečí a odvahy, věčného začínání a stávání se, otevřeného ducha a hluboké realizace, královstvím posvátné nejistoty“.