Martin Buber Knihy

Martin Buber opisuje v štyroch esejách z roku 1907 mystérium chasidskej duchovnej cesty. Chasidské učenie vzniklo na začiatku osemnásteho storočia v židovskom spoločenstve v Poľsku, Litve a na Ukrajine. Chasidské učenie možno zhrnúť do jednej vety: „Boha môžeme zazrieť v každej veci a priblížiť sa mu v každom skutku.” Hlavnou požiadavkou je život naplnený zbožnosťou (chasid znamená v hebrejčine zbožný). Zakladateľom chasidského učenia bol Izrael ben Eliezer, známy ako Ba´al Šem Tov (1760 - 1760) čiže nositeľ Božieho mena (akronym Bešt). Martin Buber predstavuje v knihe Štyri mystériá: Hitlahavut - nadšenie, Avoda - služba, Kavana - sústredenie a Šiflut - pokora. Raz sa jeden otec sťažoval Ba´al Šemovi: „Môj syn odpadol od Boha - čo mám robiť?" a majster odvetil: „Väčšmi milovať.”

Dielo Otázka jedincovi má zásadné miesto v tvorbe významného mysliteľa 20. storočia Martina Bubera. Narastajúci záujem o Buberovu dialogickú filozofiu sa intenzívne týka aj spisu Otázka jedincovi, najmä pre jeho silnú väzbu na myslenie Sorena Kierkegaarda. Autor sa v diele zaoberá predovšetkým základnými otázkami filozofickej antropológie, filozofie dialógu, filozofie existencie, sociálno-politickej filozofie a teológie. Nosnou témou je rozpracovanie konceptu zodpovedného jedinca, ktorý predstavuje korektív voči individualizmu aj kolektivizmu. Zodpovedný jedinec je redifiníciou Kierkagaardovej kategórie jedinca, ktorej Buber vyčíta najmä náboženský akozmizmus, z ktorého vyplývajú negatívne sociálno-politické dôsledky (napr. apolitickosť). Buber predstavuje človeka ako bytosť, ktorá sa stáva sebou samým (zodpovedným jedincom) nie v bytostnom vzťahu k sebe samému, ale k druhým ľuďom, či už ako jednotlivcom alebo ako spoločnosti a v bytostnom vzťahu k Bohu a k svetu. V tomto diele sa Buber zameriava na skúmanie vzťahu medzi bytostným vzťahom človeka k Bohu a k celku verejnosti.

Martin Buber bol rakúsko-izraelský mysliteľ a ústredná postava filozofie dialógu. Pri príležitosti storočnice vydania jeho najznámejšieho diela Ja a Ty vychádza konečne aj slovenský preklad tohto už legendárneho textu. Kniha sa zameriava na vzťahy, ktoré nadväzujeme – na ich naplnenie i nenaplnenie, rozvoj i deštrukciu. Ukazuje, ako nás vzťahy uchvacujú a povznášajú, ale aj oslabujú a vyprázdňujú. Predmetom skúmania diela je vzťah človeka k rôznym bytostiam – od živých tvorov prírody až po ich božského Stvoriteľa. Publikícia je odpoveďou na krízu vzťahov moderného človeka. Preklad knihy – Peter Šajda, ktorý sa Buberovi venuje už niekoľko rokov a patrí k významným znalcom jeho celého diela. Vychádza v edícii IDEA.

Kniha proslulého židovského filosofa Martina Bubera (1878–1965) Příběhy rabiho Nachmana vyšla poprvé v r. 1906. Jde o výběr výroků a tvůrčí převyprávění části příběhů z původní textové sbírky Sipurej ma‘asijot, tradující výroky, příběhy a pohádky rabiho Nachmana z Braclavi (1772–1810), zakladatele jedné z předních chasidských škol. Úvod knihy tvoří významný esej o židovské mystice a jejím chasidském „rouchu“ ze školy r. Nachmana, v němž Buber podává své rané postřehy a názory na toto téma. Židovská mystika nese podle Bubera rysy protikladů, v nichž vznikla – na jedné straně tísnivé životní podmínky a bolestná zkušenost exilu, z nichž plyne askeze, a na druhé straně extatický prvek, zcela uchvacující duši. Nese také rysy synkretismu, nicméně v různých dobách se vynořují její původní, nosné prvky, jako tomu bylo mj. v době vzniku chasidského hnutí. Buber zdůrazňuje opravdovost náboženské zkušenosti, která se zvedala z lidu, hrozilo-li elitám (v tomto případě talmudským učencům) ustrnutí v sebestředné neživotnosti. V hnutí spatřuje osvobození se k bezprostřednosti mystického vnímání a zároveň příležitost, jak novým způsobem vyjádřit tradiční nauku, čerpající zejména z lurjánské kabaly. Jeden z nejvýznamnějších rysů chasidství viděl právě ve zvnitřnění kabalistické etiky, které ústilo v radostný život s Bohem ve světě.

In Martin Bubers «Erzählungen der Chassidim» tritt uns in verschwenderischer Fülle eine Welt gelebter Weisheit und existentieller Religiosität entgegen. Ihrer Eigenart und Intensität wird sich kein Leser entziehen können. Die machtvolle religiöse Bewegung im osteuropäischen Judentum, die im 18. Jahrhundert ihren Ausgang nahm und unter dem Namen Chassidismus bekannt geworden ist, hat in einer fast unübersehbaren Fülle von legendären Erzählungen ihren Niederschlag gefunden. Diese teils mündlich, teils schriftlich niedergelegte Überlieferung blieb lange Zeit eine ungefüge Masse sozusagen ungeformten Materials, ohne Anspruch auf literarische Gültigkeit. Es ist das Verdienst Martin Bubers, die chassidischen Legenden nicht nur gesammelt, sondern auch sprachlich geformt und philosophisch durchleuchtet zu haben. Die Arbeit an diesem seinem eigentlichen Lebenswerk begann, als «Die Geschichten des Rabbi Nachman» (1906) und «Die Legende des Baalschem» (1907) erschienen. Ihnen reihten sich an «Der große Maggid und seine Nachfolge» (1921), «Das verborgene Licht» (1924) und der Sammelband «Die chassidischen Bücher» (1928). Die letzteren Bände sind fast gänzlich in die vorliegende Sammlung übernommen worden, deren größerer Teil jedoch erst seit 1938, dem Jahr der Übersiedlung des Verfassers nach Jerusalem, entstanden ist. In diesem Buch ist die Ernte einer Lebensarbeit eingebracht.

Vybrané spisy k Bibli a židovství. Filosof náboženství a pedagog Martin Buber (1878–1964) se stal známým také německým překladem Bible, na němž spolupracoval s F. Rosenzweigem. Tuto práci provázely jednak rozsáhlejší články věnující se biblickému bádání, jednak kratší eseje, přednášky a pojednání, jež podává tato kniha. Autor se v nich zamýšlí nad ústředními biblickými idejemi, objasňuje tradiční i svá východiska jejich výkladu a pojednává o nich také v rámci znovunalezení Ducha v životě moderního člověka. Jeho výpovědi naléhají na změnu myšlení, nabádají k pozorné reflexi aktuálního dění a zároveň dýchají nadčasovou pevností. Možnost dnešního obrácení se k Bibli podle něj neznamená návrat k čemusi, co se již odehrálo, ale osobní a stále nové nalézání síly živoucího slova, jehož následkem je proměna celého člověka. Život v Bohu pak není napodobováním něčeho, co máme ve vzpomínce, ani následováním skutků někdejších lidských životů, ale právě paradox vnímání vlastností a skutků Neuchopitelného, jenž se nechává poznat v každodenním, osobním, intimním dialogu…

Čtyři eseje, obsažené v tomto útlém svazku, nasal Martin Buber již kolem roku 1907 jako úvod ke své "Baalšemově legendě". Tento teoretický úvod, pojatý jako výklad čtyř základních pojmů chasidské mystiky, nazývá Buber "Das Leben der Chassidim", Život Chasidim. K těmto čtyřem esejům je připojen patý, nazvaný "Má cesta k chasidismu"a pocházející z roku 1917. Martin Buber se zapsal do paměti milovníku literatury především popularizací chasidských legend, příběhů, v nichž je zachycena životní moudrost cadikim („spravedlivých“) a hluboká víra chasidim („zbožných“), tedy přívrženců chasidského hnutí, jež počátkem 18.století zasáhlo široké vrstvy židovského obyvatelstva východní Evropy a udrželo si svůj vliv až do prvních desetiletí našeho století.

Buber beschäftigt sich hier mit dem alten menschlichen Problem von Gut und Böse. Ausgehend von urbiblischen Wahrheiten und Mythen tragen seine inhaltlich tiefgehenden und sprachlich meisterhaften Betrachtungen zur Klärung dieser Frage bei

Ve svém raném díle se Martin Buber pokusil shromáždit zprávy o setkání člověka s Bohem, jež nalezl v duchovních textech celého světa. Jeho přáním přitom bylo vybrat texty co nejbezprostřednější, co nejméně literárně stylizované. Jeho výběr je velmi pestrý: týká se nejen literatury evropského starověku, středověku a novověku, ale přirozeně i literatury hebrejské, arabské, jakož i čínské, indické atd. Četba knihy je sama o sobě velkým zážitkem, zvláště by neměla ujít pozornosti těch, kdo se o dílo velkého židovského myslitele zajímají hlouběji. Extatická vyznání vyšla totiž ještě před tím, než Buber vypracoval svou filosofii dialogu, a ve své předmluvě se tak její autor – mj. velký obdivovatel starého čínského filosofického myšlení – hlásí k monistickému pojetí mystiky, jež klade rovnítko mezi Bohem a probuzeným člověkem.