Životopisy hudobníkov
Hudobné legendy a ich životy mimo pódia. Rock, pop aj klasika v biografiách, v ktorých sa dozvieš, ako vznikali tvoje obľúbené pesničky.
Vybrané recenzie
Čtenář může objevit spoustu kapel, které třeba vůbec neznal. Dozví se jaký pohled mají daní členové kapel, jaké mají názory, co pro ně znamená punk, že to jsou úplně normální lidi, kteří to mají navíc hlavě srovnaný. Bohužel autor knížky je ukázková jaternice a ukázkový příklad pseudopunkáče, který si myslí, že punk se řídí podle příručky, že punková kapela musí hrát za maximálně za guláš a pivo.Martin
Kniha nabízí úplně jiný pohled na Michaela Jacksona, než jaký nám byl vštěpován skrze masmédia posledních 33 let. Pro člověka, který nechce na základě informací z Blesku jen bezvýznamně povídat na téma MJ, je nepostradatelná :) Nemohu říci, že je do detailu přesná úplně ve všem, ale je to nejlepší kniha jaká kdy na téma MJ vyšla na našem území, nepřesností málo a informací mraky. Vřele doporučuji.b***@s***.cz
Nejsem znalcem ani české hudby, ani českého 19. století, takže jsem se v knize čtivou formou dozvěděla mnoho nového. Překvapilo mě, jak hodně a jak zasvěceně se Pavel Kosatík věnuje i Smetanově hudbě. To jsem původně od knihy nečekala, ale nevadilo mi to. Životopisný film o Smetanovi pro mě kniha mnohonásobně překonala. Bedřich Smetana na mě z ní vystoupil jako velká osobnost české historie, ale zároveň člověk z masa a kostí, který měl vedle velkých úspěchů i velké starosti a problémy.Jiřina F.
Přečetl jsem spoustu biografií o Nirváně a Kurtovi Cobainovi, a musím říct, že tato kniha patří mezi nejdepresivnějšími. Kniha je spíše zaměřena na frontmana kapely (no shit Sherlock), nežli samotné kapely. Narozdíl například od knihy “Come you Are” je v této knize detailněji popsána samotná sebevražda Cobaina, která patří mezi nejhořčejšími momenty z celé knihy u kterých jsem se i rozbrečel.Johan S.
„Nohavica a jiná naše malá válka“ není jen o Nohavicovi. Je hlavně o nás. O tom, jak rádi hledáme jednoduché hrdiny a jednoduché viníky. A jak nepříjemné je přijmout, že život — zvlášť za komunismu — býval často mnohem složitější. Přemysl Houda nepíše senzaci ani lynč. Spíš skládá mozaiku okolností, výpovědí a otázek. A nechává čtenáře, aby si svůj názor udělal sám. Čte se to překvapivě dobře, i když člověk občas musí knihu zavřít a chvíli si to celé přebrat v hlavě.Martina M.
