Vojenské dejiny
Vojny, ktoré formovali svet, aký poznáme dnes. Bitky, strategické analýzy a osobné vojnové memoáre naprieč storočiami.
Populárne série
Vybrané recenzie
Kniha Hanin kufřík je sice určena primárně pro děti, ale principálně patří do rukou každému. Příběh kufříku a jeho navždy ztracené majitelky se totiž stále dostává hluboko pod kůži. Pátraní započaté v Japonsku nekončí ani v Terezíně nebo v Auschwitz, ale hluboko v každém z nás. Zmařený život děvčátka jen měsíce od ukončení běsnění v táboře smrti s vámi zamává stejně jako osud jejího bratra. Hluboké jizvy v kdysi šťastné rodině procházejí historií stále. Malá Hanka nebyla jen majitelkou kufříku, stala se symbolem zabíjení dětí nacisty a běsnící doby, která neměla slitování s nikým. Popis malého osudu běžné rodiny pomalu vražděné společensky, a nakonec dovršený v táborech smrti, je krutou připomínkou, jak málo stačí k tomu, aby se opět uzákonilo to, co je považováno za zločin. A nebude pak možné najít zastání. Jen smrt.p***@g***.com
Kniha přináší pár zajímavých informací, ale je vidět, že autor měl k dispozici jen omezené množství podkladů. Ve srovnání s jinými tituly na podobné téma – například knihami o Josefu Allerbergerovi – působí spíš průměrně. Částečně je to možná i tím, že se o daném člověku obecně dochovalo málo a prostor pro „opravdu hluboké“ zpracování je omezený. Doporučit ji můžeme fanouškům tohoto období, ale nečekejte nic skutečně nic než průměrné počtení.Findout.cz
Komplexní pojetí čirého pekla na Zemi, jakým Osvětim bezesporu byla. Kniha, kterou má každý zájemce o holocaust ve své knihovně a která bez příkras popisuje, co se zkrátka popsat nedá. Po přečtení každé knihy, která rozebírá toto téma, jsem čím dál víc znechucen nad lidmi, kteří na mne hledí skrz prsty a nechtějí pochopit, proč se zabývám touto tematikou. Přitom je to to nejmenší, co pro všechny oběti holocaustu můžeme udělat. Znát jejich jména, vzpomínat na ně, vzdát hold hrdinům, kteří se nevzdali a soucítit s jejich osudy. Proto vnikají tyto knihy a dokumenty, aby se na tuto dobu, oběti a přeživší NIKDY nezapomnělo. Troufám si tvrdit, že je to snad i povinnost. Není tu řeč o preferencích, jakožto žánru četby, ale o morálce a úctě.D***@s***.cz
