Luigi Pirandello Knihy

Luigi Pirandello vidí kapitalistickú spoločnosť ako klinický prípad. Ľudia podľa neho už dávno stratili pevnú pôdu pod nohami. Výsmech, irónia a sarkazmus stali sa sprievodnými javmi jeho životného pocitu. Talianske publikum dlho nepochopilo veľkosť tohto usmievajúceho sa každodenného tragika. Pochopilo ho najprv reflexívne publikum berlínske, parížske a pražské. Pirandello žiaril radosťou pri pohľade na cudzích divákov, keď s napätím počúvali dialóg strašného inkvizítora meštiackych predsudkov. Zvierajúca dialektika jeho satír privádzala do úžasu hľadiská cudzích divadiel. Podstatnou zložkou jeho neúprosnej analýzy je relativita všetkých vecí, večný protiklad medzi indivíduom a spoločnosťou. Antonio Gramsci nazval Pirandella protimeštiackym charakterom, ktorý sa vzbúril proti forme života okolo seba, keď sa meštiacka spoločnosť pred i po prvej svetovej vojne dostala do slepej uličky. Pirandellove satiry sú naozaj „ručnými granátmi“, hodenými do spoločnosti plnej predsudkov.

Francesca da Rimini; Ako predtým, lepšie ako predtým; Muž a žena; Svet je taký, aký je

Posledný román nositeľa Nobelovej ceny za literatúru Luigiho Pirandella je uceleným súhrnom spisovateľovej filozofie. Sám autor sa o ňom vyjadril ako o románe „najtrpkejšom zo všetkých, hlboko humoristickom, hovoriacom o rozklade života“. V tomto románe reakcia na psychologický relativizmus je radikálna. Človek v snahe strhnúť si masku, ktorú mu nanútili druhí, reaguje zúfalo. Nevie si ju sňať, lebo tak to chce svet. Rozhodne sa teda byť takým, akého ho vidia ostatní vo svojich predstavách, a v tomto postoji zotrvá až do posledných, dramatických dôsledkov. Uzavrie sa v zúfalej izolácii, ktorá vyústi do šialenstva.

In this meeting of two of the twentieth century's greatest playwrights, Tom Stoppard has reinvigorated Luigi Pirandello's masterpiece of madness and sanity. After a fall from his horse, an Italian aristocrat believes he is the obscure medieval German emperor Henry IV. After twenty years of living this royal illusion, his beloved appears with a noted psychiatrist to shock the madman back to sanity. Their efforts expose that for the past twelve years the nobleman has in fact been sane. With his mask of madness removed, the aristocrat launches an offensive to deflect their unwanted attention. While Pirandello's characters race linguistically about in Stoppardian dervishes, battling for the upper hand-and the greatest laughs-one question What constitutes sanity?

První svazek výboru z her italského dramatika, prozaika a básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu obsahuje dramatické práce, které ještě do češtiny přeloženy nebyly, i nové překlady již známých děl. Spolu s druhým svazkem, který vyjde v roce 2019, představuje doposud nejucelenější výbor dramat jednoho z nejvýznamnějších autorů dvacátého století, oceňovaného za „smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění“. Dějištěm her první Pirandellovy divadelní dekády, jejichž výbor představuje tento svazek, je svět, v němž se pravda projevuje jako většinový konsenzus, a odlišnost, která nezapadá do obrazu stvořeného tímto konsenzem, je trestána. Věčný konflikt osobní svobody a společenských norem se zde stává klíčovým prizmatem Pirandellova pohledu na lidský život. Svazek obsahuje následující hry: Sicilské citrony (Lumie di Sicilia, 1910) — Liolà (Liolà, 1916) — Džbán (La giara, 1916) — Na odchodu (All'uscita, 1916) — Měj rozum, Giacomino! (Pensaci, Giacomino!, 1916) — Je to tak /když myslíte.../ (Così è /se vi pare/, 1917) — Slasti cti (Il piacere dell'onestà, 1917) — Koncese (La patente, 1917) — Čepice s rolničkama (Il berretto a sonagli, 1916) — Člověk, zvíře a počestnost (L'uomo, la bestia e la virtù, 1919).

Druhý svazek výboru z dramatické tvorby nositele Nobelovy ceny za literaturu Luigiho Pirandella (1867-1936) obsahuje celkem jedenáct textů z období od roku 1921, kdy vznikla klíčová hra Šest postav hledá autora, až po rok 1936, kdy Pirandello v prosinci náhle umírá na zápal plic uprostřed práce na mýtu Obři z hory. Z Pirandellovy rodné Sicílie, představené ve hrách prvního svazku výboru, se přesouváme do měšťanských salonů kontinentální Itálie, ale také na divadelní prkna, neboť otázkami spojenými s inscenováním „divadla na divadle“ a propojením života a fikce se bude dramatik zabývat po celá dvacátá léta a vrátí se k nim i ve své závětní hře, jíž jsou již zmínění Obři.