Luigi Pirandello Knihy

Luigi Pirandello vidí kapitalistickú spoločnosť ako klinický prípad. Ľudia podľa neho už dávno stratili pevnú pôdu pod nohami. Výsmech, irónia a sarkazmus stali sa sprievodnými javmi jeho životného pocitu. Talianske publikum dlho nepochopilo veľkosť tohto usmievajúceho sa každodenného tragika. Pochopilo ho najprv reflexívne publikum berlínske, parížske a pražské. Pirandello žiaril radosťou pri pohľade na cudzích divákov, keď s napätím počúvali dialóg strašného inkvizítora meštiackych predsudkov. Zvierajúca dialektika jeho satír privádzala do úžasu hľadiská cudzích divadiel. Podstatnou zložkou jeho neúprosnej analýzy je relativita všetkých vecí, večný protiklad medzi indivíduom a spoločnosťou. Antonio Gramsci nazval Pirandella protimeštiackym charakterom, ktorý sa vzbúril proti forme života okolo seba, keď sa meštiacka spoločnosť pred i po prvej svetovej vojne dostala do slepej uličky. Pirandellove satiry sú naozaj „ručnými granátmi“, hodenými do spoločnosti plnej predsudkov.

Francesca da Rimini; Ako predtým, lepšie ako predtým; Muž a žena; Svet je taký, aký je

Posledný román nositeľa Nobelovej ceny za literatúru Luigiho Pirandella je uceleným súhrnom spisovateľovej filozofie. Sám autor sa o ňom vyjadril ako o románe „najtrpkejšom zo všetkých, hlboko humoristickom, hovoriacom o rozklade života“. V tomto románe reakcia na psychologický relativizmus je radikálna. Človek v snahe strhnúť si masku, ktorú mu nanútili druhí, reaguje zúfalo. Nevie si ju sňať, lebo tak to chce svet. Rozhodne sa teda byť takým, akého ho vidia ostatní vo svojich predstavách, a v tomto postoji zotrvá až do posledných, dramatických dôsledkov. Uzavrie sa v zúfalej izolácii, ktorá vyústi do šialenstva.

Parafráze na Pirandellovu úspěšnou divadelní hru „Jindřich IV.“ Hraje se na hradě za dní nedávno minulých. Autorem parafráze je absolvent DAMU Jiří Zygma. Ve svých hrách Pirandello na základě relativismu v chápání skutečnosti zpracoval originálním způsobem téma krize osobnosti, problematiku identity moderního člověka a rozpor mezi ideálem a skutečností. Námětem jeho děl jsou bizarní, nevypočitatelné až absurdní příběhy s podivínskými postavami plnými prudkých vášní a zvratů. Ale i v krajní absurditě je Pirandello vždy konkrétní a aktuální, skutečný mistr divadelního umění. Roku 1929 byl Pirandello jmenovám členem Italské akademie a roku 1934 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Při návratu ze Stockholmu navštívil i Prahu.

Nobel Prize-winner Luigi Pirandello's ENRICO IV concerns a passionate and despairing 20th-century man who imagines himself to be an 11th-century king. "The time is the early 1920s and the place is an isolated Italian villa, but it might as well be the 12th century. The master of the house bumped his head twenty years ago during a costume ball and has since believed himself to be King Enrico IV of Germany. As the play goes on, perception, reality, fantasy and freedom become confused...an effective new adaptation by Richard Nelson." Chad Jones, The Oakland Tribune "ENRICO IV is about a man who deliberately chooses to dwell in the rich fantasy life of his madness even after he regains his sanity. Pirandello's finely strung paradox probes the issue of what self-concept qualifies as sane. Richard Nelson's beautifully translated script paired with Pirandello's priceless insight into self-image and delusion...make this truly an evening of epiphany." Pamela Fisher, San Francisco Examiner "A sparkling new translation" Pat Craig, San Francisco Times

První svazek výboru z her italského dramatika, prozaika a básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu obsahuje dramatické práce, které ještě do češtiny přeloženy nebyly, i nové překlady již známých děl. Spolu s druhým svazkem, který vyjde v roce 2019, představuje doposud nejucelenější výbor dramat jednoho z nejvýznamnějších autorů dvacátého století, oceňovaného za „smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění“. Dějištěm her první Pirandellovy divadelní dekády, jejichž výbor představuje tento svazek, je svět, v němž se pravda projevuje jako většinový konsenzus, a odlišnost, která nezapadá do obrazu stvořeného tímto konsenzem, je trestána. Věčný konflikt osobní svobody a společenských norem se zde stává klíčovým prizmatem Pirandellova pohledu na lidský život. Svazek obsahuje následující hry: Sicilské citrony (Lumie di Sicilia, 1910) — Liolà (Liolà, 1916) — Džbán (La giara, 1916) — Na odchodu (All'uscita, 1916) — Měj rozum, Giacomino! (Pensaci, Giacomino!, 1916) — Je to tak /když myslíte.../ (Così è /se vi pare/, 1917) — Slasti cti (Il piacere dell'onestà, 1917) — Koncese (La patente, 1917) — Čepice s rolničkama (Il berretto a sonagli, 1916) — Člověk, zvíře a počestnost (L'uomo, la bestia e la virtù, 1919).