Jakub Šedivý Knihy

Mladá tatárska spisovateľka Guzeľ Jachina sa vo svojom debute vracia do jedného z najťažších období Sovietskeho zväzu – do tridsiatych rokov minulého storočia, kedy boľševická moc kruto postihovala všetkých, ktorí sa nezmierili s jej diktatúrou. Román Zulejka otvára oči rozvíja príbeh ženy, ktorú drsne vytrhli z prirodzeného prostredia, nespravodlivo poslali do pracovného tábora na Sibíri, no ona si tam spontánne uchovala svoju prirodzenú ľudskosť. Román sa stal v Rusku literárnou udalosťou, autorka zaň dostala najvýznamnejšiu ruskú literárnu cenu Veľká kniha, a bol preložený do vyše dvadsiatich jazykov.

Kniha představuje výbor z tvorby pěti ruských autorů, kteří se hlásili k takzvané skupině činari. Ta se začala postupně formovat na konci druhého desetiletí 20. století v tehdy ještě předrevolučním carském Rusku. V textech jednotlivých členů činarů – filozofů Druskina a Lipavského a básníků Charmse, Olejnikova a Vveděnského se díky jejich nesčetným rozhovorům a diskusím na nejrůznější, především však literární témata objevují vzájemné vlivy a mnohé společné náměty. Tyto texty však jejich autoři mohli sotva představit veřejnosti – většinu z nich totiž četli převážně na setkáních v bytech Lipavského a Druskina, neboť publikování jim bylo v tehdejším stalinském Sovětském svazu znemožněno.

Krátkou novelu Moje zápisky, jejíž vydání bylo v Sovětském svazu až do nástupu perestrojky zakázáno, pokládal L. Andrejev za své nejzdařilejší dílo. Novela byla původně zamýšlena jako pokračování dramatu Sáva, její hrdina se však nakonec stal jeho přímým protikladem a samotný text ostrým útokem proti ideji Lva Tolstého „o neprotivení se zlu násilím“. Moje zápisky vzbudily po svém vydání značný, vesměs však kritický ohlas. Vypravěčem je vězeň odsouzený za hrůzný čin k doživotnímu vězení, a proto se právě zde snaží nalézt smysl svého života; není-li možné změnit vnější svět, je třeba najít vlastní svobodu a tu nachází právě ve vězeňském životě – v jeho řádu.

Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy žije Jakob Ivanovič Bach, učitel němčiny, jehož život je monotónní a nezajímavý. To se změní, když ho statkář Grimm požádá, aby učil jeho dceru Kláru. Lekce probíhají za zvláštních okolností, neboť Kláře je zakázáno se dívat na cizí muže, a tak se skrývá za paravánem. Její tichý hlas brzy naplní Bachův život a Klára se snaží o sblížení prostřednictvím knih a důvěrných dopisů. Jak týdny plynou, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však čelí narůstajícímu chaosu spojenému s nástupem bolševiků, což přiměje Bacha čelit těžkým zkouškám a vyvinout se v silnou osobnost. Autorka, Guzel Jachina, se ve svém druhém románu vrací k traumatům sovětských dějin, kdy revoluční idealismus ustupoval masovému násilí. Zatímco v debutu zkoumala Sibiř a tatarskou kulturu, v tomto díle se zaměřuje na folklór a životní styl povolžských Němců, který byl zničen deportacemi v roce 1941. Román získal několik literárních ocenění, včetně ruské státní ceny Velká kniha, a byl přeložen do sedmnácti jazyků.

Toto dielo svojou prenikavou tvorivou invenciou a predvídavosťou je žiarivou stálicou na nebi ruskej filozofickej mysle. Nikolaj Berďajev ním reagoval na snahy západných autorov obhajovať komunizmus z kresťanského hľadiska. Toto dielo podáva akiste najsprávnejšiu odpoveď na otázku, čo sa dialo a deje v Rusku. Bez jeho prečítania sotva možno pochopiť osudy Ruska, a teda aj celého sveta. Sergej Chelemendik, ruský spisovateľ

V roce 1920, během občanské války v Rusku, probíhala evakuace bílého Krymu. Šmeljov se však nepřipojil a zažil krutovládu maďarského bolševika Bély Kuna, který na Krymu vedl revoluční výbor a nařídil zabíjení tisíců příslušníků etnických menšin a deset tisíc zajatých bělogvardějců. Mezi oběťmi byl i Šmeljovův syn Sergej, důstojník protibolševické Dobrovolnické armády. Zlomený Šmeljov v roce 1922 opustil Rusko a odešel do Paříže, kde napsal svou nejlepší autobiografickou novelu. Tato próza je nářkem nad zánikem Ruska, popisuje zpustošený Krym, mašinerii zabíjení během občanské války a nerovný boj přeživších s hladem, stejně jako umírání jeho přátel. Kniha je také obžalobou viníků katastrofy, mezi nimiž nejsou pouze krutí bolševici, ale i Evropa, která Rusko opustila napospas zkáze, zatímco sama žije v blahobytu. Mrtvé slunce symbolizuje zánik starého Ruska v kdysi krásné krymské krajině. Po svém vydání v roce 1923 vzbudila kniha velký ohlas a byla přeložena do osmi jazyků; český překlad vyšel v roce 1926 a nyní vychází v nové edici.

žiarlivý manžel zavraždí svoju ženu. Tolstoj tu vyjadril svoj postoj k sexualite človeka z pozície Evanjelia

"Summer in Baden-Baden" is a celebrated Russian novel blending a contemporary narrative with the 1867 journey of Dostoyevsky and his wife. Acclaimed for its poetic quality, it explores themes of love, obsession, and literary passion. Susan Sontag's introduction highlights the novel's survival and Tsypkin's remarkable life.

Satan returns to Earth as a wealthy American businessman, enjoying life in Europe. With good intentions, he meets various morally corrupt individuals and falls for a beautiful young woman, making him vulnerable to those who seek to exploit the Devil himself.