Jakub Šedivý Knihy

Mladá tatárska spisovateľka Guzeľ Jachina sa vo svojom debute vracia do jedného z najťažších období Sovietskeho zväzu – do tridsiatych rokov minulého storočia, kedy boľševická moc kruto postihovala všetkých, ktorí sa nezmierili s jej diktatúrou. Román Zulejka otvára oči rozvíja príbeh ženy, ktorú drsne vytrhli z prirodzeného prostredia, nespravodlivo poslali do pracovného tábora na Sibíri, no ona si tam spontánne uchovala svoju prirodzenú ľudskosť. Román sa stal v Rusku literárnou udalosťou, autorka zaň dostala najvýznamnejšiu ruskú literárnu cenu Veľká kniha, a bol preložený do vyše dvadsiatich jazykov.

Kniha představuje výbor z tvorby pěti ruských autorů, kteří se hlásili k takzvané skupině činari. Ta se začala postupně formovat na konci druhého desetiletí 20. století v tehdy ještě předrevolučním carském Rusku. V textech jednotlivých členů činarů – filozofů Druskina a Lipavského a básníků Charmse, Olejnikova a Vveděnského se díky jejich nesčetným rozhovorům a diskusím na nejrůznější, především však literární témata objevují vzájemné vlivy a mnohé společné náměty. Tyto texty však jejich autoři mohli sotva představit veřejnosti – většinu z nich totiž četli převážně na setkáních v bytech Lipavského a Druskina, neboť publikování jim bylo v tehdejším stalinském Sovětském svazu znemožněno.

Krátkou novelu Moje zápisky, jejíž vydání bylo v Sovětském svazu až do nástupu perestrojky zakázáno, pokládal L. Andrejev za své nejzdařilejší dílo. Novela byla původně zamýšlena jako pokračování dramatu Sáva, její hrdina se však nakonec stal jeho přímým protikladem a samotný text ostrým útokem proti ideji Lva Tolstého „o neprotivení se zlu násilím“. Moje zápisky vzbudily po svém vydání značný, vesměs však kritický ohlas. Vypravěčem je vězeň odsouzený za hrůzný čin k doživotnímu vězení, a proto se právě zde snaží nalézt smysl svého života; není-li možné změnit vnější svět, je třeba najít vlastní svobodu a tu nachází právě ve vězeňském životě – v jeho řádu.

Nous sommes dans la région de la Volga, dans les premières années de l'URSS, en 1920-1930. Jakob Bach est un Allemand de la Volga : il fait partie des descendants des Allemands venus s'installer en Russie au XVIIIe siècle. Bach est maître d'école dans le village de Gnadenthal, une colonie située sur les rives du fleuve. Un mystérieux message l'invite à donner des cours à Klara, une jeune fille vivant seule avec son père sur l'autre rive de la Volga. Bach et Klara tombent amoureux, et après le départ du père, ils s'installent ensemble dans la ferme isolée, vivant au rythme de la nature. Un jour, des intrus s'introduisent dans la ferme et violent Klara. Celle-ci mourra en couches neuf mois plus tard, laissant Bach seul avec la petite fille, Anntche. Après la mort de Klara, Bach s'éloigne du monde et perd l'usage de la parole. Tout en élevant l'enfant, il écrit des contes, qui de manière étrange et parfois tragique s'incarnent dans la réalité à Gnadenthal. Un autre enfant fait alors son apparition à la ferme : Vasska, un orphelin vagabond qui bouleversera la vie d'Anntche et Bach... (payot.ch).

Toto dielo svojou prenikavou tvorivou invenciou a predvídavosťou je žiarivou stálicou na nebi ruskej filozofickej mysle. Nikolaj Berďajev ním reagoval na snahy západných autorov obhajovať komunizmus z kresťanského hľadiska. Toto dielo podáva akiste najsprávnejšiu odpoveď na otázku, čo sa dialo a deje v Rusku. Bez jeho prečítania sotva možno pochopiť osudy Ruska, a teda aj celého sveta. Sergej Chelemendik, ruský spisovateľ

V roce 1920, během občanské války v Rusku, probíhala evakuace bílého Krymu. Šmeljov se však nepřipojil a zažil krutovládu maďarského bolševika Bély Kuna, který na Krymu vedl revoluční výbor a nařídil zabíjení tisíců příslušníků etnických menšin a deset tisíc zajatých bělogvardějců. Mezi oběťmi byl i Šmeljovův syn Sergej, důstojník protibolševické Dobrovolnické armády. Zlomený Šmeljov v roce 1922 opustil Rusko a odešel do Paříže, kde napsal svou nejlepší autobiografickou novelu. Tato próza je nářkem nad zánikem Ruska, popisuje zpustošený Krym, mašinerii zabíjení během občanské války a nerovný boj přeživších s hladem, stejně jako umírání jeho přátel. Kniha je také obžalobou viníků katastrofy, mezi nimiž nejsou pouze krutí bolševici, ale i Evropa, která Rusko opustila napospas zkáze, zatímco sama žije v blahobytu. Mrtvé slunce symbolizuje zánik starého Ruska v kdysi krásné krymské krajině. Po svém vydání v roce 1923 vzbudila kniha velký ohlas a byla přeložena do osmi jazyků; český překlad vyšel v roce 1926 a nyní vychází v nové edici.

"Summer in Baden-Baden" is a celebrated Russian novel blending a contemporary narrative with the 1867 journey of Dostoyevsky and his wife. Acclaimed for its poetic quality, it explores themes of love, obsession, and literary passion. Susan Sontag's introduction highlights the novel's survival and Tsypkin's remarkable life.

Satan returns to Earth as a wealthy American businessman, enjoying life in Europe. With good intentions, he meets various morally corrupt individuals and falls for a beautiful young woman, making him vulnerable to those who seek to exploit the Devil himself.

žiarlivý manžel zavraždí svoju ženu. Tolstoj tu vyjadril svoj postoj k sexualite človeka z pozície Evanjelia