Josef Váchal Poradie kníh

Faksimile původního vydání: Z rituálu toledských haeretiků listy některé o příchodu Páně jednající (Praha : Josef Váchal, 1911)

Josef Váchal (1884–1969) vydal svou tištěnou knihu Christian Heinrich Spiess počátkem roku 1933. Základní text veršované skladby napsal v roce 1931 a posléze doplnil kratší předmluvou a věnováním na podzim roku 1932. Texty mají tři hlavní protagonisty, Christiana Heinricha Spiesse (1755–1799), představitele německé romantické literatury druhé poloviny 18. století, Josefa Váchala a jeho milovaného psa, leonbergera Tarzana, který v polovině roku 1932 zemřel. Kniha je expresivním, citovým a oslavným vyznáním autora ze vztahu k těmto dvěma blízkým duším. Zároveň je Váchalovou nekompromisní kritikou doby, ve které žil, jež se dotýká nejen poměrů v oblasti umění, ale i záležitostí obecných a nadčasových. To vše rámuje soustavné porovnávání všeho současného se starými „spiessovskými“ časy. Vydání knihy obsahuje kromě reprintu autorova textu i jeho přepis s poznámkami a doprovodnou studii Hany Klínkové.

Soubor sedmi dopisů dřevorytce Josefa Váchala jeho žáku Josefu Hodkovi, napsaných mezi lety 1949 a 1963, nabízí ironicky hořký pohled na život génia trpícího grafomanií a pýchou. Tyto texty odhalují každodennost stárnoucího umělce, který žije na okraji zájmu a čelí existenční krizi. Váchal se zamýšlí nad Protektorátem Čechy a Morava, kolektivizací venkova a socialistickými ideály, přičemž jeho stylizace zachovává překvapivou věrnost událostem. Jeho úvahy jsou nadčasové a reflektují jeho sečtělost a hluboké myšlení, přičemž postrádá partnera k diskusi. Texty se mohou číst jako báseň v próze, jako samomluva, a zachycují dynamiku jeho uměleckého vyjadřování. Váchalova slova se dotýkají proměn společnosti, přičemž metaforicky přirovnává život k obytnému činžáku, jehož nájemníci se neustále mění. Kriticky komentuje historické události, ekologické problémy a sociální změny, přičemž jeho pohled na svět je prostoupen pesimismem a frustrací. Tato mnohoznačnost a otevřenost textů přispívají k jejich čtenářské atraktivitě, ať už je čtenář v jakékoli době.

Ein gefälschtes Testament, ein Schatz auf Honolulu, ein Werwolf in den Fängen der spanischen Inquisition, und in Prag toben Anarchisten und Gespenster. Das sind nur ein paar der vielen Handlungsstränge dieses auf unzähligen Ebenen spannenden Romans, den der tschechische Graphiker Josef Váchal im Jahr 1924 in nur 17 Stück Auflage herausgegeben hat. 1970 wurde das Gesamtkunstwerk nachgedruckt, sofort verboten und erlangte dennoch Kultstatus. Gleich nach der Wende 1989 war Der blutige Roman ein Bestseller, wurde zweimal verfilmt und ins Französische und Russische übersetzt. Nun erscheint er erstmals auf Deutsch. Die kommentierte Übersetzung von Ondřej Cikán übernimmt nicht nur die versteckten sprachlichen Pointen, sondern auch den von sinnbildenden „Fehlern“ durchdrungenen Buchsatz. Mit allen 79 Holzschnitten des Originals.

Komiksové zpracování výletu Josefa Váchala s Josefem Portmanem a Annou Mackovou Vysočinou. Cesta z Litomyšle přes Žďárské vrchy a zpět se uskutečnila v srpnu roku 1921, tedy v době intenzivního přátelství jmenovaných. Váchalovy obrázky a vtipné komentáře popisují nejen jednotlivé etapy putování, ale vyzařují družnou a neopakovatelnou atmosféru výpravy.

První vydání vzájemné korespondence dřevorytce Josefa Váchala a jeho žáka Josefa Hodka z let 1912-1969 představuje jak zásadní informační pramen pro všechny zájemce o život a dílo Josefa Váchala, tak především strhující text, silný svou autentičností a čtivý díky vybroušenému, krutému a zároveň něžnému pábení Váchalovu, které mu stejně jako přátelství s Hodkem vydrželo „až do hrobu tmavýho“. Oba aktéři, Josef Váchal (1884-1969) a Josef Hodek (1888-1973), se svou více než padesát let trvající korespondencí bezděčně stali autory románu v dopisech, aktéry časosběrného dokumentu, který na pozadí pohnutých dobových událostí odráží životní peripetie a osobní vývoj dvou umělců zcela odlišných postojů a povah. Rozsáhlý korespondenční konvolut k vydání připravila Hana Klínková. Knihu provází barevná příloha, ediční poznámky, komentovaný jmenný rejstřík a rejstříky děl obou výtvarných umělců.

Josef Váchal o knihách z půdy, bibliofilech a o sobě: Neodesláno Pietně sestavený soubor několika Váchalových nevydaných manuskriptů a neodeslaných dopisů sestává ze dvou oddílů. První tvoří dlouhý neodeslaný dopis grafikovi Ctiboru Šťastnému z roku 1960 a na něj navazující novoroční přání malířce Maryně Alšové, druhým oddílem je „Bibliofilské prdítko“ – text, který Váchal roku 1948 sestavil s použitím další své neodeslané korespondence pro vydavatele Rudu Klinkovského a v němž si textem i ilustracemi sarkasticky utahuje ze soudobé „valné hromady bibliofilů“. Celek je originálním holdem jedné z nejsvéráznějších osobností českého výtvarného a literárního světa a zajímavostí pro znalce a milovníky jeho díla. Nakladatelská anotace Dosud nevydané Váchalovy rukopisy a dopisy: I. Knížky z půdy. Prosinec 1960 a leden 1961: neodeslaný dopis Ctiboru Šťastnému a opožděné novoroční přání Anny Mackové a Josefa Váchala Maryně Alšové-Svobodové. II. O valné hromadě bibliofilů a o sobě. „Bibliofilské prdítko“ zkomponované pro Rudu Klinkovského roku 1948 za použití neodeslaných dopisů Arne Sáňkovi a dr. Loužilovi z roku 1929. Mimo obyčejné vydání vyšlo 12 číslovaných výtisků v autorské celopapírové vazbě na ručním papíru "Jitřenka" z Letů pod lesem

Reprint knihy, kterou Josef Váchal vydal v roce 1923 v nákladu 25 výtisků. Kniha obsahuje jedinečnou kolekci 45 barevných a 20 černobílých dřevorytů. Sebezpytný text, který netypicky postrádá ironii.

„Narozen jsem ve znamení Vah a na vahách jsem dosud,“ začíná Josef Váchal svůj rukopis Pamětí, věnovaných litomyšlskému sběrateli Josefu Portmanovi. Paměti pro Josefa Portmana z let 1919 a 1920 Váchal koncipoval jako svérázný duchovní bedekr, průvodce po vlastním myšlenkovém vesmíru, s důrazem na zážitky a vjemy nadpřirozené povahy. Zachytil v nich své vzpomínky na tajuplné zážitky z dětství a mládí a barvitě vylíčil své zkušenosti s theosofy, spiritisty a okultisty „všech směrů a barev“. Paměti doplnil o výňatky z vlastního deníku z let 1910-1914. Díky tomu patří tento poprvé publikovaný text mezi nejdůležitější zdroje informací jak o Váchalově mládí a rané tvorbě, tak o jeho stycích s pražskými esoterickými kruhy. Kniha obsahuje kompletní faksimile Váchalova rukopisu, komentovaný přepis textu a tři průvodní studie přibližující okolnosti vzniku rukopisu (H.Klínková), Váchalův zájem o magickou povahu skutečnosti (Z. Zadrobílková) a jeho vztah k astrologii (P. Turnovský).