Slavoj Žižek Knihy

Štúdia slovinského sociológa o psychologických aspektoch nacionalizmu, fundamentalizmu a etnických antagonizmoch.

Autor sa zaoberá fantáziami, ktoré formujú ľudskú spoločnosť. Pomocou metód lacanovskej psychoanalýzy rozoberá skrytý zákon, ktorý je priamym komplementom a nevyhnutnou podmienkou existencie oficiálneho zákona.

Pavol Dinka, spisovateľ literatúry faktu a publicista, vo svojej ôsmej knihe prostredníctvom rozhovorov s významnými intelektuálmi - filozofmi, sociológmi, politológmi a ekonómami - skúma smerovanie súčasného kritického myslenia. Názov knihy, Besy kapitalizmu alebo začiatok novej éry?, vystihuje globálny obsah rozhovorov a poukazuje na neutešený stav svetovej civilizácie. Autor sa pýta, či sme v neoliberálnej "spáse" ľudstva alebo na prahu nových spoločenských alternatív voči kapitalizmu. Zmietame sa v krízach, identitárnej panike a nespravodlivosti, zatiaľ čo kódex ľudských práv stráca význam a počet vylúčených narastá. Na druhej strane, bohatstvo úzkej elitnej skupiny sa zvyšuje, pričom si nárokuje dominanciu nad planetou. Existuje nejaké východisko? Autor sa spolu s interviewovanými snaží nájsť odpovede a ponúka čitateľovi pohľad z diaľky, aký majú kozmonauti na Zem, aby sme si uvedomili, že na tej malej bodke prebieha celý život a boj o osud ekonomiky, politiky a kultúry, ktorý závisí len od nás. Toto je rozhodujúce posolstvo knihy.

Výbor krátkých textů významného slovinského filozofa interpretuje politickou problematiku optikou dominantních ideologických paradigmat dvacátého století.

Antologie překladů věnovaná novému historismu, kulturnímu materialismu a kulturním studiím – tedy směrům humanitněvědného myšlení, v jejichž rámci se střetávají literární a kulturní teorie, text a jeho kontext, praktické a teoretické aspekty myšlení, konání a řeči nebo oblast umění a ne-umění – uvedené směry nemapuje v celé šíři, ale vybírá klíčové texty jejich protagonistů, a to v rámci hledisek z podtitulu antologie: cirkulace, reprezentace, ideologie. Obsahuje jak výrazně teoreticky zaměřené práce, tak studie věnované konkrétním historickým otázkám. Všechna témata doprovázejí osvětlující úvodní texty a celou knihu uvádí studie přibližující základní pojmy a jejich vývoj v kontextu domácí literárněteoretické tradice. Publikaci připravil 6členný tým překladatelů a autorů z ÚČL AV ČR, Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK a Katedry genderových studií FHS UK. Koncepci antologie vypracovali Richard Müller, zabývající se literární komunikací a její medialitou i materialitou, a Josef Šebek, věnující se zprostředkováním mezi textem a sociálním kontextem.

Knížka se skládá z rozhovoru se Slavojem Žižkem a z jeho dosud nezveřejněného textu „K materialistické teologii“, v němž Žižek načrtává obrysy nové ontologie.

Totalitarismus ist ein ideologischer Begriff, der immer eine präzise strategische Funktion hat: die liberaldemokratische Hegemonie zu garantieren. Die linke Kritik an der liberalen Demokratie wird politisch umgedreht und zum Zwilling der rechtesten faschistischen Diktaturen gemacht. Jeder Versuch der Transformation der bürgerlichen Gesellschaft wird damit im Vorgriff denunziert. Žižek definiert den Totalitarismus nach Wittgenstein als einen Begriff, der sich selbst begründet und damit sinnlos ist. Žižek ruft dazu auf, sich nicht auf den Raum der Liberaldemokratie festnageln zu lassen und ohne Furcht, totalitär oder antidemokratisch genannt zu werden, linke Kritik an der liberaldemokratischen Ideologie auszuführen. Hier stellt sich Žižek insbesondere in Kritik gegenüber des rein positivistischen Bezugs auf Hannah Arendt. „Dieser Aufstieg von Hannah Arendt ist vielleicht das deutlichste Zeichen der theoretischen Niederlage der Linken – davon wie die Linke die Basiskoordinaten der liberalen Demokratie akzeptiert hat (Demokratie versus Totalitarismus, etc.) und nun versucht, ihre Position zu redifinieren innerhalb dieses Raumes.“

Slavoj Žižek, the maverick philosopher, author of over 30 books, acclaimed as the “Elvis of cultural theory”, and today’s most controversial public intellectual. His work traverses the fields of philosophy, psychoanalysis, theology, history and political theory, taking in film, popular culture, literature and jokes—all to provide acute analyses of the complexities of contemporary ideology as well as a serious and sophisticated philosophy. His recent films The Pervert’s Guide to the Cinema and Žižek! reveal a theorist at the peak of his powers and a skilled communicator. Now Verso is making his classic titles, each of which stand as a core of his ever-expanding life’s work, available as new editions. Each is beautifully re-packaged, including new introductions from Žižek himself. Simply put, they are the essential texts for understanding Žižek’s thought and thus cornerstones of contemporary philosophy. The Ticklish Subject: The Absent Centre of Political Ontology: A specter is haunting Western thought, the specter of the Cartesian subject. In this book Slavoj Žižek unearths a subversive core to this elusive specter, and finds within it the indispensable philosophical point of reference for any genuinely emancipatory project.

Zizek argues that the physical violence we see is often generated by the systemic violence that sustains our political and economic systems. With the help of eminent philosophers like Marx, Engel and Lacan, as well as frequent references to popular culture, he examines the real causes of violent outbreaks like those seen in Israel and Palestine and in terrorist acts around the world. Ultimately, he warns, doing nothing is often the most violent course of action we can take.

V knize Lacrimae Rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl, a dále především vztahem mezi materiálností a teologií, konkrétně jak lze chápat symbolické zobrazení Božského Desatera v různých epizodách filmu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše předurčený význam. Zároveň si klade otázku, jak by mohl vypadat remake některého z jeho filmů. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá tím, do jaké míry jsou tímto postmoderním snímkem prostoupena filmová klišé, a jak naopak vážně je potřeba chápat Lynchovo univerzum. V neposlední řadě autor věnuje pozornost sexualizaci a zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.