Robert Merle Knihy

Svetoznámy román Smrť je mojím remeslom je sugestívnou spoveďou Rudolfa Langa(inšpirovaný skutočnou postavou Rudolfa Hössa), ktorý sa počas druhej svetovej vojny stal veliteľom nacistického koncentračného vyhladzovacieho tábora Osviečim (Auschwitz) a dohliadal na smrť nespočetného množstva obetí. Na jednej strane milujúci otec a manžel sa stal pre milióny ľudí symbolom zla a smrti - bol to muž, ktorý postupne stratil vieru v Boha, ale našiel novú vieru: v Nemecko...

Nepochybne zvláštny román sa dostáva do rúk slovenskému čitateľovi. Román o delfínoch, nesmierne milých, hravých a miernych morských cicavcoch, ktoré naučia ľudskej reči — angličtine, lebo dej sa odohráva v Spojených Štátoch - a ktoré veru ušľachtilejšie než ľudia reagujú, keď ich chcú zneužiť na nezmyselné ničenie ako živé ponorky. A to všetko je zasadené do politickej a vôbec spoločenskej problematiky súčasného obdobia, ako sa celkom konkrétne podáva z pozície USA. Román sa totiž odvíja v časovom rozpätí od 28. marca 1970 do 9. januára 1973 na Floride. Teda aký román? Bájka o zvieratách s filozofickými úvahami o vzťahoch medzi človekom a zvieraťom? Utopistický román, science-fiction, priblížený takmer do súčasnosti? Dokumentárny román s politickým nábojom, dotiahnutý fantáziou do utopistickej polohy? Sám autor si v predhovore dáva tieto a podobné otázky, pokúša sa na ne odpovedať, no odpovede mu nevyznievajú jednoznačne. Nášmu čitateľovi môže nevdojak zísť na um Čapkova Vojna s mlokmi. A Robert Merle sa s úctou hlási k tomuto dielu ako k jednému zo svojich vzorov. Zdá sa, že toto dielo je skutočne kríženec, hybrid, ako ho napokon označuje aj jeho pôvodca. Možno vari nechať na čitateľa, aby si dal sám odpoveď na tieto otázky, keď prečíta román, ktorý provokuje k zamysleniu, k zaujatiu stanoviska. Je to dielo pútavo napísané, rozširuje obzor, lebo nadväzuje na najnovšie udivujúce vedecké výskumy s delfínmi, ale zároveň aj bezohľadne pranieruje myslenie a život vládnúcich vrstiev súčasnej Ameriky.

Ce cinquième volume de la saga des Siorac couvre les avant-derniers soubresauts des guerres de religion. L'affrontement fait rage entre ceux qui, comme le très catholique Henri III, désirent faire coexister les deux Eglises, et la Ligue, entretenue par l'or espagnol, qui ne rêve que de massacres et de bûchers. Henri III assassiné en 1589, la France voit grandir l'étoile du huguenot Henri de Navarre, le futur Henri IV. Pierre de Siorac combat dans son armée avant de redevenir agent secret pour de périlleuses missions dans Paris aux mains de la Ligue... Au même rythme prodigieusement vivant et entraînant que dans les précédents volumes, Robert Merle fait revivre seigneurs et capitaines, grandes dames et prédicateurs, multiples figures du peuple de Paris et de la province, et nous mène tambour battant jusqu'à l'entrée du bon roi Henri dans sa capitale...

Ce n'est pas tout que d'avoir pris le si Henri IV veut « relever la fortune de France », il doit d'abord affermir son trône et pacifier le royaume. Amant d'une grande dame de la Cour, Pierre de Siorac se voit confier des missions tantôt guerrières, tantôt diplomatiques, souvent secrè convoi de fonds ou enquète sur les menées des jésuites... À Rome, il prend part aux subtiles intrigues vaticanes dont l'enjeu est l'absolution du roi; en Espagne, il voit mourir le dévot Philippe II dans le funèbre décor de l'Escurial...

Henri iv est tombé sous le poignard de Ravaillac. Le roi Louis XIII n’a que neuf ans. Et une mère, Marie de Médicis, qui entend bien conserver le plus longtemps possible, au profit du Florentin Concini, la réalité du pouvoir. Le chevalier Pierre-Emmanuel de Siorac est le témoin des sept années au cours desquelles l’enfant-roi, qu’il sert avec un dévouement absolu, va en secret tisser son réseau, s’initier aux affaires du royaume, jusqu’au coup de force qui lui donnera le trône à quinze ans et demi. Prêtres intrigants, grands du royaume sevrés d’influence, bourgeois instruits s’emparant des charges : c’est toute la comédie du pouvoir dans ces années incertaines que nous dévoile le romancier de Fortune de France. Ni les secrets, ni les mots, ni les coeurs ne lui échappent, cependant qu’autour du vieux Louvre le peuple de Paris, tour à tour frondeur, généreux et rebelle, chérit son roi plus que quiconque.

Erzählt wird die Geschichte dreier Generationen der Adelsfamilie Siorac während des dramatischen Jahrhunderts von 1550 bis 1643, das erschüttert wurde von blutigen Glaubenskriegen zwischen Katholiken und Protestanten und den Kämpfen für ein starkes französisches Königtum. Wie gern wäre Pierre-Emmanuel de Siorac, nach den entbehrungsreichen Monaten im Feldlager auf der Insel Ré, mal wieder auf sein Gut Orbieu geritten, um ein heißes Bad und die zärtlichen Arme seiner Louison zu genießen - aber Urlaub gewährt Ludwig nicht. Denn die Hugenotten von La Rochelle haben dem König den Krieg erklärt und warten auf die englische Flotte, den großen protestantischen Verbündeten. Ihre trotzige Sicherheit gewinnen sie aus der Überzeugung, daß die hochbefestigte Zitadelle durch ihre weite Öffnung zum Meer für die nur von der Landseite her belagernden königlichen Truppen uneinnehmbar ist. Richelieu aber, des Königs Minister, betreibt fieberhaft den Aufbau einer französischen Flotte und faßt den verwegenen Plan, mit einer gewaltigen Palisade mitten durchs Meer die weite Bucht vor La Rochelle zu verschließen ...

Jádrem knihy Útok na kasárna je „první den kubánské revoluce“, 26. červenec 1953, kdy Fidel Castro a jeho druhové zaútočili na Moncadova kasárna v Santiagu, aby získali základnu ke svržení diktátorského režimu Fulgencia Batisty. Podkladem se autorovi staly především rozhovory s účastníky boje. Pro pochopení smyslu této události je načrtnuto předchozí období úporného zápasu za osvobození Kuby ze španělské a americké nadvlády. Porážka fidelistů při útoku na Moncadu byla počátkem vítězného boje a jméno Fidela Castra se stávalo symbolem odporu.