Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais bol francúzsky dramatik, ktorého vplyv siahal od hodinárstva až po revolúciu. Jeho divadelné diela, najmä hry s Figarom, si získali najväčšie uznanie a dodnes sú cenené pre svoju vtipnosť a spoločenskú kritiku. Beaumarchaisova kariéra bola mnohostranná, zahŕňala úlohy diplomata, špióna a obchodníka so zbraňami, čo odráža búrlivú dobu, v ktorej žil. Jeho angažovanosť v podpore americkej nezávislosti a jeho účasť na začiatkoch francúzskej revolúcie podčiarkujú jeho aktívnu úlohu v politickom dianí svojej doby.
Le texte intégral est accompagné d'une introduction présentant l'auteur, l'oeuvre (schéma narratif, sources littéraires, critiques) ainsi qu'un parcours thématique sur la vie au temps de Beaumarchais et les comédies permettant à l'élève d'approfondir sa réflexion.
Un vieux bourgeois enferme dans sa maison une ingénue qu’il entend épouser. Un amoureux, avec l’aide de son rusé serviteur, soustrait la jeune fille à ce mariage forcé – et l’épouse lui-même.C’est un thème de comédie d’intrigue qui ne semble guère neuf. Et pourtant, en 1775, Beaumarchais, dans Le Barbier de Séville, en donne une illustration sautillante, virevoltante, qui suit le rythme de la danse et de la musique.Et voici Figaro-ci, Figaro-là, valet qui commence une belle carrière sur la scène.
Těmito komediemi vrcholí Beaumarchaisovo dramatické dílo. Vytvořil v nich postavu slavného Figara, chlapíka, kterého nadal nejvýraznějšími vlastnostmi: břitkosti kurážného vtipu, vynálézavostí, jak vybřednout z nejnemožnějších situací a schopností roztočit svět kolem sebe podle vlastnívůle. Zdaleka to však nejsou jen zábavné komedie o lásce s překážkami. Figaro mluví ostrým jazykem pařížského lidu, stojí proti šlechtici i měšťáku, odlišen od nich třídním postavením a mentalitou. Stojí v jedné řadě s Quijotem, Tartuffem, Švejkem a jinými, kteří vešli ze života do literatury a stali se majetkem všech. Lazebník Figaro vystupuje od svého stvoření v mnoha podobách: v Rossiniho opeře a ve verších Puškinových, u nás na příklad v díle Dykově i E.F. Buriana. Beaumarchais je jednou z ústředních postav Feuchtwangerova románu "Lišky na vinici". - V tomto vydání jsou po prvé do češtiny přeložené Beaumarchaisovy předmluvy k oběma hrám.
[Beaumarchais'] fame rests on Le Barbier de Seville (1775) and Le Mariage de Figaro (1784), the only French plays which his stage-struck century bequeathed to the international repertoire. But his achievement has been adulterated, for 'Beaumarchais' has long been the brand name of a product variously reprocessed by Mozart, Rossini, and the score or so librettists and musicians who have perpetuated his plots, his characters, and his name. The most intriguing question of all has centered on his role as catalyst of the Revolution. Was his impertinent barber the Sweeney Todd of the Ancien Régime, the true begetter of the guillotine? . . . Beaumarchais' plays have often seemed to need the same kind of shoring up as his reputation, as though they couldn't stand on their own without a scaffolding of good tunes. Yet, as John Wells' lively and splendidly speakable translations of the Barber, the Marriage, and A Mother's Guilt demonstrate, they need assistance from no one. [Beaumarchais] thought of the three plays as a trilogy. Taken together, they reflect, as John Leigh's commentaries make clear, the Ancien Régime's unstoppable slide into revolution. --David Coward in The London Review of Books
Originally published: Oxford World's Classic paperback, c2003.
A French courtier, secret agent, libertine and adventurer, Beaumarchais (1732-99) was also author of two sparkling plays about the scoundrelly valet Figaro triumphant successes that were used as the basis of operas by Mozart and Rossini. A highly engaging comedy of intrigue, The Barber of Seville portrays the resourceful Figaro foiling a jealous old man's attempts to keep his beautiful ward from her lover. And The Marriage of Figaro condemned by Louis XVI for its daring satire of nobility and privilege depicts a master and servant set in opposition by their desire for the same woman. With characteristic lightness of touch, Beaumarchais created an audacious farce of disguise and mistaken identity that balances wit, frivolity and seriousness in equal measure
Beaumarchais' Komödie "Der tolle Tag oder Figaros Hochzeit" ist dem deutschen Publikum weniger bekannt als das Opernlibretto, das da Ponte für Mozart zu seiner berühmten Oper daraus gefertigt hat. Dabei gehören in Frankreich die Aufführungen dieses witzigen, wie der Autor selbst es treffend charakterisiert hat, "ebenso mit Geist wie mit Gerechtigkeit erfüllten" Stückes zu den größten Theatererfolgen.
L'ingénieux et spirituel Figaro se marie ! Ce grand jour est cependant assombri par le libertinage du comte Almaviva, qui désire acheter les faveurs de sa fiancée avant la cérémonie. Goût de l'intrigue et mots d'esprit ne seront pas de trop pour faire triompher la justice et l'amour.
