Jaroslav Kovanda Poradie kníh (chronologicky)

Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována tak, aby odrážela Kovandovu básnickou mnohovrstevnatost. Sestává proto z tematických celků, jež jsou napájeny nejenom z tzv. velké i malé historie (intimní, rodinná, kolektivní, areálová paměť), ale představují také autorovy básnické překlady, poezii pro děti či jeho práci pro časopis Psí víno, jenž v 90. letech založil. Všechny tyto žánrové proměny vytváří organické a autentické prožívání člověka našeho věku. Kovandův básnický svět velmi specificky vyrůstá ze spojení vážného a humorného, z poetiky každodennosti, ale rovněž z jedinečné práce s dědictvím surrealismu, z neustálého experimentování imaginativního, slovního i formálního – nejde jen o reflexivní básně s bohatou obrazností, ale také o básně citlivě odposlechnuté či o tvůrčí práci s (rodinnými) deníky. Kniha je doprovozena Kovandovými malbami, jež dotváří celek autorova svérázného (zlínského a archlebovského) světa, na nějž se dívá se svou typickou nadsázkou. Jedním z cílů stávajícího výboru je zařadit tohoto básníka, prozaika a malíře do kánonu české poezie, kde je jeho právoplatné místo. Málokterým dílem české poezie prochází člověk svým vyměřeným časem osobním, rodinným i společenským tak intenzívně jako v básních Jaroslava Kovandy.

Básnické mystifikace a "překrady" zlínského malíře, sochaře, básníka, prozaika a esejisty Jaroslava Kovandy. Básně téměř dokumentárním stylem popisují osudy československých legionářů za 1. světové války, jako i jejich dlouhý a strastiplný návrat domů. Jak autor uvádí v tiráži, jde o "soukromé výpisky z Deníku legionáře Jindřicha Bejla, divizního generála ve výslužbě, a z Anabáze hanáckého medika 1914-1920, Bedřicha Opletala". Sbírka je sice rozsahem nevelká - a jednotlivé básně jsou většinou spíše kratší (až minimalistické) - ale její protiválečné zaměření a expresivní, až syrový popis údálostí, podává velmi intenzivní - a pro člověka i velmi podstatnou - zprávu.

Dvojitý nelson doby tvou duši vejpůl zlomí... je motto dokumentárního románu, věnovaného autorově otci - zde Jaromíru Komínovi. Kromě úvodních kapitol z dětství v povodí Labe ocitáme se posléze v rozvíjejícím se Zlíně, kde se Komín setkává v internátních podmínkách s dalšími protagonisty knihy, skautíky Veldou, Stromkem, Achem, Tatyčkem, Lolkem a jejich rádcem Karlem Šustkem, a hlavně s neklidnou dobou; jak je pak tvaruje k obrazu svému. Jak se z jednoho stává protektorátní novinář-aktivista, z jiného partyzán, z dalšího komunista či pod obojí způsobou lavírující udavač. Jak někteří, pokud to jen trochu jde, snaží se zůstat čistí. Jak někteří, ačkoliv po válce donuceni změnit zaměstnání, i v nejrůznějších dělnických profesích neztrácejí nit a T. G. Masaryk u nich visí na zdi až do smrti.

Poesie sochaná, poesie sošná. Neobyčejná a vyzrálá sbírka malíře, sochaře, spisovatele – Jaroslava Kovandy.

Příběhy v komiksových stripech jsou prokládány básničkami, které starý muž spolu s Lilly při venčení sepisují, veršují o tom, co je ten den cestou potkalo. Jednou o slimákovi, jednou o pulcích v louži, o rudých třešních v korunách stromů nad hlavou nebo o rogalu letícím vysoko nad nimi a všechno naplno prožívají tady a teď. Při vší rozvernosti i hravé ironii básní, zaznívají v podtextu tóny o lásce k přírodě, o lidské neopakovatelnosti, o malých zázracích, které „s pomocí slov“ člověk denně prožívá.

Do Zlína právě přijíždí pestrobarevný vlak! Vlak, který přiváží Cirkus Bruno – třeba slona z Bombaje, opice v pyžamech, velbloudy, žirafy, krokodýly, šašky, ale i provazochodkyni a cvičenou blechu. Kdo by nesnil o tom, že se do takového cirkusu podívá… ale v této výpravné básni ho dokonce jeden nadšený kluk pomáhá stavět! Jaroslav Kovanda Cirkus Bruno vytvořil pro své žáky základní umělecké školy a generace dětí ho mnohokrát nadšeně malovaly (a dokonce i hrály!). Meander teď Cirkus Bruno přináší s hravými obrázky oblíbené Nikoly Hoření.

Sbírka básní o zvířátkách, přírodě a zajímavostech všedního života.

Kniha popisuje osud člověka, který své mládí prožil v období německé okupace a v poválečném tzv. lidově demokratickém období především ve Zlíně. Jedná se v podstatě jakousi zlínskou mozaiku, složenou nejen z běžné prózy, ale i z dobových materiálů.

Sbírka básní. Její součástí je poměrně rozsáhlý soubor Ruská spojka, složený z textů z autorových posledních pěti cest po Rusku. Závěrečná báseň je věnována Karlovi Havlíčkovi Borovskému.

Nová kniha zlínského autora, spisovatele a výtvarníka, ročník 1941. V doslovu ke knize Jan Šulc píše: "Básnická sbírka Jákobův dvoják dovádí dál Kovandovu touhu po úplnosti: nejen už jeden člověk, jedna rodová zkušenost, jeden úsek dějin - to vše samozřejmě také, ale též přesouvání se z místa na místo, ze země do země, ze století do století, od detailně zachycené momentky k úvaze, od dobového dokumentu k citátu z rozhovoru s přítelem, od soukromí ke slavnému uměleckému dílu, od touhy být vypravěčem (a jakým vypravěčem!) epickým (viz mimo jiné návrat k osobnosti Svedrupa) po jemnou lyrickou pasáž, od politických zpráv k tomu nejintimnějšímu, čistě osobnímu… Jaroslav Kovanda nechce a ani neumí svět zjednodušovat, harmonizovat či konejšit. Je obklopen nekonečnou složitostí všeho, co jej obklopuje, a jen ji, nezkomolenou, drásavou a nejednoznačnou, chce vyslovit."

Rozsáhlý román zlínského básníka zachycuje rodinnou historii, ale je současně i venkovským románem, experimentální prózou, skládačkou osudů, obrazem doby a syrovou, pravdivou výpovědí o životě několika generací žijících ve Zlíně a jeho okolí. Je to kniha velice konkrétní, pravdivá, nelaskavá i soucitná. Román je psán s mimořádným citem pro češtinu, zejména její moravské dialekty.

Fejetony a jiné texty z let 1997–2009 Kniha S jazykem od inkoustu představuje básníka a prozaika Jaroslava Kovandu i jako fejetonistu a kritika. Knih obsahuje jak výbor z jeho fejetonů, které vycházely v posledních letech na stránkách regionálních příloh českých deníků, tak také jeho kratší „poetické“ recenze básnických sbírek zejména současných autorů. Tyto texty se objevovaly především v časopisu pro současnou poezii Psí víno, který J. Kovanda dlouho řídil. Knížka vychází k 70. narozeninám autora, které slaví na začátku roku 2011.

Nová próza zlínského básníka Jaroslava Kovandy (1941) je sérií poetických deníkových zápisů, v nichž autor svérázným jazykem a osobitým stylem medituje o věcech lokálních i globálních, přízemních i nadzemských, dávných i aktuálních. Portrét jednoho roku sice rámují čolci a horák, nafouklé žáby a prezident Bush, písíčko a klofání - ale jeho těžištěm není nic menšího než existenciální trojčlenka život, láska, smrt. Knihu doprovázejí ilustrace Michala Machata.

Vítězné národy mají své historické hrdiny, zatímco poražené obvykle lumpy. Časem se však z obou stávají hrdinové, nebo alespoň nositelé Nobelových cen míru. Literární hrdinové jsou vzácnější. Velká řecká literatura se pyšní Odysseem, Španělé donem Quijotem, Francouzi Gargantuou a Pantagruelem, a Češi mají Kašpárka, Švejka a Járu Cimrmana. Valašsko však nemá tolik štěstí. V Hrubé Lhotě se v roce 1876 v rodině Jana Karafiáta narodili jen Broučci. Příběh Jury Vičíka začíná jeho podivuhodným narozením a pokračuje pohádkovým dětstvím a mládím, které se promění v dospělost plnou zápasů s těžkými dějinami. Děj je však v této knize až na druhém místě; klíčová je „melasa řeči“, jak ji nazval autor Jaroslav Kovanda. Vičíkova postava se v ní stává kormidelníkem, zatímco se objevují zmínky o zlínské baťovské kolonce Letná, koupališti Baťák, automobilech a motorkách na Zlínsku, a figurách zlínské galérky. Dále se tu vyskytují Zbožáky a Valašsko, od Karlovicka po Vizovice, s atmosférou let „zarajchových“ a padesátých. Příběhy Jury Vičíka jsou psány v jeho rodné valaštině, což může některé ctitele pražského dialektu a spisovné češtiny znepokojit. Ale jak jinak!

Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy z let 1968–2005.

Jméno Jaroslava Kovandy je už po dlouhá léta spojováno s poezií, především tou nejmladší, soustředěnou kolem časopisu Psí víno. Jeho veršům se nyní dostalo sebraného výboru z let 1969-2004, ve kterém se ukazuje celá šíře básníkovy poetiky. Knihu editoval Jan Štolba.

V Jaroslavu Kovandovi se představuje nejen básník zralý a hotový, robustní Moravák s vyhraněnou, mnohotvárné modulovanou poetikou, ale hlavně autor, jenž ve svém psaní vždy jaksi naraz nabízí cely oblouk lidského osudu, křivku lidské existence naplno oscilující mezi intimní každodennostía fragmenty velkých dějin, drobnohlednoslí osobních epifanii a monumentalitou ságy rozvětveného příbuzenstva, sousedstva, spoluobyvatelslva. jež vytrvale pableskuje na sítnici paměti. A je toho víc: Kovanda strhujícím způsobem mísí robustní „znásilňováni“ jazyka se sytou dionýskou smyslovostí. „Neštítí se" — smyslově, jazykově, výrazově — vcelku ničeho (v epičtějšlch sbírkách najdeme rabiátské pábitelslvi i brutální válečné morytáty), ač zároveň vždy zůstává lidský a jemný. Hnůj a pot jsou mu stejnou inspirací jako víno či silnice mezi poli. Je to moravský selský alchymista, delinitivně však dotčený i sofistikovaností města — přesněji řečeno oním těžko postižitelným, avšak zcela specilickym duchem dělného baťovského kraje, v němž se tak originálně, podivuhodně a zároveň přirozeně prolíná břitkost „amerického“ snu s rozšafnou, avšak bystrou a briskní valašskou rázovitostí. Jan Štolba

Soubor sonetů, které zachycují vývoj a proměny české poezie v průběhu jednoho století. Autor Jaroslav Kovanda se v této kolekci zaměřuje na klíčové momenty a události, které formovaly českou kulturu a společnost, přičemž jednotlivé sonety reflektují osobní i kolektivní zkušenosti. Témata zahrnují existenciální úvahy, nostalgii, lásku, ztrátu a každodenní život, přičemž autor využívá tradiční formu sonetu k vyjádření moderních myšlenek a pocitů. Texty jsou protkány odkazy na historické události, literární tradice a osobní vzpomínky, což čtenářům nabízí hlubší porozumění kontextu, ve kterém byly psány. Kovanda se nebojí experimentovat s jazykem a formou, čímž vytváří pestrou paletu emocí a obrazů. V souboru se tak prolínají jak intimní, tak univerzální motivy, což umožňuje čtenářům nalézt v jeho verších vlastní rezonanci. Celkově je tato kolekce cenným příspěvkem k české literatuře, reflektujícím jak osobní, tak společenské aspekty lidské existence.

Čtvrtá básníkova sbírka. Jednotícím motivem je svérázný strýc Jan Fila, zvaný Svedrup (zkratka Svépomocného družstva). V básních najdeme Baťovské motivy, vzpomínky na válku i dobu totality.

Soubor básní, autorova prvotina, Za oknem Erben, je jakýmsi souhrnem toho nejlepšího z jeho svébytné poetiky.

Everything we do has an inborn, genetic basis, and all our activities show similarities to those of other species. Man is unique, though, in the way in which he has built on these animal patterns, exaggerating and elaborating them to an astounding degree or suppressing them with damaging consequences. Morris sets out to show that, despite our inclination to believe otherwise, human behaviour is full of animal instinct and reaction, and that whatever the species, we all share remarkable similarities.

Třetí sbírka básní zlínského autora. Vydal autor ve Zlíně vlastním nákladem.

Básnická sbírka zlínského výtvarníka a spisovatele. Vydalo nakladatelství Okresní kulturní středisko ve Zlíně.