Jindřich Veselý Knihy

Autor se snaží o analýzu vývoje kulturních jevů, jež jsou typické pro amerikanismus.

Tato kniha představuje transpersonální teologii, antropologii a kosmologii založené na cyklickém přístupu ke skutecnosti a experimentální metafyzice. Autor navazuje na Jochena Kirchhofa, Henryho Corbina, Henryka Skolimowskiho, Jamese Hillmana, Šrí Aurobinda, Egona Bondyho a Ladislava Klímu. Ve své práci usiluje o novou formulaci a aplikaci obecného referencního rámce vší skutečnosti, který by umožňoval smysluplnou interakci a transformaci celku lidské zkušenosti. (fragmenty k transpersonální ontologii)

Iniciační organizace: starověká mystéria – Egypt, Řecko, Římské císařství, islámský esoterismus, iniciace v západním středověkém světě, rosenkruciánství, svobodné zednářství. Politické tajné společnosti.

Studie o francouzských náboženských válkách v letech 1559-1598.

První české vydání traktátu Johanna Trithemia o působení sedmi planetárních andělů ve světě. Česko-latinské vydání. Benediktinský opat Johannes Trithemius (1462-1516) je autorem spisů věnovaných mystické teologii a historiografii, ironií osudu se však zapsal do dějin jako kontroverzní postava, o níž kolovaly legendy podobné těm o jeho současníkovi doktoru Faustovi. Jeho spis „De septem secundeis“ představuje na svou dobu výjimečný pokus vtisknout dějinám cyklickou formu a zaslechnout v nich rytmickou pulzaci božského Logu, artikulovaného prostřednictvím „druhotných příčin“ andělských hierarchií.

K dvoustému výročí autorova úmrtí vycházejí vedle úvodní studie V. Čecháka, vykládající a hodnotící autorovo dílo, tři základní autorovy práce, tj. Pojednání o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi, Rozprava o politické ekonomii a O společenské smlouvě neboli o základech státního práva.

Keď mladý, dovtedy takmer neznámy predseda Kráľovského súdu v Bordeaux vydal v roku 1721 Perzské listy, ukázalo sa, že dielo napísal ozajstný majster. Parížania rozchytali niekoľko vydaní a podnikaví vydavatelia pridali ešte zopár napochytro vyrobených napodobenín. A hoci Montesquieu svoj „preklad z perzštiny“ vydal anonymne, stal sa hneď slávnym. Obdobie, v ktorom autor žil, naskrze nebolo také, že by na ňom nebolo čo kritizovať. Lenže útočiť vždy nemožno alebo neradno priamo: musíte hovoriť vážne, a pritom žartovať, váš bič môže šľahať, nie však vážne zraniť. Túto ťažkú úlohu brali na seba cudzokrajní návštevníci, ktorí prišli do Francúzska a opisovali, čo tu videli. Cudzinec si mohol dovoliť povedať všetko, aj to, čo si sami Francúzi len tajne mysleli – a pritom ho nemuseli brať vážne. Tak sa stal orientálny cestovateľ obdobou stredovekých múdrych šašov na kráľovskom dvore. Túto novú formu neobjavil Montesquieu. Mal veľa predchodcov. Forma tu bola, lenže nedokonalá. Montesquieu jej dal švih, ľahkosť a rafinovane presné dávkovanie vážnych úvah a šteklivých poviedok, žánrových obrázkov a háremových dobrodružstiev, vážnych kritík i nenáročných anekdot.

Barvité a košaté vyprávění je údajně dílem benediktinského mnicha, který je rozdělil do dvou částí: v té první sledujeme Poliphila bloudit temným lesem i záhadnými komnatami v klínu hor, kde ho navíc začne pronásledovat mohutný drak. Poliphilovi se podaří z jeho dosahu uniknout a rázem se ocitá v krajině nymf, jež mu přichystají i příjemné sexuální osvěžení. Po mnoha dalších peripetiích se konečně setká s Polií, s níž odplouvá na Venušin ostrov. V druhé části oproti první má hlavní slovo Polia. I ona vypráví svůj příběh, v němž po téměř zázračném uzdravení měla vstoupit do kláštera, nicméně Kupidův šíp jí od tohoto předsevzetí odradil... V čase prvního vydání se jednalo o neobvyklou knihu, kterou lze považovat za dobrodružný i milostný román, v němž ožívají pohanské tradice, erotická smyslnost, ale i úvahy o soudobé architektuře či odkazy na antickou literaturu.