Tomáš Glanc Knihy

Zborník prác o súčasnej filozofii ... k päťdesiatinám Miroslava Marcelliho.

Psychologicko-detektívny príbeh Zločin a trest je fascinujúcou cestou do kriminálnej a mravne skazenej mysle, odhaľujúci dušu človeka, v ktorej zvádza svoj urputný boj samotná podstata zla a dobra. V románe sa chudobný petrohradský študent Rodion Raskoľnikov rozhodne zavraždiť starú úžernícku, život ktorej nemá pre nikoho cenu. Zlo pácha v mene dobra a ani po vražde neprestáva veriť svojej teórii o práve silných jedincov prekračovať morálne zákony a dopúšťať sa aj zločinov. Hoci sa mu podarí zahladiť stopy, dostáva sa do ťažkej psychickej krízy. Zoznámi sa so Soňou, dcérou úradníka Marmeladova, ktorá mu radí, aby sa k vražde priznal a prijal trest. Po vypätom vnútornom boji sa nakoniec Raskoľnikov k spáchanému zločinu priznáva a je odsúdený na nútené práce. Na Sibír ho sprevádza Soňa, ktorá svojou prostou a nesebeckou lásku pôsobí na jeho duševný prerod v nového lepšieho človeka.

Román o úředníkovi, který čelí ponižování a zesměšňování. Jedinou jeho spřízněnou duší je prostitutka Líza.On však neocení její přízeň a dobro jí oplácí zlem. Klesl tím na samé dno. Dostojevskij se zde snaží vysvětlit vnitřní motivaci chování lidí, něco, co nemůžeme kontrolovat rozumem, co je uloženo v našem podvědomí.

Kritik a teoretik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990) významným způsobem ovlivnil kulturní život bývalého Československa. Jeho tvorbou prostupuje téma vztahu umění a společnosti a otázka, jak učinit moderní umění smysluplným. Klíčem, jak k dílu kritika přistoupit, se pro autory kolektivní monografie staly Chalupeckého texty. Jejich výběr poskytl chronologické a tematické uzly, které umožnily nahlédnout do historických okolností vzniku textů, přiblížit vztahy k vybraným osobnostem nebo ideové a praktické okolnosti jejich publikování. Součástí publikace je aktualizovaná bibliografie Chalupeckého díla. Anežka Bartlová, Tomáš Glanc, Johana Lomová, Tomáš Pospiszyl (ed.), Jan Wollner

Co víme o dnešním Rusku a odkud se to vzalo? Rozhovor s kulturním historikem Tomášem Glancem. „Rozhodně jsem nečekal, že by mohla nastat válka takového rozsahu a myslím si, že to nečekal nikdo nebo skoro nikdo. Ruská propaganda už před válkou chrlila tolik agresivních blábolů, že se staly jakýmsi folklórem. Tu Rusové znovu dobývají Berlín či Varšavu, tu obnovují svoji sféru vlivu v rámci hranic SSSR či celého sovětského bloku. Jednou zbavují USA jejich výsadní pozice v globální politice, podruhé vytvářejí s Čínou a Íránem nový svět tradičních hodnot bez gayů, leseb a politické opozice. Působilo to jako bájné mlžení nebo ideologické vizionářství. Dnes víme, že to bohužel mysleli vážně. A v případě Ukrajiny se ukázalo, že řadu z těch nesmyslů o Antirusku a genocidě, které se do veřejné debaty zaváděly od roku 2004, establishment v určitou chvíli velice rychle transformoval do válečné doktríny a zahájil bombardování. Kdo to čekal a věděl, ať ukáže, kde to popsal a pojmenoval. Možná takové případy existují, ale myslím si, že pokud vůbec, tak jsou velice ojedinělé.“ (ukázka z kapitoly Zvrat, s kterým nikdo nepočítal)

Absurdní román významného ruského prozaika, jehož hrdina prochází několika vzájemně se prolínajícími dějovými i časovými pásmy. Velmi netradičním hrdinou románu je šestadvacetiletý básník Péťa Prázdnota, který nás provádí mnoha rovinami svého příběhu, rovinami skutečnými i simulovanými. Péťa jako komisař v porevolučním Rusku po boku Čapajeva, Péťa jako pacient v psychiatrické léčebně v Rusku současném – to jsou dvě hlavní dějové linky s odklony do dalších psychedelických, iracionálních i zdánlivě reálných dobrodružství. Nakonec se náš hrdina propadá do ráje spásy a věčného štěstí, do iluzorního místa jménem Vnitřní Mongolsko. Tímto románem je nám v edici Současná ruská literatura představen snad nejslavnější spisovatel dnešního Ruska, postava kontroverzní, populární, trochu záhadná a mezi ruskou mládeží kultovní. Jeho příběh je vystavěn na neustálém střídání překvapivých obrazů, fikcí, anekdot, symbolů a mýtů. Péťovy bludy jsou prakticky neodlišitelné od bdělého stavu, světy pravé a fiktivní nám splývají. Nepátrejme tedy při čtení po křehké hranici snu a skutečnosti, neboť ta neexistuje: řešení je otevřené, možné je všechno.

V knize autor ukazuje prostřednictvím sedmnácti monografických portrétů přibližujících vybrané ikony postsovětské kultury, co podstatného se děje v současném ruském umění a jeho provozu. Glancovy eseje jsou provázeny rozhovory s těmito výraznými osobnostmi různých tvůrčích oborů - literatury, výtvarného umění, fotografie, architektury, filmu i divadla - a rámovány obsažnou "situační zprávou", která mapuje klíčové body v ruském umění a kultuře od konce osmdesátých let 20. století dodnes. V jednom svazku se tu navzájem doplňují či provokativně konfrontují velmi odlišná pojetí tvorby, ve svém celku se kniha dotýká témat přesahujících ruskou problematiku - je příspěvkem k reflexi umění a kultury v dnešním, nejen postkomunistickém světě.

Joseph Brodsky, winner of the Nobel Prize for Literature in 1987, visited Venice many times, usually in winter. In 48 short chapters, Watermark provides an account of his experiences of the city.