Jiří Holý Knihy

Přehledný výklad české literatury v podání současných autorit literární vědy.

Lexikon je koncipován jako pracovní pomůcka, která umožňuje lépe se orientovat na poli pojmů a předmětů, na němž se dnes i odborníci orientují jen s obtížemi. Interdisciplinárně zaměřený lexikon podává kompaktní přehled o různorodosti literárněvědných a kulturologických přístupů, osvětluje ústřední pojmy a seznamuje s autory a autorkami, kteří určovali teoretické diskuse. Jeho snahou je poskytnout odborné vodítko studentům a studentkám (i těm začínajícím) všech filologických oborů a věd o kultuře, jakož i čtenářům a čtenářkám ostatních duchovědných disciplín (zvláště historikům, sociologům a psychologům), kteří se zajímají o teorii, a tak jim umožnit zorientovat se v pojmech, jež se vyskytují v interdisciplinárních diskusích literární teorie a teorie kultury. Aby lexikon tomuto nároku mohl dostát, musí být co nejobsáhlejší, aniž přitom ztratí příruční charakter jednosvazkového slovníku. Česká verze Lexikonu nepředstavuje jen překlad, ale také adaptaci do českého prostředí a kulturního kontextu. Způsob, kterým byla původní, německá verze adaptována, je trojí: (1) rozšíření o relevantní české (a příp. slovenské) položky v oddíle „Lit.“ na konci každého hesla; přitom ve stejném oddíle jsou také v závorce uváděny u jednotlivých děl jejich české (a slovenské) překlady. (2) Rozšíření původních hesel o české apendixy; (3) Nová hesla autorů, směrů, pojmů či škol, které by domácí uživatel měl mít – v souvislosti s teorií literatury a kultury – k dispozici.

Autobiografie literárního teoretika a editora Vladimíra Justla vedená formou dialogu. Autobiografická výpověď známého českého editora, literárního historika a spoluzakladatele pražské Violy Vladimíra Justla, jak ji zaznamenal Jiří Holý. V živém a strhujícím vyprávění je zachycena poválečná atmosféra v pražských literárních kruzích a nakladatelstvích. Osobnosti, s nimiž se Justl během svého života poznal, přibližuje s místy až sarkastickým tónem. Důvěrná znalost prostředí mu dovoluje uvádět na pravou míru některé literární mýty a posuzovat je se zjevnou snahou po objektivitě. V jeho výpovědi ožívají takové osobnosti jako Vladimír Holan, Jaroslav Seifert a další. Text doprovází černobílá fotografická příloha.

Soubor ukázek z českých literárních děl, doplněný úryvky z korespondence, autorských komentářů, dobových kritických projevů i pozdějších ohlasů, pro období první poloviny dvacátého století, od počátku století do roku 1945 - čítanka k třetímu dílu knihy Česká literatura od počátků k dnešku.

Kniha "Česká literatura od počátků k dnešku - Kniha textů 4." s podtitulem 2. polovina 20. století. Obsahuje 592 stran. Jedná se o počin nakladatelství "NLN - Nakladatelství Lidové noviny" z roku 2001. Přejeme příjemné čtení.

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup.

Materiál ze semináře, který uspořadalo divadelní oddělení ÚKVČ dne 23. ledna a 23. února 1990.

Autor se soustředil na Haška, bratry Čapky, svého bratra Jiřího, Kubištu, Špálu, Gočára a jiné výtvarné umělce a architekty, zvláště ze Skupiny. Nesleduje tedy souvisle a chronologicky události svého života. Živě a poutavě vypráví o době, uměleckém prostředí, tvůrčím úsilí a jeho výsledcích, ale i o běžných strastech. Poslední kapitola evokuje Vinohrady autorova mládí. Dílo obsahuje všechny kapitoly z předešlých vydání a nově zařazené texty, které nemohly vyjít v 60. letech 20. století.

Židovská kulturní tradice v českých zemích, přítomná od raného středověku, byla během komunistického režimu potlačována. Po roce 1989 se však dostala do popředí zájmu. Monografie navazuje na dosavadní výzkum a zkoumá židovskou tematiku z různých pohledů, včetně romantického obdivu, stereotypů a antisemitismu. Zahrnuje reflexi Židů v literatuře na počátku 20. století, jejich obraz v židovských časopisech a tematizaci holocaustu v různých uměleckých formách. Kniha chápe kulturní paměť jako ideově pluralitní a vícejazyčnou, sleduje literaturu nejen v češtině, ale i v němčině a hebrejštině. Obsahuje širší studie, jako například o reprezentaci Židů na konci 19. a začátku 20. století, činnosti v terezínském ghettu, a reflexi holocaustu v československém filmu. Další příspěvky mapují kulturní život Židů, včetně obrazů východních Židů v sionistických časopisech a literárních příspěvků do týdeníku Selbstwehr. Monografie také obsahuje případové studie o autorech jako Vojtěch Rakous, Karel Poláček a Egon Hostovský. Doplněna je obrazově-dokumentární přílohou a rejstříky. Publikace je výsledkem práce Centra pro studium holokaustu a židovské literatury a vychází za podpory různých institucí.