Libor Dvořák Knihy

O tých najväčších a najstrašnejších udalostiach sa hovorí potichu. V kuchyniach, obývačkách predmestských bytov, medzi štyrmi očami. Taká je aj kniha laureátky Nobelovej ceny Svetlany Alexijevič Vojna nemá ženskú tvár. V pamätiach stoviek žien, ktoré zažili Veľkú vlasteneckú vojnu ako jej priame účastníčky pátra po tom, čo je neprenosné, po tom najosobnejšom – zážitkoch, ktoré utkveli na kožiach vojačiek i zdravotníčok, spomienkach, ktorých sa nemožno zbaviť, nemožno ich vytesniť z pamäti, ani zo snov. Hrôza vojny sa v dokumentárnej koláži Svetlany Alexijevič strieda s prekvapujúcou ľudskosťou a odkrýva tak celkom inú tvár vojny, tvár, ktorú by sme v kusých kapitolách učebníc dejepisu hľadali len márne.

Zhroucení Ruska 1900–1917. Rozsáhlá historická freska Říše musí zemřít popisuje politický a kulturní vývoj v Rusku během prvních sedmnácti let 20. století, tedy v době klíčové pro osudy této země a s ní i celého světa. Michail Zygar, zkušený reportér a publicista, při tom použil žánr, který v historické literatuře není zcela obvyklý – reportáž, čímž se mu podařilo dobu, vzdálenou dnešnímu čtenáři již více než sto let, maximálně přiblížit, takže jeho text působí jako strhující thriller. Před čtenářem v nečekaných souvislostech vyvstává řada historických událostí – hladové bouře, koloniální válka s Japonskem, politické vraždy, zápas o konstituční monarchii, násilí levicových teroristů, úspěchy a skandály ruského moderního umění, vztahy mezi členy vládnoucí dynastie, bitvy první světové války. Všechny tyto události se splétají v dramatický děj, který se postupně, stále více a více, vymykal jakékoliv kontrole. A spolu s nimi se na historické plátno promítají s neobyčejnou ostrostí i postavy jejich hybatelů a protagonistů – členů carské rodiny, ministrů, policistů, mecenášů, spisovatelů, hudebníků, malířů a dalších osobnosti ruského politického, kulturního a duchovního života –, z nichž se mnozí snažili dělat pro budoucnost své země to nejlepší, a přesto jejich společné snažení nakonec vyústilo v nechtěnou a po všech stránkách tragickou bolševickou revoluci.

Der Roman beschreibt die Napoleonischen Kriege und das Schicksal der Familie des Adligen Andrej Bolkonskij. Nach dem Tod seiner Frau bei der Geburt zieht Bolkonskij in den Krieg und erlangt Ruhm, während er sich dem Tod gegenüber gleichgültig zeigt. Während eines Urlaubs lernt er die junge Natascha Rostowa kennen, in die er sich verliebt und die ihm neues Lebensinteresse gibt. Mit der Zeit wächst in ihm der Widerstand gegen den Krieg. Ein weiterer zentraler Charakter ist Pierre Besukow, der Tolstois Gedanken verkörpert und die Geschehnisse rund um Napoleon bewertet. Besukow tritt aus Neugier in den Krieg ein, entwickelt jedoch eine Abneigung gegen Gewalt und beobachtet den Krieg aus der Distanz. Er kommt Napoleon nahe und hat die Möglichkeit, ihn zu erschießen, entscheidet sich jedoch dagegen. Schwer verwundet kehrt Andrej nach Hause zurück, wo ihn Natascha pflegt, bevor er in ihren Armen stirbt. Natascha heiratet schließlich Besukow. Tolstoi verurteilt in diesem Werk den Krieg und die Gewalt, auch in defensiven Kontexten.

Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.

Klasický veľkoromán zo života ruskej spoločnosti v prvých desaťročiach 19. storočia. Popri množstve realisticky zobrazených postáv zasadených do historických udalostí plnokrvne zobrazuje postavy generála Kutuzova a Napoleona.

Vojna a mier je štvordielna epopeja zobrazujúca ruskú spoločnosť v prvej tretine 19. storočia. Román má tri roviny: historickú, osobnú a filozofickú. Na pozadí obdobia napoleonských vojen a tesne po ňom sa stretávame so skutočnými historickými postavami i postavami čisto literárnymi, ktoré ale odrážajú živé ľudské vzory. Na veľkom priestore, spôsobom pásma, pri striedaní období vojny a mieru sa odohrávajú osudy viac ako 250 postáv, hlavných i epizódnych. Čitateľ sa ocitne v šľachtických salónoch Moskvy, Petrohradu, vidieckych panských sídlach i na bojiskách s veľkolepými opismi bitiek.

Hodnocení aktivit sovětské tajné policie od jejího vzniku až do r.1990.

Impozantní, strhující novela ruského spisovatele, který v roce 1978 emigroval na Západ, a i tam dokázal vzbudit o své dílo nebývalý zájem. Tam také před několika lety zemřel. "Lágr" je jedním z jeho nejvýraznějších textů, je jakýmsi souhrnem vzpomínek dozorce ze stalinského koncentračního tábora, při jehož četbě běhá čtenářům ještě dnes mráz po zádech.

Špekulanti, flákači, pašeráci i celkom obyčajní alkoholici – také sú postavy a postavičky pestrého panoptika absurdnej sovietskej každodennosti v autobiografických poviedkach Sergeja Dovlatova. Hlavným hrdinom autobiografických poviedok Sergeja Dovlatova je obyčajný doštený kufrík, s ktorým autor v roku 1978 opustil brežnevovský Sovietsky zväz a emigroval do USA. Znova ho objaví až sedem rokov po emigrácii ukrytý pod posteľou a v ňom zopár starých harabúrd – celý absurdný majetok, s ktorým opustil svoju vlasť. Kôpka vecí a vecičiek v ňom vyvolá spomienky na život v ZSSR. Každá z tých starých, nepotrebných vecí je totiž pre autora zdrojom spomienok, v každej z nich sa ukrýva jeden príbeh – tragikomický, pripomínajúci boj s veternými mlynmi, plný irónie i sebairónie. Krepsilonové ponožky, nomenklatúrne poltopánky, či bunda Fernanda Légera – každá z týchto rekvizít ho vracia späť o niekoľko rokov, o niekoľko tisíc kilometrov cez oceán do sovietskeho Ruska. Do povedomia ruskej literárnej verejnosti sa Dovlatov dostal až počas svojej emigrácie, keď začal publikovať v slávnom časopise New Yorker. Jeho poviedky boli neskôr preložené do viac ako tridsiatich jazykov. V roku 2018 mal premiéru biografický film, ktorý mapuje jeho život v čase pred emigráciou do USA. Príťažlivé poviedky napísané v duchu umného čechovovského humoru vychádzajú mimo edície v preklade Silvie Šalatovej.

Hackerství představuje stále větší hrozbu pro naši civilizaci. S rostoucí rolí internetu v organizaci společnosti, komunikaci a hospodářství se zvyšuje riziko jeho zneužití. Svět již zažil případy jako vykrádání bank, vydírání nemocnic, ovlivňování voleb a dokonce i výpadky dodávek elektřiny v rozsáhlých regionech. Internet se stává polem nejen finanční kriminality, ale také nebezpečných útoků organizovaných vojenskými a bezpečnostními složkami některých států. Hackerství rovněž umožňuje sledování jednotlivců prostřednictvím mobilních telefonů, což představuje závažná rizika, která si většina lidí ani neuvědomuje. Autor, novinář Daniil Turovský, se dlouhodobě zabývá hackerstvím v Rusku a v knize se opírá o vlastní rozhovory s předními hackery a analýzu dostupných materiálů. Ukazuje vývoj tohoto fenoménu a sociální a politické faktory, které přispěly k tomu, že ruští hackeři patří k nejaktivnějším na světě. Turovský také poukazuje na praxi ruských silových struktur, které vychovávají hackerské specialisty a integrují je do nových vojenských a bezpečnostních jednotek. Kniha je objevná a nezbytná pro pochopení současného stavu hackerství.

Nejlepší román o ruské okupaci Ukrajiny. Kulometná palba rozbíjela zdi letištního terminálu na padrť a válečného reportéra Sergeje Lojka v tu chvíli ani nenapadlo, že by se mohl stát spisovatelem. Skrčený pod pásem, po němž donedávna jezdily kufry, pozoroval, co zbylo z letiště v ukrajinském Doněcku: kontrolní věž se strhaným pláštěm, rozstřílené trupy letadel, oba terminály rozmetané dělostřeleckou palbou. Lojko byl jediný zahraniční novinář, který se v létě 2014 ocitl na doněckém letišti a strávil mezi jeho obránci plné čtyři dny.

Už vyše sto rokov neutíchajú spory o tom, ktorý z románov F.M. Dostojevského je najlepší. Jedni tvrdia, že prvý – Chudobní ľudia, – pretože znamenal novú kvalitu v ruskej literatúre (podľa Belinského to bol prvý ruský sociálny román); iní sa nazdávajú, že Zápisky z mŕtveho domu, pretože sú v nich všetky základné myšlienky a problémy Dostojevského tvorby posibírskeho obdobia; tretí zaň označujú Zločin a trest, pretože znamená novú kvalitu v spisovateľovej tvorbe (prechod od dialogického románu k polyfonickému) a je aj skladobne najucelenejší; štvrtí dokazujú, že Diablom posadnutí, pretože prináša jeho najhlbšie rozvažovanie o človeku a svete a piati vyzdvihujú práve Bratov Karamazovovcov, pretože je to posledný román, v ktorom sa ako v oceáne zlievajú všetky témy predchádzajúcich autorových veľtokových románov. Tak ako každý z Dostojevského románov, predstavujú aj Bratia Karamazovovci neopakovateľnú myšlienkovú a umeleckú kvalitu, takže z hľadiska jeho stúpencov môže byť najlepší. Ide o to, že tak ako celé jeho dielo, predstavuje ďalší, iný, nový pokus myšlienkovo a umelecky preniknúť k „človeku ako k tajomstvu, ktoré treba odhaliť.“ Tak totiž svoje autorské vyznanie, svoj program, charakterizoval ešte na začiatku spisovateľskej dráhy on sám. Za toto odhaľovanie ľudského tajomstva platil tým najcennejším – zdravím a životom.

Na cestu ze Sibiře se vydává dálový expres.Během jízdy dochází v jednom z vagonů k požáru.Kdo tragickou nehodu zavinil?Jak se měl zachovat vlakvedoucí a průvodčí ?Odpověď autor vložil do vylíčení jejich osudů.

Drsný a často nelítostný - takový je v zásadě svět významné současné ruské autorky Svetlany Vasilenko. Po románu Blběnka (Pulchra 2010), kterým se poprvé představila české veřejnosti, přichází v roce 2011 nakladatelství s povídkovým sborníkem (rozsahem jednotlivé texty připomínají spíše novely), tedy žánrem, v němž je Svetlana Vasilenko nejsilnější a taky nejúspěšnější. V knize se opět setkáváme s nepřikrášleným prostředím současného, v mnoha ohledech stále ještě dosti drsného sovětského Ruska. Dostáváme se mezi hrdiny takzvaně lidové, až se nejednou ocitáme někde na samém okraji onoho příslovečného "lidu". Hlavními protagonisty příběhů jsou velmi často ženy. Svetlana Vasilenko je mistryně jasného, úsporného, přehledného a zároveň obrazivého a barvitého stylu vyprávění. Zároveň umí najít a vypodobnit zvláštní poetiku míst jinak prvoplánově nepoetických, jako jsou velké stavby, průmyslová města či naopak bezútěšné zapadlé vesnice a podobně. Spolu s texty S. Vasilenko vnikl do českého literárního prostředí fenomén tolik zajímavé současné ruské literární školy. Podle novely Šamara byl natočen stejnojmenný film, kde je Vasilenko autorkou scénáře. Film získal prestižní mezinárodní ocenění Yvese Montanda. Bestseller v Rusku, USA, přeložen do mnoha jazyků.

Román Majster a Margaréta považoval Bulgakov za svoje najdôležitejšie dielo, hoci vedel, že v Moskve v tridsiatych rokoch 20. storočia mu ho nikto nevydá. Román začal písať už v roku 1928, o rok neskôr vznikla pod názvom Konzultant s kopytom jeho prvá verzia. Na Majstrovi a Margaréte v ich definitívnej podobe však Bulgakov pracoval celý život a dielo dokončil päť dní pred svojou smrťou. Posledné kapitoly už diktoval. V Sovietskom zväze vyšla kniha prvýkrát až v roku 1966. Majster a Margaréta je román o románe, čo autorovi umožnilo spojiť dve dejové línie: na jednej strane je príbeh násilne umlčaného autora, neuznaného oficiálnymi štruktúrami, v ktorom rezonuje faustovský motív; na druhej strane príbeh literárnej postavy, Pontského Piláta, ktorý však nekopíruje biblickú verziu, ale ponúka čitateľovi nový pohľad na udalosti v starom Jeruzaleme. Román bol v rozdielnom čase rozlične prijímaný a hodnotený, aj jeho interpretácie sa rôznia. Nesporne však patrí k najoriginálnejším dielam minulého storočia, v ktorom autor syntézou grotesky, satiry a mytológie vyjadril nielen svoju filozofiu, ale na príbehu Piláta, ktorý dal ukrižovať Krista zo strachu pred vyššou autoritou, vytvoril aj symbolickú paralelu s pomermi v Rusku v dvadsiatych a tridsiatych rokoch 20. storočia.

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a jejichž psaní se věnoval po celý život. Jak se zdá, zejména autorovy povídky hravě překonávají propast času, která dělí dobu jejich vzniku a dnešek. Výbor nazvaný Zrození člověka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.

Obsáhlá kniha s informacemi o rašeliništích Šumavy, vydaná Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.

«Расскажи историю, странник…» Такова странная цена, которую надлежит заплатить таинственному «ключнику» за пропуск через Врата – межпланетные порталы, через которые проходят туристы и искатели приключений, сбежавшие из дома подростки и усталые отцы семейств, скрывающиеся от закона преступники и нанятые для возвращения беглецов охотники. Сколько Врат предстоит пройти лучшему из земных охотников, пытающемуся найти бесследно исчезнувшую девчонку? Из мира – в мир! От планеты – к планете. От истории – к истории!

F. M. Dostojevskij uvádza svojho hrdinu, knieža Leva Myškina, do sveta plného zloby, falše a kariérizmu. Myškin, stelesnením ideálneho človeka, otvorene a dôverčivo pristupuje k ostatným, avšak jeho úprimnosť často vyvoláva posmech. Jeho magnetická povaha dokáže burcovať aj cynikov, no predovšetkým znepokojuje. Knieža sa snaží porozumieť každému a prežíva ich pocity, pričom nesie pocit zodpovednosti za krutosti života. Postupne sa dostáva do zápasu vášní, až sa stáva ich obeťou. Dostojevskij sa s Myškinom hlboko identifikuje, pričom mu pripisuje aj vlastnú chorobu. Spojuje ju s názorom, že medzi čudáctvom epileptikov a genialitou je len krok, a vyberá si oblasť ľudskej prirodzenosti a vzťahov ako najťažšiu výzvu. V diele sa objavujú ozveny národných eposov a literárnych zápasov, ktoré hľadajú ideály pravdy, dobra a krásy. Toto dielo, ako piate rozsiahle dielo Dostojevského, sa stalo jedným z najčítanejších v svetovej literatúre.

V novém překladu Libora Dvořáka vychází to nejlepší z povídkové tvorby klasika ruské literatury Antona Pavloviče Čechova. Autor, znalec lidských duší, měl mimořádný pozorovací talent. Z hlubokých vášní a nečekaných dramat dostal skvělou zápletku pro své povídky. Někdy je jeho pohled ironický či satirický, někdy se svými hrdiny, kteří se utápějí v depresích či morální kocovině, soucítí víc…

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem „on a ona“ v dárkovém provedení edice Kanapka.

Ďalšie analýzy prípadov autorových pacientov potvrdzujú, že príčiny súčasných ťažkostí spočívajú mnohokrát v našich postojoch k svetu.

úspěchy oficiální medicíny jsou nesporné; jejím problémem však je porozumět tomu, co je to nemoc a jaké jsou její příčiny

Tuto knihu by měl mít každý opravdový obdivovatel a znalec slavných lidí. Poprvé nám hvězdy jako George Michael, M. Jackson, M.C. Hammer, P. Collins, F. Mercury, K. Minogue. a další vyprávějí o svém osobním a profesionálním životě, o tom, co mají rády a nerady, hovoří o svých rodinách, o svém sexuálním životě, autech, dětství .... Kniha byla napsána za účinné spolupráce zpovídaných a je vybavena množstvím dosud nepublikovaných fotografií. Je to první populární příručka tohoto typu, která zaujme, pobaví i poučí ....

Ruský novinár Michail Zygar napísal knihu Všetci mocní Kremľa, v ktorej sa rozhodol neustále sa opakujúce otázky okolo Kremľa a Putina analyzovať do hĺbky. Kniha sa rýchlo stala ruským bestsellerom. Zygar sa veľa pýta – a pýta sa hlavne mocných a najmocnejších. Z informácií z prvej ruky komponuje obraz premeny, ktorou počas „putinovskej“ éry prešla nielen ruská spoločnosť, ale aj samotný neobmedzený vládca Vladimir Vladimirovič Putin. Ako sa z niekdajšieho reformátora stal nepriateľ Západu a majster propagandy? A kam to celé smeruje? Otázok je v Rusku priveľa a ani kniha Michaila Zygara Všetci mocní Kremľa neponúka univerzálne odpovede. Istotne však môže pomôcť pri orientácii v spletitých labyrintoch politiky súčasného Ruska.

Z hľadiska Božského princípu sú schopnosti človeka, jeho duševné vlastnosti, múdrosť a osud rovnako dôležité ako peniaze, auto či vila. Táto úroveň pripútanosti prináša najväčšiu pýchu, agresiu a ťažké choroby. Každý človek vie, že peniaze môžu zajtra zmiznúť. Duchovní ľudia túto úroveň prekonávajú pomerne ľahko, avšak pokušenie príliš sa upnúť na rodinu, spoločenské postavenie alebo obľúbenú prácu je silné. Agresívne reakcie na ich pád môžu viesť k vážnym problémom. Rovnako ako umiera telo, umierajú aj naše schopnosti a duševné kvality. Najtrvalejším kapitálom je múdrosť. Velebenie a láska k múdrosti iného človeka či seba samého sú najväčším pokušením. Ulpievajúce na múdrosti vyvoláva agresiu. Po štyridsiatich deviatich životoch sa osud človeka rozpadá a s ním aj lpienie na múdrosti. Skutočne múdri ľudia sú tí, ktorí prežili mnohé strasti a nešťastia a naučili sa ich prijímať ako očistu, pretože pochopili, že sa môžu opierať len o lásku k Bohu.

The third in the internationally bestselling series from Russian author Sergei LukyanenkoThree years have passed since the events of The Day Watch . His wife and daughter spending the summer on a dacha not far from Moscow where Anton is working when his boss Gesser reveals he has received an anonymous note. An Other has exposed the truth about their kind to a human, and now intends to convert that human into an Other.The note has been sent to Zebulon and to the Inquisition’s offices in Berne – a place whose address only the highest level of mages and sorcerers know. Now cooperating, the Night Watch and the Day Watch, along with an Investigator from the Inquisition, seek to unmask the culprit. Anton will represent the Night Watch, while the Day Watch is sending High Vampire Kostya Saushkin, once Anton’s teenage neighbour.Installed in the apartment complex to which the letter writer has been traced, Anton begins to investigate the residents one by one. Reviewing the dossiers of the building’s inhabitants, Anton comes across a familiar – albeit much younger – face. Could Gesser be trying initiate his son as an Other?

Situovaný na začiatku devätnásteho storočia, keď sa nečinnosť stále považovala za prijateľný a cenný cieľ, sa román Oblomov od Ivana Gončarova zaoberá osudmi nepravdepodobného hrdinu, mladého aristokrata neschopného rozhodovania. Oblomov je lenivý, nepozorný, nezvedavý, má sklon k snívaniu a odkladaniu povinností. Jeho postava predchádza ideálu pracujúceho moderného muža, no napriek tomu je nemožné ho neobdivovať vďaka Gončarovovej majstrovkej prozaickej forme. Román je preplnený dôvtipnou sociálnou satirou a ostrou kritikou ruského spoločenského života devätnásteho storočia. Oblomov predstavuje čitateľom dielo, ktoré Leo Tolstoj označil za „naozaj veľké dielo, aké sa už dlho nevidelo“.

Láska k lidem a světu Nové struktury Budoucnost Hladiny lásky

Zázračná mast, strom uprostřed místnosti, cirkusová břichomluvkyně... ale i válečný nedostatek, Stalinovy pomníky a mizení lidí ve věznicích tajné policie - to je Gruzie v textech Jeleny Bočorišvili. Ty se vyznačují šíří postav a dějů, zároveň jsou však komponovány velmi sevřeně, a proto bývají označovány jako "stenografické romány". Jelena Bočorišvili nezapře svou původní profesi sportovní novinářky a dokáže doslova na pár desítkách stran zobrazit i několik generací typických gruzínských rodin i s kavkazským koloritem. Ve všech čtyřech vybraných stenografických románech (Hlava mého otce - Opera - Sověti - Faina aneb Příběh klavíru) se projevuje autorčina charakteristická poetika, pro niž je příznačný lyrizovaný slovník, výrazné postavy a snová atmosféra, jež je však narušována syrovým popisem totalitní skutečnosti. Bočorišvili si pro své texty bere inspiraci v Gruzii, a to nejen druhé poloviny 20. století, ale také doby předválečné, která s sebou nese rysy černomořské exotiky na rozhraní Evropy a Asie.

Život žen i mužů v dnešní době je velmi složitý a zdánlivá beznadějnost některých situací je přivádí do poraden psychologů. Každý ví, že číst a psát se učíme několik let, že bez řidičského průkazu nemůžeme za volant. A kdo nás učí řešit denní konflikty, být dobrými rodiči, dětmi, vyrovnat se se svými komplexy? Podle námětu A. Berkové byl natočen televizní seriál v hl. roli s Ivanou Chýlkovou.

Zombie apokalypsa v Moskvě. Píše se rok 2020. Z Ústavu funkční nesmrtelnosti, kde se vyvíjí prostředek k prodloužení Putinova života, uteče nakažená myš. Vysoce nakažlivý virus se prostřednictvím pasažérů v metru bleskově rozšíří po celé Moskvě, kde nastane apokalypsa: většina obyvatel města zemře, někteří přežijí a zbytek se promění v zombie, která téměř nevidí, ale velmi dobře slyší a cítí, rychle běhají a houfně loví. Hrdiny příběhu jsou přeživší, které apokalypsa zastihla v různých částech Moskvy. Navzájem se neznají, ale jdou stejným směrem – na místo, kde je ještě možné zachránit nejenom sebe, ale i budoucnost Ruska... Kromě Vladimira Putina v knize potkáme například i šéfredaktorku televize Russia Today Margaritu Simonjanovou, propagandistu Vladimira Solovjova nebo patriarchu Kirilla. Myš je satirický román, který si nebere servítky a byl pro svou provokativnost v Rusku zakázán.

Walking the streets of Moscow, indistinguishable from the rest of its population, are the Others. Possessors of supernatural powers and capable of entering the Twilight, a shadowy parallel world existing in parallel to our own, each Other owes allegiance either to the Dark or the Light. The Night Watch, first book in the Night Watch series, follows Anton, a young Other owing allegiance to the Light. As a Night Watch agent he must patrol the streets and metro of the city, protecting ordinary people from the vampires and magicians of the Dark. When he comes across Svetlana, a young woman under a powerful curse, and saves an unfledged Other, Egor, from vampires, he becomes involved in events that threaten the uneasy truce, and the whole city...

Тридцатая любовь Марины — это текст, který je plný pro měšťácké prostředí zcela nepřijatelných, jehož každá druhá stránka je vlastně jakýmsi ‚políčkem veřejnému mínění‘. Příběh je výčtem devětadvaceti nejrůznějších milostných avantýr učitelky hudby Mariny Alexejevové, jejích lesbických lásek i občasných sexuálních hrátek s muži, které se při zpětném líčení jeví jako ubíjející a trýznivé tápání. Od každého milostného příběhu hrdinka čeká naplnění svých milostných tužeb, ale teprve třicátý poměr, kdy se Marina setká s předsedou stranického výboru komunistické strany z velkého moskevského strojírenského závodu, vše změní. Román tak lze číst jako grandiózní parodii budovatelské romány, ale stejně tak jej můžeme vnímat jako existenciální román.

Kulhavý osud líčí osudy úspěšného prozaika a autora filmových a televizních scénářů Felixe Sorokina v okamžiku tvůrčí krize. Se sorokinovskou linií vyprávění se prolíná jako román v románu tajemný „rukopis v Modrých deskách“, nevydané nejlepší Sorokinovo dílo. Jeho hrdina, spisovatel Viktor Banev, jakýsi Sorokinův variant, žije v autokratickém militantním státním mechanismu, kde se mezi loajálně a apaticky smýšlejícími občany objeví lidé se svobodným uvažováním zbaveným autoritářských ideologických praktik. Tito představitelé nového myšlení jsou však uzavřeni v leproserii, kam mají volný přístup jenom děti. Kolem tohoto ghetta pro malomocné se také odvíjí napínavý syžet, který se dotýká všech postav zalidňujících provinční městečko. Kulhavý osud, pokračující v tradici bulgakovovské prózy, je nepochybně špičkovým dílem společensko-filozofické linie sci-fi literatury.

Je to beletria, historický exkurz, humotristická knižka alebo - ako hovorí názov - encyklopédia ? Zo všetkého kúsok. Viktor Jerofejev, znalec ruskej duše, rozkrýva jej tajomstvá úžasným spôsobom. A keď doznie smiech, tu trpký, onehdy (škodo)radostný či veselý, zistíte, že máte v očiach slzy a na chrbte zimomriavky.

Chlast – slast. Výbor nejlepších opileckých povídek z ruské staré i nové klasiky: Tolstoj, Arcybašev, Garšin, Čechov, Gorkij, Leskov, Andrejev, Kuprin, Averčenko, Zoščenko, Šukšin a Prilepin. Opice ve všech možných podobách, od lehké špičky po devastující „kalby“. Bílé myšky jsou v těchto povídkách to nejpříjemnější, co lze v deliriu vidět. Povídky zábavné, poučné i kratochvilné, zkrátka ruská klasika, jak ji máme rádi…

The second installment of the phenomenal Russian quartet The Night Watch vampire novels set in a richly realized post-Soviet Moscow. The second book in the internationally bestselling fantasy series, The Day Watch begins where The Night Watch left off, set in a modern-day Moscow where the 1,000-year-old treaty between Light and Dark maintains its uneasy balance through careful vigilance from the Others. The forces of darkness keep an eye during the day, the Day Watch, while the agents of Light monitor the nighttime. Very senior Others called the Inquisitors are the impartial judges insisting on the essential compact. When a very potent artifact is stolen from them, the consequences are dire and drastic for all sides. The Day Watch introduces the perspective of the Dark Ones, told in part by a young witch who bolsters her evil power by leeching fear from children’s nightmares as a counselor at a girls’ summer camp. When she falls in love with a handsome young Light One, the balance is threatened and a death must be avenged. The Day Watch is replete with the thrilling action and intricate plotting of the first tale, fuelled by cunning, cruelty, violence, and magic. It is a fast paced, darkly humorous, haunting world that will take root in the shadows of your mind and live there forever.

... Chtěl jsem především vyprávět o lékařích, kteří se podíleli na likvidaci následků havárie. Život sám mě však přiměl k tomu, abych okruh svých zájmů postupně rozšiřoval, abych se setkal se stovkami lidí nejrůznějších profesí — s požárníky a akademiky, s lékaři a milicionáři, s učiteli a pracovníky elektrárny, s ministry a vojáky, s komsomolskými funkcionáři a hodnostáři pravoslavné církve, s americkým milionářem i obyčejnými sovětskými studenty. Poslouchal jsem jejich vyprávění, zaznamenával hlasy na magnetofonový pásek a pak, když jsem po nocích nahrávky poslouchal, znovu a znovu jsem se podivoval pravdivosti a upřímnosti výpovědí, přesnosti detailů, výmluvnosti soudů a fakt... Připadalo mi nesmírně důležité uchovat dokumentární, nevymyšlený ráz těchto povýtce lidských výpovědí. Přál jsem si, aby se uchovala celá pravda... autor

Z Čechovových krátkých humoristických próz u nás v posledních padesáti letech vychází v rozmanitých kombinacích necelých dvacet nejslavnějších povídek. Dvořákův výbor naproti tomu staví především na prózách prakticky neznámých, vydávaných původně pod pseudonymem po nejrůznějších novinách a časopisech, a jen ojediněle je doplněn známými povídkami ze zlatého fondu. Z těchto neznámých děl však ještě silněji ční typicky ruská témata: životní beznaděj nižšího úředníka, bezohlednost mocných, brutalita bezmocných, alkohol. Při pozornějším čtení si často s údivem uvědomíme, že mistrně vypointovaný humor je jen tenkou slupkou, pod níž velký prozaik útočí přímo na ostrůvek existenciální úzkosti, skrývající se hluboko v každém z nás.

Moskva 2042 je satirický román-antiutópia, veselá paródia, ktorej dej sa odohráva v budúcnosti, v strede 21. storočia, v bláznivo "marxistickom" svete. Hrdinom románu je spisovateľ-emigrant, ktorý náhle dostane možnosť cestovať v čase a odletieť do Moskvy roku 2042, kde v tom čase je už vybudovaný komunizmus a kde sa on v konečnom dôsledku stane postavou a organizátorom novej revolúcie.

"Государыня идет по Кремлю, обозревая его и трогая себя. Сердце ее бьется радостно и оглушительно. Ей так хорошо, что она постанывает от радости при каждом шаге. Стоны становятся все громче, государыня начинает издавать резкие, восторженные звуки. Отразившись от ослепительно белых кремлевских стен, вскрики возвращаются к ней в виде причудливого эха. Она вскрикивает и взвизгивает все сильнее. И вдруг обнаруживает в себе удивительную новую возможность, чудесный дар, проснувшийся в теле: ее помолодевшее, подтянувшееся горло может петь. Да и как петь! Не просто, как все поют, а мощно, высоко, чисто, беря любые ноты. Государыня пробует свое обновленное горло, заставляя его издавать самые причудливые звуки. Горло повинуется ей. Голос ее звенит в Кремле".

Epizóda z bojov kozákov proti Poľakom v Ukrajine 17. storočia. Starý Taras Buľba, kozák hrdinských čias, po tom, čo zasvätil do vojny svojich dvoch synov, stratí staršieho pod údermi nepriateľa a vlastnoručne zabije mladšieho, ktorý, zamilovaný do poľskej katolíčky, zradil svoju rodinu a pravoslávnu vieru. Po dvoch veľkých bitkách je Taras Buľba zajatý a umiera upálený na hranici. Úspech tohto rozprávania, ktoré napísal Gogol, keď mal len dvadsaťšesť rokov, spočíva v tom, že epický dych sa neustále prelína s takmer rabelaisovskou drzosťou osláv, kozáckych opitostí, ale aj s poetickým evokovaním pravekej Ukrajiny.

Známý televizní zpravodaj z Ruska, překladatel a autor několika knih vytvořil živočichopis lidí zvaných noví Rusové a zaměřuje se v ní mimo jiné také na podivnou novou ruskou kastu, vyznačující se na první podívání především špatnými mravy, barevnými saky, zlatými řetězy a kapsami plnými dolarů. Je to jakási komentovaná čítanka o lidech a jevech, které jsou pro nové Rusko, jak je zná autor ze své novinářské práce, charakteristické. Zároveň také představuje čtenáři některé politiky, o kterých jsme v devadesátých letech hodně slyšeli.

Eine echte Wiederentdeckung – Der Underground-Bestseller Fuck off, Amerika In den 70er Jahren in Russland politisch verfolgt und des Landes verwiesen, ging Limonow nach Amerika, genauer New York. Aus dieser Zeit stammt auch sein erstes Buch Fuck off, Amerika, das nun nach fast zwei Jahrzehnten wieder auf Deutsch vorliegt. Schon längst gehört der Roman zu den Klassikern der russischen Underground-Literatur. Der aufwühlende Bericht ist eine schillernde Anklageschrift gegen Amerika und den falschen Schein der Freiheit, aber auch die Erzählung einer großen Liebe, die in den Wirren der Zeit zerbricht. In New York lebt der Dichter Limonow von Gelegenheitsjobs und haust in einer schäbigen Absteige. Als ihn seine Frau Helena verlässt, irrt er durch die Straßen und flüchtet in eine heillose Welt aus Tagedieben und Herumtreibern. Nichts hat vor seiner scharfen Zunge bestand: nicht die amerikanische Linke, nicht die vermeintlichen Bohemiens. Doch hinter seinem Spott verbirgt sich eine tiefe Melancholie. Mal rotzig, mal obszön, mal zärtlich erzählt Limonow von den hohlen Versprechungen auf ein besseres Leben.

Podtitul: deník ženy, která sloužila za napoleonských válek v ruském jezdectvu Naděžda Durová (1783 - 1866), dcera ukrajinského důstojníka, chtěla uniknout dle vlastních slov "otrockému osudu ruské ženy", utekla z domova a v roce 1807, převlečena za muže a vstoupila do řad ruského jezdectva. Absolvovala závěrečnou část tzv. polského tažení roku 1807, boje s Osmanskou říší na Balkáně a Krymu, zažila Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812 a závěrečné roky napoleonských válek. Její vzpomínky sahají až do roku 1815. Literární kvality oceňovali už současníci, Puškina ostatně inspirovala ke "Kapitánské dcerce".

V románe Prezidentov kocúr autor spomína na rodné exotické prímorské mesto Suchumi a jeho ešte exotickejších obyvateľov, na more, čo pení ako pohár šampanského. Ústrednou postavou autorových spomienok (a spomienok mnohých iných ľudí) je Michail Temurovič Bgažba, ktorý sa už počas života stal legendou a súčasťou mestského folklóru - netypický stranícky funkcionár, pôvodne vedec genetik, ktorý rád žil a šíril radosť a klamstvu dal hlboký etický rozmer. Tento človek sa odrazu ocitol uprostred vojnového besnenia. Na pohrebe Michaila Temuroviča sa zúčastnila aj jeho priateľka Zinaida Nikolajevna a v rukách niesla ryšavého kocúra, vnuka prezidentovho kocúra, ktorého Michail Temurovič našiel v kríkoch a dal jej ho so slovami, že je liečivý a že mu ho osobne daroval americký prezident.

Prozaik Viktor Jerofejev (nar. 1948), syn diplomata a istý čas Stalinovho tlmočníka, napísal román Ruská krásavica začiatkom 80. rokov, no v autorovej vlasti a ďalších viac ako dvadsiatich krajinách vyšiel až po desiatich rokoch. Netradičnou formom a štýlom, erotickým obsahom sa román zaradil medzi súčasné bestsellery. Provinčná dievčina, neskôr krásna moskovská nerestnica Irina po búrlivom a dramatickom krátkom živote, plnom rozkoše, trápania a škandálikov, stojí pred osudovým rozhodnutím najmä po tom, keď jej úsilie o manželstvo s významným spisovateľom stroskotá. Krásavica Irina prežije viacero ľúbostných románikov, ktoré jej umožnia preniknúť do života privilegovaných vrstiev spoločnosti. Ustavične osciluje medzi lesbickou láskou k priateľke Ksiuši a vzťahom k niekoľkým mužom, najmä starnúcemu spisovateľovi Vladimírovi Sergejevičovi. Román je plný vzrušujúcich ľúbostných scén, rozmarných príhod, vážnych a komických situácií. Jerofejevova Ruská krásavica, Die Moskauer Schönheit či Belle de Moscau po frankfurtskom knižnom veľtrhu roku 1990 prekonala všetky predajné rekordy v krajinách Európy.

Aký strašný bolívijský vírus vyvolal epidémiu v ruskej dedine? Kde sa vzali v snehu uprostred polí a lesov priezračné pyramídy? Kto sú vitaminátori prežívajúci svoje zvláštne životy v domoch zo živorodej plsti? A ako sa skončí príbeh jednej cesty dedinského doktora Garina, ktorý sa začal počas metelice na malej prepriahacej stanici, kde nikdy nie sú k dispozícii odpočinuté kone?

Filmový režisér Oleh Sencov je jedním z odpůrců okupace Krymu, proti kterým Rusko tvrdě zakročilo a poslalo ho na 20 let do vězení. Sencov se v lágru rozhodl držet hladovku, která trvala 145 dnů a během níž si tajně psal deník. Požadoval propuštění všech ukrajinských politických vězňů a jeho hladovka zburcovala svět. Na svobodu se dostal v rámci výměny ruských a ukrajinských zajatců a deník, Kroniku jedné hladovky, se mu podařilo propašovat ven.

V roce 1998 požádalo Nakladatelství Horizont, a. s., Miloše Zemana, zda by souhlasil s vydáním knihy Varovná prognostika. Ajeho souhlasem se prognostika dostala z roviny teoretické do roviny praktické. Není to „ideální stav" pro prognostika? Autor v rukopise seznámí čtenáře nejprve obecně s varovnou prognostikou, uvede ho do problematiky, aby potom v poslední kapitole popsal jakýsi společenský proces, který bude v nejbližší budoucnosti probíhat. Rukopis je pak uložen „k ledu", nepublikován (bohužel na úkor tvůrce), a když je popisovaný proces ukončen (oficiálně), rukopis je „vytažen na světlo" a zveřejněn. A čtenář může číst a sám porovnávat. Mimochodem, jak by asi reagoval, kdyby kniha v roce 1991 opravdu vyšla? Můžeme mít cokoliv proti autorovi, můžeme s ním nesouhlasit ve všem, ale nemůžeme mu vyčítat změnu názorů, onu populární schopnost mít v každém čase tu správnou pravdu.

Strhujúci príbeh z blízkej budúcnosti Ruska z roku 2028. Kniha zachytáva jediný deň zo života opričníka Andreja Daniloviča Komjagu, jej hlavného hrdinu, ale aj rozprávača. Zároveň predstavuje aj nedávnu históriu tzv. Obrodenej Svätej Rusi, v ktorej zohráva podstatnú úlohu znovuzaložená opričnina, niekdajšia inštitúcia osobnej polície cára Ivana Hrozného počas jeho samoderžavia. Jeden z najprekladanejších ruských spisovateľov súčasnosti, známy sarkastickými dielami písanými na samej hranici etiky, vykresľuje nebezpečenstvo vzniku novej totalitnej moci.

4. kniha série Hlídka. V Benátkách Severu neboli v Sankt Petěrburgu se zničehonic objeví nezkrotná sekta Temných, kteří si říkají Černí. Krvavé lidské oběti, výrony energie neuvěřitelné síly, před níž se i moc mágů, jako je Zavulon či Geser, zdá nepatrná, podivné obřady – to vše zneklidňuje zbytek ruského světa Jiných. Je třeba situaci co nejdříve řešit. Nejjednodušší by bylo, kdyby v Pitěru zasáhli moskevští Temní, ale věkovitá rivalita mezi oběma ruskými metropolemi přiměje černého mága Zavulona, aby pro zásah povolal Denní hlídku z Kyjeva. Ta ale na boj proti sektě nestačí. Do rozhodujícího zápasu se musí zapojit Jiní z téměř celé Evropy… Překlad Libor Dvořák.

Kniha My – Deník pádu je antologií autorových chronologicky uspořádaných publicistických článků, psaných v letech 2012–2023 vesměs pro západní média. Co se vlastně stalo s Ruskem? Dmitry Glukhovsky v ostrých, vtipně psaných a emotivně laděných textech podává příběh postupného propadu Putinova Ruska do současného nacionalistického temna, který dokumentuje na jednotlivých konkrétních příkladech s využitím osobních zážitků a postřehů z první ruky. Bedlivě sleduje roli propagandy, pravoslavné církve, tajné policie a jiných složek v budování a fungování dnešního ruského státu. Nebojí se vracet pro analogie do sovětské minulosti, zejména do dob stalinismu. Samotné články jsou doplněny o stručná uvedení čtenáře do dobového kontextu a o vyhodnocení a doplnění z hlediska nejnovějšího vývoje. Tato publikace je důležitým svědectvím ruského intelektuála a disidenta o sobě a své době.

Román z Velké vlastenecké války napsal autor, pracovník sovětské bezpečnosti, na základě vlastních zkušeností. Líčí dramatické akce sovětských rozvědčíků a ilegálních pracovníků v německém týlu.

Pohled na situaci v největším českém veřejnoprávním médiu, vzniklou překotným dosazením nového generálního ředitele a gradující otevřeným konfliktem jeho vedení s velkou částí stávajících zaměstnanců. Kniha je psána z pohledu "vbouřenecké strany", neklade si tudíž žádné nároky na objektivitu, ovšem celkem logicky a přesvědčivě prezentuje boj v televizi jako odpor proti nevhodným praktikám jisté části politického spektra, útočícího na nezávislost mocného média. Publikace je cenná především svou aktuálností, vyšla ještě v průběhu krize, a je samozřejmě "šita horkou jehlou", je zde např. využito řady již jinde publikovaných rozhovorů, což jí ovšem na zajímavosti příliš neubírá.

Posuzování vlivů na životní prostředí je specifickým právním postupem, jehož cílem je mj. získat odborný podklad pro vydání rozhodnutí ve vztahu k činnostem, jež mohou mít dopady na životní prostředí a veřejné zdraví v daném území. Komentář zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nabízí podrobný výklad platné právní úpravy, s důrazem na zohlednění recentní judikatury (zejména správních soudů a soudního dvora EU). Předkládá se tak publikace, která si klade za cíl být přínosnou pomůckou nejen pro čtenáře z řad odborné právnické veřejnosti (advokáti, soudci, pracovníci správních úřadů, akademici), ale též pro ty, jichž se práva a povinnosti vyplývající z právní úpravy posuzování vlivů na životní prostředí bezprostředně týkají (investoři, veřejnost, dotčená veřejnost).

„Ruský stát chce autora této knihy zničit. Proč je ruský stát takový? Začněte číst Rusko Leninovo a Stalinovo a mnohé, ne-li všechno pochopíte.“ - Alexandr Mitrofanov, český publicista a odborník na Rusko. Tato kniha je zřejmě posledním, desátým dílem velkolepého projektu známého ruského prozaika Borise Akunina Dějiny ruského státu. Zajímavé je, že Akunin se původně proslavil dnes už legendárními detektivkami, které se odehrávají v epoše carského Ruska. Jak se vyjádřil sám autor, jeho dílo je pokusem o objektivní přepis ruské historie, který si zakládá na hodnověrnosti fakt, ale je zbaven ideologických nánosů. Jeho vyprávění je určeno hlavně těm, kdo by chtěli dějiny Ruska poznat lépe a v přístupnější podobě, než jakou se vyznačují běžné historické spisy. Jde o velkorysý pokus zorientovat se v tom, co je v dějinách Ruska odkaz dobrý a následováníhodný a co se naopak nepodařilo a je třeba se od toho navždy odstřihnout. „Píšu pro lidi, kteří se v našich dějinách orientují špatně a přejí si to napravit. Proto jsem si předem nestanovil žádnou koncepci. Tohle nejsou dějiny ruské země, ale ruského státu,“ říká Akunin.