Libor Dvořák Knihy

Výpovede a spomienky žien, ktoré sa ocitli uprostred zápasu sovietskeho ľudu s nepriateľom.

Zhroucení Ruska 1900–1917. Rozsáhlá historická freska Říše musí zemřít popisuje politický a kulturní vývoj v Rusku během prvních sedmnácti let 20. století, tedy v době klíčové pro osudy této země a s ní i celého světa. Michail Zygar, zkušený reportér a publicista, při tom použil žánr, který v historické literatuře není zcela obvyklý – reportáž, čímž se mu podařilo dobu, vzdálenou dnešnímu čtenáři již více než sto let, maximálně přiblížit, takže jeho text působí jako strhující thriller. Před čtenářem v nečekaných souvislostech vyvstává řada historických událostí – hladové bouře, koloniální válka s Japonskem, politické vraždy, zápas o konstituční monarchii, násilí levicových teroristů, úspěchy a skandály ruského moderního umění, vztahy mezi členy vládnoucí dynastie, bitvy první světové války. Všechny tyto události se splétají v dramatický děj, který se postupně, stále více a více, vymykal jakékoliv kontrole. A spolu s nimi se na historické plátno promítají s neobyčejnou ostrostí i postavy jejich hybatelů a protagonistů – členů carské rodiny, ministrů, policistů, mecenášů, spisovatelů, hudebníků, malířů a dalších osobnosti ruského politického, kulturního a duchovního života –, z nichž se mnozí snažili dělat pro budoucnost své země to nejlepší, a přesto jejich společné snažení nakonec vyústilo v nechtěnou a po všech stránkách tragickou bolševickou revoluci.

Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.

Vojna a mier je štvordielna epopeja zobrazujúca ruskú spoločnosť v prvej tretine 19. storočia. Román má tri roviny: historickú, osobnú a filozofickú. Na pozadí obdobia napoleonských vojen a tesne po ňom sa stretávame so skutočnými historickými postavami i postavami čisto literárnymi, ktoré ale odrážajú živé ľudské vzory. Na veľkom priestore, spôsobom pásma, pri striedaní období vojny a mieru sa odohrávajú osudy viac ako 250 postáv, hlavných i epizódnych. Čitateľ sa ocitne v šľachtických salónoch Moskvy, Petrohradu, vidieckych panských sídlach i na bojiskách s veľkolepými opismi bitiek. 61-094-80

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Druhá část epopeje se odehrává v letech 1806-1811.

Hodnocení aktivit sovětské tajné policie od jejího vzniku až do r.1990.

Impozantní, strhující novela ruského spisovatele, který v roce 1978 emigroval na Západ, a i tam dokázal vzbudit o své dílo nebývalý zájem. Tam také před několika lety zemřel. "Lágr" je jedním z jeho nejvýraznějších textů, je jakýmsi souhrnem vzpomínek dozorce ze stalinského koncentračního tábora, při jehož četbě běhá čtenářům ještě dnes mráz po zádech.

Špekulanti, flákači, pašeráci i celkom obyčajní alkoholici – také sú postavy a postavičky pestrého panoptika absurdnej sovietskej každodennosti v autobiografických poviedkach Sergeja Dovlatova. Hlavným hrdinom autobiografických poviedok Sergeja Dovlatova je obyčajný doštený kufrík, s ktorým autor v roku 1978 opustil brežnevovský Sovietsky zväz a emigroval do USA. Znova ho objaví až sedem rokov po emigrácii ukrytý pod posteľou a v ňom zopár starých harabúrd – celý absurdný majetok, s ktorým opustil svoju vlasť. Kôpka vecí a vecičiek v ňom vyvolá spomienky na život v ZSSR. Každá z tých starých, nepotrebných vecí je totiž pre autora zdrojom spomienok, v každej z nich sa ukrýva jeden príbeh – tragikomický, pripomínajúci boj s veternými mlynmi, plný irónie i sebairónie. Krepsilonové ponožky, nomenklatúrne poltopánky, či bunda Fernanda Légera – každá z týchto rekvizít ho vracia späť o niekoľko rokov, o niekoľko tisíc kilometrov cez oceán do sovietskeho Ruska. Do povedomia ruskej literárnej verejnosti sa Dovlatov dostal až počas svojej emigrácie, keď začal publikovať v slávnom časopise New Yorker. Jeho poviedky boli neskôr preložené do viac ako tridsiatich jazykov. V roku 2018 mal premiéru biografický film, ktorý mapuje jeho život v čase pred emigráciou do USA. Príťažlivé poviedky napísané v duchu umného čechovovského humoru vychádzajú mimo edície v preklade Silvie Šalatovej.