Ivan Olbracht Poradie kníh (chronologicky)

V raném povídkovém triptychu Jozka, Forko a Pavlína — Žak — Rasík a pes, vydaném poprvé knižně v roce 1913 pod souhrnným názvem O zlých samotářích, uvedl Ivan Olbracht do české literatury různé variety postav novodobých tuláků, navazující na Uhrovy bosáky, Gellnerovy bohémy či Šrámkovy nešťastné jinaké. Zápletky příběhů ustupují do pozadí ve prospěch vykreslení „samotářských“ charakterů, deklasovaných, přezíraných, ukřivděných a ponižovaných, jež spojuje zloba na celý svět, na aroganci a pokrytectví maloměšťácké společnosti, která nerespektuje jejich individualitu a upírá jim právo na osobní svobodu a lidskou důstojnost. Odlišný projev „zlého samotářství“ zachytil Olbracht v psychoanalytickém románu Žalář nejtemnější (1915), v němž hrdinovu frustraci a sociální distanci vyvolává patologická žárlivost umocněná náhodnou ztrátou zraku.

Ein Fuhrmann, der nicht mehr ein noch aus weiß und der sich und seine Mähre Julca am Ende an zwei Gojim verdingen muß; ein Schneider, der sich seinen ehelichen Pflichten zu entziehen sucht, weil er sich insgeheim für einen der 36 Gerechten hält; und schließlich Hanas wunderschöne Mandelaugen, Abgründe für Männerseelen, die ihr aber auch nicht dabei helfen, ihren Geliebten als Ehemann durchzusetzen. Die Novellen Ivan Olbrachts sind Glanzstücke tschechischen Erzählens und geben Zeugnis einer Welt, die es längst nicht mehr gibt.

Tento svazek obsahuje dvě knihy Ivana Olbrachta – román Nikola Šuhaj loupežník (1933) a povídkový soubor Golet v údolí (1937) –, ve kterých umělecky zpracoval své poznání lidí a země na Podkarpatské Rusi.

Příběhy, téměř anekdoty z Haškova života, zapsané jeho přítelem A. Boučkem. Jsou zde anekdoty, které se o spisovateli vyprávěli i které on sám zažil a které dokumentují jeho povahu a činnost v redakci Světa zvířat i v Rusku.

Obsahuje systematicky uspořádané dokumenty (První krůčky, Ze studentských let, Hledání, Z cesty za poznáním, Proměny, Jakub Krčín a Stříbřec, Po stopách Vladislava Vančury) přibližující vývoj autorovy umělecké osobnostia seznamující s jeho tvorbou.

Texty uspořádal, obrazovou dokumentaci vybral a předmluvu napsal Pavel Taussig.

Kniha představuje žánrově a tematicky rozmanité práce otiskované převážně jen v časopisech od r. 1906 do r. 1915. Zahrnuje povídky, reportáže, satirické postřehy z vojenského života (Rezervistovy dopisy), jednoaktové drama (Pátýakt), verše, črty, humoresky a fejetony.

Výber próz predstaviteľa českej sociálno-psychologickej tvorby. Vo svojich poviedkach preniká do zvláštneho sveta tulákov, dobrodruhov, slúžok, pochybných podnikateľov, väzňov, vydedencov spoločnosti. Odhaľuje ich vnútro, citový život, nepokojnú dušu....

Biblické příběhy -- Ze starých letopisů -- O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách Svazek přináší souborné vydání literárních adaptací starých textů, jež čerpají ze staré paměti lidstva a národního společenství, tj. příběhů ze Starého zákona, z Kosmovy, Hájkovy a Křišťanovykroniky a ze staroindických bajek.

Kniha obsahuje včetně úvodní povídky ještě 3 další: Rasík a pes, Táta, Dobrý soudce a Zázrak s Julčou. Jejich děj se odehrává vesměs za předmnichovské republiky v českých zemích a v chudém židovském prostředí na Podkarpatské Rusi. Obsahují sociální tématiku.

Soubor fejetonů a povídek s vojenskou tematikou, které vznikaly v letech 1907-1913, byly časopisecky publikovány a část z nich vyšla i knižně (Československý spisovatel 1954). Kniha, jež přináší prózy v původním znění avchronologickém pořádku, je rekonstrukcí autorem projektovaného dílaRezervistovy dopisy, jehož rukopis se ztratil v r. 1920 za bojů o Lidový dům.

Reportáž z autorovy ilegální cesty do SSSR r. 1920, kde strávil více než půl roku a kde prožil závěrečnou fázi intervence a počátky Nepu. Jsou to rozšířené a stylisticky upravené Obrazy ze soudobého Ruska, který kdysi pro českéhočtenáře znamenaly první ucelený soubor autentických a pravdivých zpráv o zemi Sovětů. Kniha byla zařazena do souboru knih Čtenářského odznaku SSM.

Trojice humoristických povídek od českých autorů. Vydalo nakladatelství Práce pro členy Erb klubu jako prémii 5. ročníku.

Krize v meziválečném Německu, mladý pár s malým synkem se protlouká nejprve na maloměstě, později v Berlíně.

Nikola Šuhaj loupežník : Golet v údolí : Hory a staletí Text připravil Rudolf Havel

Románový, třídně pojatý obraz českého života na vsi a v Praze před první světovou válkou až po prosincové události r. 1920. Hrdinka románu, jedna ze tří dcer despotického venkovského mlynáře, se nechce spokojit s neradostným a nedůstojným údělem venkovské ženy - služky a prchá ve chvíli vzniku první světové války z domova. Vedena spolužákem, socialistickým redaktorem, dochází k socialistickému uvědomění, stává se přesvědčenou komunistkou, organizuje vesnickou zemědělskou chudinu a posléze se v prosincových bouřích r. 1920 účastní boje za nejkrásnější svět, za svět socialistických idejí.

Manifest komunistickej strany, často nazývané jednoducho „Manifest“, je považované za jedno z najvýznamnejších dokumentov robotníckeho hnutia. Na základe vedeckého socializmu predložili vtedy iba 29- a 27-ročný Marx a Engels program pre Zväz komunistov. Objavilo sa tesne pred vypuknutím revolúcií v roku 1848 a spojilo analýzu vzostupujúceho kapitalizmu s učením o triednom boji a snahou o beztriednu spoločnosť: komunizmus. Základné marxistické princípy, ako boj komunistickej strany za záujmy pracujúcej triedy, revolučný internacionalizmus a materialistická analýza štátu, sú už obsiahnuté v tejto krátkej práci. Tieto myšlienky sa stali v priebehu nasledujúcich desaťročí až po súčasnosť vodítkom pre revolučnú politiku. Napriek všetkým zmenám v politickej krajine zostal základný systém, kapitalizmus, nezmenený, a tak princípy uvedené v manifeste si dodnes zachovali svoju aktuálnosť.

Pět sociálních povídek z prostředí moravské vesnice, ve kterých se zrcadlí třídní rozvrstvení venkova před první světovou válkou.

První díl tetralogie, v níž Mann vylíčil starohebrejský mýtus o Josefovi z doby před 3500 let a podle vlastních slov jej "až do nejzazších koutů jazyka humanizoval". Úvodní svazek jedná o Jákobovi, jeho dlouhém čekání na Ráchel, o mládí jeho nejmilejšího syna Josefa a nevraživosti jeho starších bratří, kteří ho nakonec prodají do otroctví.

Soubor povídek z Podkarpatska, jejichž děj se odehrává v izolovaném prostředí židovské obce, kde lidé žijí po staletí neměnným způsobem uprostřed pověr a zaostalosti.

Výbor shrnuje Olbrachtovy kritické projevy v celém jejich tematickém rozsahu i časovém rozpětí. Jsou zde otištěny kritické glosy z počátku století, divadelní referáty, monografické medailóny i programové stati, reportážní studie a kulturně politické polemiky z nedávných let. Práce, z nichž většina nebyla dosud knižně publikována (mnohé byly uveřejněny anonymně na stránkách dělnických deníků), podávají zajímavý a poučný průhled do minulých zápasů o pokrokový světový názor a socialistické umění.

Přepis starozákonních legend z Českobratrské bible.

Novela ze života na Zakarpatské Ukrajině za první republiky, ze života takřka středověkých mythů, legend a náboženského fanatismu. Příběh židovského děvčete uchvátí silným dramatickým konfliktem, mistrovským vystižením tajuplného světa tisíciletých tradic. Jako samostatný svazek vychází tato novela po prvé.

Kniha je souhrnem tří knih: Biblické příběhy, Ze starých letopisů a O mudrci Bitpajovi a jeho zvířátkách. Podrobné anotace jsou u jednotlivých knih.

Olbrachtovy prvotiny, vybrané z českých dělnických časopisů z let 1906 až 1915. Feuilletony, reportážní studie a povídky jsou rozděleny do tří oddílů: v prvním jsou shrnuty prózy převážně feuilletonového rázu,vnichžOlbrachtsleduje zhoubné vlivy kapitalistické výrobní anarchie na život českých pohorských krajů, ukazuje násilné odnárodňování, zesměšňuje buržoasní nacionalismus, pranýřuje příživnictví maloměšťáků a odhalujehazardníhruimperialisticképolitiky: v druhé části jsou feuilletony, těžící ze zkušenosti a znalosti vojenského života za Rakouska (tento cyklus, nazvaný "Dopisy reservistovy", hodlal sám autor vydat knižně). V třetím oddílejsouotištěnypovídky, z nichžněkteré jsou rázu autobiografického (Loupežník můj přítel z mládí), jiné vysvětlují mládeži podstatu vykořisťování lidské práce za kapitalismu (Historie čepice), další podávají záběry ze životamaloměšťáků(Břemeno,Nejkrásnější denživota).

První tři povídky parodují rakousko-uherské mocnářství: "Táta"-chalupník, který prožil prázdninové milostné dobrodružství s nudící se kněžnou, se po dvaceti letech pod vousy směje svému nafoukanému synu, který se ovšem domnívá, že v jeho žilách koluje jen krev "vznešená" (zfilmováno s názvem "Prstýnek"), "O lásce k monarchii" - švejkovský příběh z kasáren, ilustrující tupost c.k. oficírů, "Stařeček vavříny vídeňské slávy ověnčený" je satira na hloupost sentimentálních Vídeňáků, kteří se dají ochotně napálit starým pražským syčákem. Další povídky jsou z počátku I. republiky a jejich ústředním motivem je pocit desiluse, jež vyvěrá z nesplněných socialistických nadějí a neodčiněných zlořádů; v nich zhořkl autorův úsměv a smích do sarkasticky řízné, pádné satiry. Olbracht zde jednak demaskuje pokrytectví oficiální humanity ("Kariéra Eduarda Žáka", "Neznámý vojín", "Dobrý soudce") , jednak ("Hráz na Jizeře") rozmarně karikuje horečku rychlého zbohatnutí, která se maskovala vlasteneckými frázemi. (Část. podle A.M. Píši.)

Baladicky ladený román o poslednom zakarpatskom lúpežníkovi vznikol na pozadí skutočného príbehu z rokov 1920-1921.

Od úvodní Besedy s Ivanem Olbrachtem až do poslední řádky Olbrachta žurnalisty charakterisuje tento výbor (pozorně uspořádaný a doprovázený úvody k jednotl. oddílům a ukázkám) celé životní dílo významného pokrokového spisovatele, průkopníka českého socialistického umění, národního umělce I.O. - I. Samotáři. (3 ukázky z prvních knih ukazují tři typy samotářů: chudé lidi, z nichž dělá samotáře bezcitná kapitalistická společnost, lidi osamocené pro sobectví a lásku jen k sobě samým a posléze inteligentní lidi, kteří se cítí osamoceni ve společnosti, v níž žijí). II. Jak se žilo za první republiky. (Vedle několika kapitol z románu "Anna proletářka" hl. vzpomínky a dopisy z vězení, jímž umlčovala buržoasní republika komunistického novináře.) III. Ze země pod Karpaty (I.O. přišel na Zakarpatskou Ukrajinu nikoliv jako zvědavý turista, ale jako člověk, který chce poznat pravdu o zemi, která se stala předmnichovské republice téměř kolonií; této zemi zasvětil ze svého díla vedle "Nikoly Šuhaje" knihy "Hory a staletí" a "Golet v údolí", z nichž přináší ukázky tento odd.) IV. Cesta za poznáním. (Reportáže z SSSR r. 1920.) V. Dobyvatel. (Několik kapitol z románu o Cortezovi.) VI. O mudrci Bidpajovi. (Staroindické bajky upravené Olbrachtem pro dospělejší mládež.) VI. Nakonec zvítězí lid. (Výbor z novinář. článků z posled. let.)

Osobité přetlumočení nejstarších českých pověstí a legend, které i v nejtěžších dobách udržovaly v širokých lidových vrstvách lásku ke svobodě, k mateřskému jazyku a minulosti našeho národa.

Olbracht pod vplyvom Októbrovej revolúcie v Rusku začal inklinovať ku komunizmu. Preto podnikol niekoľko ciest do Ruska po zvrhnutí cárskeho režimu a nadobudol dojem, že literatúra je boj proti buržoáznych poriadkom. V tejto knihe popisuje reportáže z ruských pobytov, ktoré posielal do novín a časopisov.

První tři povídky parodují rakousko-uherské mocnářství: "Táta"-chalupník, který prožil prázdninové milostné dobrodružství s nudící se kněžnou, se po dvaceti letech pod vousy směje svému nafoukanému synu, který se ovšem domnívá, že v jeho žilách koluje jen krev "vznešená" (zfilmováno s názvem "Prstýnek"), "O lásce k monarchii" - švejkovský příběh z kasáren, ilustrující tupost c.k. oficírů, "Stařeček vavříny vídeňské slávy ověnčený" je satira na hloupost sentimentálních Vídeňáků, kteří se dají ochotně napálit starým pražským syčákem. Další povídky jsou z počátku I. republiky a jejich ústředním motivem je pocit desiluse, jež vyvěrá z nesplněných socialistických nadějí a neodčiněných zlořádů; v nich zhořkl autorův úsměv a smích do sarkasticky řízné, pádné satiry. Olbracht zde jednak demaskuje pokrytectví oficiální humanity ("Kariéra Eduarda Žáka", "Neznámý vojín", "Dobrý soudce") , jednak ("Hráz na Jizeře") rozmarně karikuje horečku rychlého zbohatnutí, která se maskovala vlasteneckými frázemi. (Část. podle A.M. Píši.)

"Bidpajovy bajky byla jedna z nejmilejších knih mého chlapectví. Znám ji z tehdejších dob jen z překladu, či ze zpracování Eduarda Valečky, jehož kniha, určená čtenářům dospělým, vyšla r. 1893 ... Bidpajovy bajky byly před Valečkou vydány v Praze r. 1528 a 1600 v překladu Konáčově a vHustopeči r. 1889 v překladu dra Kováře. Jsou to slavné staroindické bajky sbírky Pančatántra. Mé zpracování vzniklo v jihočeské vesnici Stříbrci při čekání, ne zcela nečinném, na konec války a nechce arci být ničím jiným, než jak je nazváno: knížkou pro dospělejší českou mládež." - Těmito slovy doprovází Olbracht svou knihu, již napsal v těžkých dobách okupace a v níž staré indické příběhy a prastarou lidovou moudrost nejen zčeštil krásným, čistým a mistrně ovládaným jazykem, ale také zpřítomnil a tím přiblížil našemu chápání.

Z Kosmovy Kroniky české Z Kroniky české Václava Hájka z Libočan Legenda Křišťanova

Příběhy ze Starého zákona; autor vynechal vysloveně náboženské pasáže, bohoslužebné poučky a didakticko- náboženské části. Zaměřil se na kapitoly, které vyprávějí o historii, o společenských a politických poměrech, o politickém zřízení a o způsobu myšlení jednoho ze starověkých národů. Dílo zobrazuje utrpení a pronásledování starožidovského národa. V době okupace Československa nacisty má být výzvou k odporu a ke statečnosti.

Starý ako Metuzalém, silný ako Samson, múdry ako Šalamún – bežne používame prirovnania, ktoré pramenia z Biblie. Biblické postavy, príbehy a podobenstvá sa prelínajú do mnohých literárnych, maliarskych, sochárskych a hudobných diel. Ivan Olbracht s neobyčajným majstrovstvom prevyprával starozákonné dejiny o stvorení sveta.

Podtitul: román komediantského osudu, lásky a zrady Jedna z povídek, která vyšla už v knize "O zlých samotářích", 1919, ale dále na této povídce pracoval a vydal ji samostatně v roce 1938. V 50. letech 20. století byla též zfilmována. V povídce je zobrazeny dva typy protispolečenské revolty. Anarchistická vzpoura vrcholí vraždou sveřepého synka, "jednoho za všechny, kterou spáchal mladší bratr z komediantské rodiny Fricek. Starší Žak se bouří silou svého umění a opovržením ke všem, kdo člověka ponižují a zbavují ho práva na svobodu.

Třetí díl Mannovy tetralogie Josef a bratří jeho.

Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.

Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.

Soubor povídek z Podkarpatska, jejichž děj se odehrává v izolovaném prostředí židovské obce, kde lidé žijí po staletí neměnným způsobem uprostřed pověr a zaostalosti.

Stavebně složité dílo účtuje ze "zlým samotářstvím" a je budováno kontrastními životními postoji dvou herců, anarchisty a světoběžníka Jana veselého, blížence Olbrachtových vášnivých tuláků, a ukázněného, humanismem prostoupeného Jiřího Jesenia. Míří k syntéze kladných složek dvou rozdílných životních postojů, směřuje k přerodu člověka, který se zříká svého osamocení a mění v bojovníka za společensky progresivní ideály. Za tyhle cíle i Jan Veselý umírá, zatímco pasivní a ukázněný herec Jesenin žije dál svůj herecký život.

Deset kapitol o horách, v nichž se zpožďují staletí, o lidu, který žije životem polopohanských pastevců a primitivních rolníků a dřevařů, o loupežnicích, kteří bohatým berou a chudým dávají. Žeň z let 1932-34, kdy Olbracht prochází bývalou Podkarpatskou Rusí, dívá se, rozmlouvá slidmi, zaznamenává, komentuje. V odlehlém údolí nachází vesnici, v níž vládne teprve 11. stol., jinde dokonává kolonie Němců, kterou sem kdysi přesídlila s mnoha privilegii Marie Terezie, po vsích živoří židovští řemeslníci, zatlačovaní moderní průmyslovou výrobou a lépe organisovanou lichvou bank. Rusíni nemají školy, učebnice ani učitele a politicky vládne agrární strana. Nade vším je tu pak český buržoasní byrokrat, především četník a notář. Situace, která činí z pozorovatele spíše skeptika, než optimistu; ale Olbracht věří, že se jednou vše změní a že podkarpatský lid najde svou pravou vlast.

Historický román o španielskom dobyvateľovi Hernandovi Cortezovi (1485-1547), ktorý bol v roku 1519 vyslaný s 11 loďami španielskym kráľom Karolom V., aby dobyl Mexiko, ktorého pobrežie bolo práve objavené. Cortez prenikol do vnútrozemia, podrobil si domorodé kmene, zajal aztéckeho vládcu, kolonizoval krajinu, bol menovaný miestodržiteľom, no neskôr bol zbavený úradu aj majetku. Látku k svojmu románu čerpal Olbracht z diela amerického historika "Dějiny dobytí Mexika". K historickému námětu sa obrátil v ťažkých dobách okupácie, pretože ho lákalo porovnanie Corteza s Hitlerom. V tomto porovnaní vystupujú kladné vlastnosti Corteza, ktorý sa javí Olbrachtovi nielen ako "ukrutný, lstivý a mstivý dobyvateľ", ale aj ako "renesančný človek, plnokrvný muž s bujným mládím, s láskami a nenávisťami, milenec, manžel a otec, hráč a milovník života, vojak nadmieru statečný, pokrytý ranami od nôh až po temeno hlavy".

Román sa začína ako rozprávanie koločavského pastiera. Počas prvej svetovej vojny Nikola a jeho priateľ Nemec utečú z frontu. Po ceste domov si začnú s dvoma škaredými dievčatami, aby im ich matka poskytla prístrešie a stravu. Tá ich už však vidí ako budúcich manželov pre jej dcéry a aby savrátili z vojny živí, dá im vypiť nápoj nezraniteľnosti. Na druhý deň vojaci zistia, že matka dievčat je čarodejnica, zabijú ju a utečú. Vrátili sa späť na vojnu, potom však druhý krát utiekli. Nikola sa vrátil do svojho rodného kraja – Koločavy. Ale pretože ešte neskončila vojna, musel sa skrývať v horách a lesoch verchovinského kraja. Stal sa obávaným lúpežníkom a postupne sa k nemu predali aj priatelia z dediny a mladší brat Jura...

Země bez jména - 1932, reportáže, informují o špatné sociální a národnostní situaci na Podkarpatské Ukrajině, analýza historických událostí a charakteristika zdejšího obyvatelstva (rusínských pastevců a dřevorubců, židovských řemeslníků a obchodníků, Čechů, Maďarů, Rumunů, Cikánů).

V této knize autor informuje o tvrdosti a bezcitnosti vězeňského řádu, který dovoluje zavírat i dospívající děti a bezohledně vykořisťuje trestance. Zkratkovitý a barvitý záznam lidských osudů, úvahy i pozorování představují obžalobu buržoazní justice, která pro peníze udělá cokoli.

Stavebně složité dílo účtuje ze "zlým samotářstvím" a je budováno kontrastními životními postoji dvou herců, anarchisty a světoběžníka Jana veselého, blížence Olbrachtových vášnivých tuláků, a ukázněného, humanismem prostoupeného Jiřího Jesenia. Míří k syntéze kladných složek dvou rozdílných životních postojů, směřuje k přerodu člověka, který se zříká svého osamocení a mění v bojovníka za společensky progresivní ideály. Za tyhle cíle i Jan Veselý umírá, zatímco pasivní a ukázněný herec Jesenin žije dál svůj herecký život.

Autorovy zážitky z vězení z roku 1926 ve Slezské Ostravě.

Kniha povídek z Rakouska-Uherska a počátků Československa. V pozdějších vydáních vydáváno pod názvem Bejvávalo

Soubor 3 povídek z prostředí cirkusáků, tuláků a lidí na okraji společnosti, kteří bojují o udržení zbytků své důstojnosti a svobody. Tito jedinci jsou zatlačeni za hranice zákona. To je dostává do ještě větší izolace, a tím se v nich probouzí zlo. O těchto samotářích lze tvrdit, že jsou lehce anarchističtí a svým způsobem jsou obdobou Gorkého bosáků.