Jan Košturiak Poradie kníh

Kniha navazuje na předchozí publikace o sentické historii a zaměřuje se na dosud nezpracovanou historii sentických rodů a domů. Úvodní kapitola poskytuje přehled historie obce a její vazby na panství Veveří, včetně nejstarší zmínky o Senticích z roku 1369. Dějiny obce doplňuje stručný přehled duchovní a soudní správy. Další kapitola analyzuje sentické obyvatele prostřednictvím historických pramenů, jako jsou urbáře a katastry. Následující část podrobně popisuje vývoj osedlosti nejstarších gruntů a domů od poloviny 17. století až po současnost, čímž vytváří jakýsi rodokmen obce. Kniha se také věnuje životním osudům dvou významných rodáků a okolnostem výstavby sentické kaple v 19. století, které byly dosud neznámé. Závěrečná část se zaměřuje na jednotlivé domy a jejich majitele, včetně rodinných vazeb, a obsahuje současné i historické snímky. Příloha přináší přepis nejstarších matrik obce z let 1717–1788, což může pomoci zájemcům při hledání jejich rodových kořenů. Kniha je doplněna reprodukcemi erbů, dobovými fotografiemi a ukázkami historických dokumentů.

Publikace představuje 25 let historie Národního parku Podyjí, zdůrazňuje hodnoty tohoto chráněného území a jeho živé a neživé přírody.

Kniha přináší řadu unikátních dokumentů, které v chronologickém sledu tvoří spolu s kapitolami vzpomínek a doplňujícím textem příběh, jehož jádrem je básník Jaroslav Seifert. Kniha obsahuje: 27 dopisů Jaroslava Seiferta 10 dopisů básníkovy dcery Jany 28 dopisů jiných pisatelů (Jan Werich, Radovan Lukavský, Miroslav Zikmund, Ivan Klíma, Vlasta Chramostová, Jiří Dienstbier st., Pavel Rychetský, Ladislav Špaček, Jan Šnobr a další) 21 rukopisů básní Jaroslava Seiferta 1 básnický text věnovaný autorům knihy 6 novinových článků a další dokumenty 16 fotografií z archivu rodiny Jaroslava Seiferta a autorů knihy

50 vybraných turistických tras v kraji okolo Dyje a jejich přítoků - od Jihlavy přes Znojmo až po soutok Moravy a Dyje na moravsko-slovensko-rakouském pomezí včetně dolnorakouského příhraničí.

Román vypráví ve formě zápisků kozáckého setníka o "historickém nájezdu", který podnikl Umanský kozácký pluk za 1. světové války na rozkaz velitele ruského expedičního sboru v Persii generála Baratova. Kozáci vykonali dlouhý a nebezpečný pochod z Persie přes Kurdistan a poušť Harmín až do Mesopotamie k břehům Tigridu, prošli bitevní linií i zázemím nepřátelské turecké armády, aby se spojili s anglickým koloniálním vojskem, jehož bojovou morálku měli posílit. Angličtí velitelé totiž nalhávali svým vojákům, že kozáci jsou pouze průzkumným oddílem velké postupující ruské armády, která k nim co nevidět pronikne. Přestože si kozáci i jejich důstojníci uvědomovali, že jsou pouze hříčkou carské a anglické imperialistické politiky, provedli úspěšně rozkaz.