Edmonde Charles-Rouxová Knihy

Palermo a New York, dve priepastne odlišné mestá, sú v románe francúzskej prozaičky Edmonde Charles-Rouxovej späté s osudmi sicílskych vysťahovalcov. Sú symbolmi dvoch svetov, symbolmi domoviny a cudziny, tajuplnej Európy s koreňmi hlboko zapustenými v histórii a v podvedomí. Newyorská novinárkaGianna Meriová a úspešný politik Carmine Bonnavia, obaja pôvodom Sičílčania, nie sú celkom schopní vrásť do sveta ich novej vlasti, kde akoby im chýbal osudový rozmer, to kruté, no nanajvýš ľudské fátum, bez ktorého je život len povrchnou fraškou. Na osudoch a tragédiách týchto dvoch Talianov, konfrontovaných so životným osudom americkej novinárky Babs, Edmonde Charles-Rouxová ilustruje psychickú roztrieštenosť vysťahovalcov najmä z intelektuálnych vrstiev.

She revolutionized how women looked. She banned corsets, shortened skirts and scented the world with Chanel No.5. Gabrielle 'Coco' Chanel was an icon. But how closely did her carefully moulded image match the truth?

Román Zapomenout na Palermo je strhujícím vyprávěním o lásce a nenávisti, o zákonech cti, o osudových silách a prastarých mýtech, o lidech vytržených z kořenů a přesazených do cizorodého prostředí, s nímž se nemohou sžít. Přítomný děj se odehrává převážně v New Yorku, ale četné retrospektivy nás zavedou na Sicílii v době nástupu fašismu, na Sicílii trpící, ale hrdou a uzavřenou všem vetřelcům, na Sicílii, která k sobě váže podivným poutem prokletí, žalu a lásky své děti i daleko za mořem, na Sicílii, kde celý román nakonec vrcholí. Jsme svědky dramatického střetu dvou životů v duších lidí, kteří byli nuceni odejít, aby přežili. Jedni se odchodu brání a zůstávají, až do poslední chvíle, jiní se ženou plni vzdoru za vidinou blahobytu. Jedni žijí vzpomínkami, jiní se minulosti zřeknou, ale rodná zem v nich zůstává a přechází do krve i jejich dětem, které ji nikdy neviděly. Zapomenout a zahynout, nebo se vrátit a zahynout? Edmonde Charles-Rouxová líčí s velkým zaujetím osudy novodobých vyděděnců a mezi řádky se bouří proti všemu, co je nutí odcházet z vlasti a ztrácet půdu pod nohama.

Cette volumineuse biographie d'une écrivaine d'origine russe convertie à l'islam est écrite sur un ton "romanesque", tout en étant "scrupuleusement fidèle à l'histoire".

RO80018245. Marseille anne 40. 2001. In-12. Broch. Parfait tat, Couv. frache, Dos satisfaisant, Intrieur frais. 473 pages. quelques planches de photos en noir et blanc hors-texte.. . . . Classification Dewey : 908.449-Rgionalisme : Provence-Alpes-Cte-d'Azur

{Un désir d'Orient}, premier volume de la biographie d'Isabelle Eberhardt, s'achevait à Marseille alors qu'elle s'apprêtait à partir pour l'Algérie. {Nomade, j'étais} couvre donc les années africaines d'Isabelle, jusqu'à sa mort, à vingt-sept ans. La voici confrontée à de multiples épreuves : la médiocrité du frère aimé Augustin ; son mariage avec Slimène Ehni, spahi algérien ; un procès ignoble qui l'expulse d'Algérie et la sépare de son mari. Mais elle revient vers la terre élue et, dès lors, entre en nomadisme comme on entre en religion". C'est à Aïn Sefra, où elle était en reportage, qu'elle trouva la mort un après-midi d'octobre 1904, engloutie dans les eaux d'un oued. C'est grâce au jeune lieutenant Paris, un des admirables personnages secondaires qui gravitent autour d'Isabelle et qui entreprendra de fouiller les décombres boueux, que ses manuscrits parviendront jusqu'à nous."