Baladicky laděné povídky, představující básně v próze a odehrávající se v prostředí Horních Kysuc za předmnichovské republiky v době hospodářské krize, vypovídají o bídě a osamělosti člověka. Svazek spojuje povídkovou knihu Černé a bílé kruhy (Mrtvé oči, Čas měděných tváří, Vrána šedivka, Měsíc na vodě, Tři poutníci) a fragmentární prózu Pověst o bílých kamenech.
Čierne a biele kruhy; Povesť o bielych kameňoch; Mŕtvi nespievajú. Zostavil Imrich Vaško.
Čierne a biele kruhy; Povesť o bielych kameňoch; Mŕtvi nespievajú. Zostavil Imrich Vaško.
Povesť o bielych kameňoch je torzo básnickej novely spisovateľa Rudolfa Jašíka, štúdia človeka, ktorý sa búri proti sociálnej nespravodlivosti a utiahne sa do samoty (vyšlo posmrtne). Jašík najprv napísal iba baladu o starcovi, ktorý znenávidel všetko živé v doline, lebo mu ublížil svet...,tragický príbeh o človeku, čo si chcel brániť svoju ľudskú dôstojnosť protestným útekom od života spoločnosti, a napokon v ňom predsa ľudská dôstojnosť zahynula strašne a neľudsky udupaná. Ale to Jašíkovi nestačilo. Po rokoch, ako rástol jeho talent, príbeh dotváral, dával mu novú podobu a zmysel, domýšľal ho ideove i umelecky.
Na břehu pruzračné řeky je Jašikovou prvotinou. Odehrává se na horních Kysucích v předmnichovské republice v letech nejtěžší hospodářské krize. Ustředním dějovým motivem je zde láska dvou mladých lidí Marie a Štefana. Její vznik, růst i tragické zkoušky se odehrávají na břehu řeky,, Kysuce", kde domovem je krása a děsivá bída. Tuto bídu nesou jedni s trpným zoufalstvím, druzí proti ní bojují. Je to doba těžkých třídních zápasů, demonstrací a hladových pochodů.
Román o první lásce osmnáctileté židovky Evy a Slováka Igora, je v jádru balada o očistné síle lásky na pozadí války. Současně je to román o osudu židů v malém slovenském městečku za války, kde se rodí hrdinové i zrádci.
V románe sa striedajú dve dejové línie. V prvej venuje autor pozornosť životu na Slovensku v mestečku Pravno. V druhej, v širokom epickom zábere zobrazil autor osudy vojakov na východnom fronte
