Petr Rkos Poradie kníh

Jakou zmrzlinu mají polární medvědi nejradši? Proč je lvice taková parádnice? Proč se serval jmenuje serval? Které ze zvířat se tváří, že neumí do pěti počítat, a které se směje pod vousy? Knížka o zvířatech a lidech ze zoologické zahrady, kterou můžou číst maminky a tatínkové dětem nebo taky děti maminkám a tatínkům. Byla napsaná pro radost, takže je veselá. Petr Rákos (1956–1994), autor knihy Korvína čili Kniha o havranech nebo Askiburgion čili Kniha lidiček, napsal a nakreslil tuhle knížku pro svoje dvě malé dcery. Jeho knihy pro dospělé rozhodně nejsou konfekční zboží. Stejně tak tato bohatě ilustrovaná kniha o zvířatech ze zoo. Rošťácko-blbnoucí styl knihy potěší každé živé a aktivní děcko. Tak třeba: co myslíte, co má chuligán klokan v kapse? Co když jsou to cigarety?

Neúnavná slova jsou výborem nejvýznamnějšího českého hungaristy, mezinárodně uznávaného profesora Petra Rákose, který takto sám vybral a uspořádal. Výbor představuje nejen nejvýznamnější tematické okruhy životního díla samotného autora a průřez poválečnou českou hungaristikou, ale je zároveň vzácným důkazem toho, jak mohou špičkoví představitelé „malých oborů“ inspirovat vědecké myšlení a obohatit metodologické aspekty obecně. Rákosovy studie a eseje obnažují konkrétní problémy doby, ve které vznikaly, aniž by jí byly poplatné, a to i v těžkých dobách 50. a posléze 70. a 80. let. Výbor z textů, u nichž polovina vyšla původně maďarsky, doplňuje předmluva editora knihy Evžena Gála.

Sborník obsahuje výbor z básnických a prozaických textů těchto sedmi autorů: Petr Rákos (Od šestého po třináctý schod, Anorganické verše, Bělohorské verše, Zoo po O), Ladislav Zedník (Neosvitly), Petr Zdražil (Salamandří veselice), Jana Orlová (O má tvar diamantu), Filip Němeček (Zabili Janka), Lubomír K. Weiss (Stříbrná lžíce, Výbor ze sbírek básní), Petr Váša (Visual IV - Černobílí hrdinové)

Filosofická esej o smyslu a hodnotách současného světa. Autor přístupnou a čtivou formou provádí po základních otázkách, s nimiž se čtenář v každodenním životě střetává. Věnuje se např. otázkám etických hodnot či smysluplnosti vzdělání a politiky. Autor čtenáře vede k tomu, aby si v nejednoznačné současnosti vždy kladli otázku proč a orientovali se tak dle podstaty věcí. Čtenář se tak učí "orientovat se mezi fakty i bez jejich odborné znalosti". Kniha je vhodným úvodem do filosofického tázání pro středoškolské a vysokoškolské studenty

(Sebeklamy a předsudky jako dějinotvorná síla). Kniha se pokouší ukázat obraz národů, který si utvořili o jiných národech i o sobě, zejména, nikoli však výlučně, ve středoevropských souvislostech.

Román nositeľa Nobelovej ceny za literatúru za rok 2002 je historickou analýzou vyhroteného, o smrteľnú presnosť sa usilujúceho vedomia. Spoveď hlavného hrdinu má formu kaddiša, židovskej modlitby za mŕtvych, v tomto prípade za dieťa, ktoré nie je ochotný splodiť do sveta, aký pripustil Auschwitz.

Autorova subjektivní výpověď o světě, zkombinovaná do tří textů, je volným tokem myšlenek a asociací.

Dezső Kosztolányi (1885-1936), básnik, prozaik, literárny kritik a publicista, patrí k skupine spisovateľov, ktorí na prelome storočia položili základy modernej maďarskej literatúry. Jeho historický román Krvavý básnik Nero (1922) je skvelou štúdiou vnútorného myšlienkového sveta samovládcua despotu, ktorý netúži byť veľkým politikom, ale veľkým básnikom, pričom je aj v jednom, aj v druhom len úbohým diletantom. Jeho diletantstvo v spojení s neobmedzenou mocou prerastá do šialenstva a Nero, utrýznený bezobsažným umeleckým nepokojom, dá v básnickej žiarlivosti a pomatenosti zavraždiť básnikov, ku ktorým boli múzy milostivejšie, vlastnú matku i manželku a napokon aj svojho starého učiteľa Senecu, „toho majstrovsky klzkého dvorana a sofistu, ktorý je napriek všetkému predsa len skutočným filozofom a naozaj veľkým literátom", ako ho vo svojom liste, vzdávajúcom hold Kosztolányiho umeleckému majstrovstvu, charakterizoval sám Thomas Mann. Cez postavu Nera, cez jeho mravný a telesný úpadok stvárnil Kosztolányi aj rozpadajúcu sa Rímsku ríšu, rozhlodanú anarchiou, strachom a chaosom. A práve v tom, že Kosztolányi poukazuje na hodnoty pošliapané v prachu a dovoláva sa ich vzkriesenia a obnovy, tkvie silné posolstvo jeho románu.