Jiří Holba Knihy

Kniha představuje v češtině nejmodernější systematické zpracování dějin indické filosofie od jejich počátků až po období novověku. Přes svou nespornou erudovanost je psána přístupně a čtivým jazykem. Oproti původnímu vydání je doplněna současnou odbornou literaturou a bohatým poznámkovým aparátem, který vychází ze stavu současného indologického bádání. V této podobě vychází kniha poprvé. K vydání připravili, doprovodné studie napsali a poznámkami opatřili Petr Kužel a Jiří Holba.

Znají všechny kultury pojem duše? Je nesmrtelnost duše typickou náboženskou představou? Jak se různá náboženství vyrovnávají se vztahem duše a těla? Toto publikace se na tyto otázky pokouší odpovědět nikoli z pohledu obecných teorií, nýbrž na základě rozborů pojetí duše v různých tradicích: v náboženství starých Řeků, Germánů a Egypťanů, v monoteistických systémech (judaismus, křesťanství, islám), stejně jako v některých indických náboženských proudech (védismus, džinismus, buddhismus). Jednotlivé stati pocházejí od předních českých odborníků na dané oblasti a jsou psány tak, aby byly srozumitelným úvodem do tématu pro laika, ale zároveň uspokojily nároky odborníků. Články jsou doplněny bibliografickými eseji, jež budou vítaným rozcestníkem pro každého, kdo by se některým aspektům problematiky chtěl věnovat hlouběji. Srovnávání různých motivů napříč náboženstvími usnadňuje úvodní studie a podrobný tematický rejstřík.

V kanonických buddhistických sbírkách textů mají poněkud svérázné místo i džátaky, příběhy, které měl Buddha vyprávět o svých minulých životech, kdy byl ještě Bódhisattou. Svou poetickou formou jsou tyto legendy, anekdoty a morální paraboly skvělým příkladem populární formy théravádového buddhismu, kdy jednotlivé aspekty základních teorií jsou vykládány jednoduchou a srozumitelnou formou. Svými náměty i formou zpracování se džátaky podobají svým hinduistickým protějškům, vyprávěním ze známých sbírek Paňčatantra či Hitópadéša. Svým obsahem i vlivem, který daleko přesáhl hranice Indie, patří buddhistické džátaky k základním dílům světového písemnictví. Podle anglického indologa T. W. Rhys Davidse představují ?nejspolehlivější, nejkompletnější a nejstarší kolekci folklóru, jaká je dnes na světě k dispozici?. V tomto druhém, na dvojnásobek rozšířeném vydání, předkládáme čtenářům padesát nejzajímavější ukázek z obsáhlého pálijského díla, které nepochybně patří k základním dílům světového písemnictví.

Soubor krátkých příběhů a podobenství přibližuje učení čínského budhistického směru Čchan. V 9. století našeho letopočtu opat Lin-Ťi ve svém klášteře při ranních rozhovorech předával mnichům své chápání buddhismu. Jeden z jeho žáků zachytil tyto rozhovory do sbírky, z níž si čtenář může sám udělat o tomto učení představu. V zasvěceném doslovu pak získá informace o historickém i filosofickém kontextu tohoto čínského směru buddhismu, který vede adepta ke svobodnému a rozhodnému jednání bez závislosti na písmech a zaměřuje se na dosažení intuitivního probuzení.

Sborník sedmi článků týkajících se filosoficky i nábožensky velmidůležité mahájánové buddhistické školy madhjamaka („škola střední cesty“). Základem nesubstančního modelu madhjamaky je naukao prázdnotě (šúnjatá) všech jsoucen, tzn. že všechna jsoucna bez výjimkyjsou prázdná od vlastního bytí (svabháva). Autoři článků (J.Garfield, S. Matsumoto, C. Oetke, S. Ruegg, M. Siderits, T. Tillemans,P. Williams) jsou filosofové patřící mezi významné buddhology.Edičně připravil a předmluvou opatřil J. Holba.

V buddhistickém myšlení měla kauzalita vždy mimořádně důležitý soteriologický význam. S velmi specifickým a sofistikovaným konceptem kauzality přišel indický buddhistický mnich Nágárdžuna (asi 2. - 3. stol. n. l.), jeden z vůbec nejdůležitějších a nejvlivnějších filosofů v celé Asii. Prázdnota (śunyata) všech jsoucen, hlavní téma Nágárdžunova myšlenkového projektu, je velmi úzce spjata s kauzalitou, která je naprosto nezbytná pro naše chápání světa i života. Text obsahuje první český překlad a komentář 1. a 20. kapitoly jeho klíčového textu Kořenné pojednání o střední cestě (Mulamadhyamakakarika), které se týkají zkoumání kauzality. Nágárdžuna analýza se pokouší odhalit antinomickou a logicky rozpornou povahu teorie kauzality, která operuje se jsoucny, jež jsou obdařena neměnnou, samo-sebou jsoucí podstatou neboli vnitřní přirozeností (svabhava). Nágárdžuna dochází k tomu, že žádné inherentní kauzální spojení mezi takovými jsoucny existovat nemůže. Kauzalita proto vposled není objektivním vztahem či metafyzickou silou spojující jsoucna, nýbrž vztahem konceptuálně vytvořeným, jenž by nemohl existovat bez naší konceptualizující mysli. Avšak i když kauzalita není žádným "cementem" universa či fyzikální silou, přesto pro Nágárdžunu konvenčně existuje jako pragmatický pojmový konstrukt, jenž je základem pro naši každodenní praxi.

Diamantová sútra patří mezi nejhlubší, nejposvátnější a nejvlivnější texty mahájánového buddhismu. Japonští a čínští buddhisté jej považují za jeden z nejhůře pochopitelných. Je to poměrně krátký text, jenž obsahuje rozhovor mezi Buddhou a jeho žákem Subhútim. Jeho styl, dikce a poselství odpovídá ostatním pradžňápáramitovým textům a stejně jako v ostatních pradžňápáramitách jsou hlavními tématy prázdnota (šúnjatá) a cesta bódhisattvy. Prázdnota všech jsoucen a její dokonalé poznání (pradžňápáramitá) představuje základní filosofickou nauku celé pradžňápáramitové literatury. 2. vydání je rozšířené o 10. kapitolu nazvanou Diamantová sútra v čínské kultuře.

Pražský cizojazyčný sborník pro fenomenologii a filosofii náboženství.