Torey L. Hayden Knihy

Bericht einer amerikanischen Kinderpsychologin und Heilpädagogin über ihre therapeutische Arbeit mit einem seelisch gestörten Jungen, der nicht sprechen wollte.

Finally, a beginning . . . The time had finally come. The time I had been waiting for through all these long months that I knew sooner or later had to occur. Now it was here. She had surprised me so much by actually crying that for a moment I did nothing but look at her. Then I gathered her into my arms, hugging her tightly. She clutched onto my shirt so that I could feel the dull pain of her fingers digging into my skin. She cried and cried and cried. I held her and rocked the chair back and on its rear legs, feeling my arms and chest get damp from the tears and her hot breath and the smallness of the room.

"Were all just somebody else's kids . . . "A small seven-year-old boy who couldn't speak except to repeat weather forecasts and other people's words . . . A beautiful little girl of seven who had been brain damaged by terrible parental beatings and was so ashamed because she couldn't learn to read . . . A violently angry ten-year-old who had seen his stepmother murder his father and had been sent from one foster home to another . . . A shy twelve-year-old from a Catholic school which put her out when she became pregnant . . ."What do we matter?""Why do you care?"They were four problem children-put in Torey Hayden's class because no one else knew what to do with them. Together, with the help of a remarkable teacher who cared too much to ever give up, they became almost a family, able to give each other the love and understanding they had found nowhere else.

This is a poignant account of a teacher's extraordinary efforts to break through a young student's self-imposed silence. Originally published: New York: William Morrow, 2002.

V dnešní době plné napětí a stresu přibývá dětí s psychickými a psychosomatickými poruchami. Vytrácí se prostý a bezstarostný způsob života jak jej známe z minulosti, kdy se dětem tolik neorganizoval jejich volný čas, měly větší svobodu a prostor hrát si venku s kamarády v bezpečí soudržnější komunity a rodiny. Příběh o neposedném pejskovi Zizim je jednoduchým a hravým návodem k tomu, jak pomoci dětem uvolnit a otevřít jejich mysl, pochopit jak mysl funguje a jak zvládat náročné a stresové situace. Tato obrázková kniha je určena především malým dětem a jejich rodičům či vychovatelům, ale mnoho inspirace v ní může nalézt i dospělý čtenář. Jejími autory jsou významný tibetský mistr meditace Yongey Mingyur Rinpočhe spolu se známou americkou spisovatelkou a dětskou psychoterapeutkou Torey Hayden.

Written by the author of the bestsellers One Child and Ghost Girl, this work is a memoir of three people's - two children trapped in a prison of silence and a woman suffering in the twilight of her years - victimisation and abuse, and their heartbreaking but ultimately successful steps to recovery.

Eloise je energická a zajímavá dívka, která do Toryina života vstoupí poněkud nečekaně. Má za sebou řadu náročných životních peripetií, na dvanáctileté děvče toho prožila opravdu hodně. Zvládat různá zklamání a traumata jí pomáhá její bohatý vnitřní život, imaginární svět, který je jí útočištěm i pastí. Prostředí, ze kterého Eloise pochází, je plné různých sociálních patologií. Otec závislý na drogách skončí ve vězení, laxní matka, které je osud jejích dětí naprosto lhostejný, matčin přítel, jemuž násilí na dětech není cizí. Eloise se ocitne v kolotoči pěstounské péče a snaží se zvládat věci po svém, což ale nedopadne vždycky tak, jak by chtěla. Navíc se u ní vzhledem k pohnutému osudu rozvinou poruchy chování. I když se ale zdá, že Eloise se už ze svého vzorce chování nevymaní, objeví se životní šance. Otec opustil drogy, našel si mladou přítelkyni a má s ní chlapečka. A chtěl by, aby poznal svou starší sestru. Eloise tedy odejde k němu, a i když ani poté není život tak jednoduchý, jak by si možná přála, povede se jí navázat úžasný vztah k malému bratrovi i k partnerce svého otce. Dospěje a postaví se na vlastní nohy, potvrzuje to, že „nikdy není pozdě na šťastné dětství“.

Jadie never spoke, never laughed, never cried. She spent every waking hour locked in her own private world of shadows. But nothing in Torey Hayden's experience had prepared her for the nightmare Jadie revealed to her when finally persuaded to break her self-imposed silence.

Jessie je holka, kterou nechtěli. Holka s dramatickým osudem, který se nakonec povede proměnit, i když to je za cenu náročné práce lidí kolem ní a také samotné Jessie. Torey Hayden v knize popisuje složité úsilí o získání důvěry malé holčičky, která už se bojí k někomu přilnout. Jessie neuvěřitelně lže, její lhaní je až patologické a slouží jí jako adaptační mechanismus. Alespoň někdy je za hrdinku, i když si to vybájí, a lži jí mají sloužit k tomu, aby ji někdo bral vážně. Díky vytrvalé terapeutické práci se jí ale podaří tuhle ochranu postupně opustit a stát se tím, čím doopravdy je malou, citlivou holkou.

Dave Pelzer was brutally beaten and starved by his emotionally unstable, alcoholic mother, a mother who played tortuous, unpredictable games - games that left one of her three sons nearly dead. She no longer considered Dave a son, but a slave; no longer a boy, but an 'it'. His bed was an old army cot in the basement, his clothes were torn and smelly, and when he was allowed the luxury of food it was scraps from the dog's bowl. The outside world knew nothing of the nightmare played out behind closed doors. But throughout Dave kept alive dreams of finding a family to love him. This book covers the early years of his life and is an affecting and inspirational book of the horrors of child abuse and the steadfast determination of one child to survive.