Zdeněk Frýbort Knihy

Lucio, mladý spisovatel a překladatel Heinricha von Kleista, cítí v sobě blíže neurčené zoufalství a marnost; uvažuje dokonce o sebevraždě. V letovisku na Capri se seznámí s Němkou Beate, manželkou nacisty, jakousi ženou dvou tváří: její chladnou podobu Lucio platonicky zbožňuje, tou erotickou se nechá svádět. Tento vztah, stále kolísající mezi skutečností a snem, mezi láskou a smrtí, hrdina popisuje, analyzuje a řeší až do konečné tragédie. Podstatnou roli hraje také doba děje: rok 1934, kdy v Itálii vládne fašismus a v Německu právě probíhá dramatická noc dlouhých nožů. Komorní psychologicko-filozofický román je plný psychoanalytických úvah, literárních reminiscencí i zvláštních absurdních situací, do nichž je čtenář obratně vtahován, aby se stal jejich zaujatým pozorovatelem či překvapeným účastníkem.

Příběh bratrů Karla a Wilhelma Humannových, objevitelů slavného Pergamského oltáře - světu kupodivu téměř neznámých - začíná v druhé polovině devatenáctého století v Turecku a děj se uzavírá roku 1945 v hořícím Berlíně. Karla, mladého berlínského inženýra, fascinuje Řecko, jeho chrámy a kultura. Odjíždí do Malé Asie, objevuje Cařihrad a Smyrnu, ponořuje se do snového kouzla orientálních uliček, plných tajemně krásných žen, pod modrozlatými kupolemi hledá krásku, kterou zahlédl jen na okamžik, a pak mu zmizela jako přízrak. Zdá se mu, že se před ním zjevuje neznámý svět starých mýtů, a on při odhalování monumentálního Diova oltáře jako by prožíval život dávného sochaře, cítil jeho lásky, smutky i závrať tvoření.

Veľkolepý román svetoznámej talianskej prozaičky Elsy Morante patrí medzi najvýznamnejšie diela európskej prózy 20. storočia. Vojna, častá téma tejto doby, je v románe stvárnená netradične. Autorkin pohľad na moderné dejiny je rezignovaný, pričom história sa zdá byť bezútešná a fatálne nenapraviteľná. Morante vyjadruje, že „vo veľkom svete niet veľa noviniek“ a že história sa riadi nemenným princípom: jedni vládnu, druhí slúžia. Tieto slová rámcujú dielo a naznačujú, že niet vykúpenia; pre zatratených neexistuje hranica medzi vojnou a mierom, každý čas ich odnáša do zabudnutia. Elsa Morante stavia na týchto základoch mrakodrap, ktorý spája temný suterén s nadoblačnými výšinami. Na „protirečenia“ v historických úvodoch a „mýty“ sa pozerá kriticky, pričom odhaľuje „populistické“ predkladanie a „fatalistické“ videnie ľudského údelu. Tieto postoje sú súčasťou premyslenej osnovy, ktorá sa zaoberá vyšším poslaním človeka a jeho osudom presahujúcim dejinné činy. Dielo získava odolnosť voči času, podobne ako romány Tolstého a Cervantesa či eposy Danteho a Homéra, pričom sa stáva hlbokým posolstvom, nie len svedectvom o svojom období.

Tématem první prózy (Wimbledonský stadión, 1983) italského autora střední generace je „psaní a život“, druhá próza (Atlas Evropy, 1985) se zabývá zkoumáním obecného stavu, řádu věcí a životní praxe.

Kniha výrazné osobnosti francouzského hermetismu, kabalisty a mága je jakousi syntézou okultního esoterismu, pojednávající o prokletých vědách. Vychází z tarotového klíče a není nadsázkou říci, že jde o jedno z nejhlubších děl zabývajících se magií, jež je právem nazýváno vyčerpávající studií astrálního světa. Třetí díl – "Problém zla" – zůstal pro předčasnou autorovu smrt nedokončen.

Kapesní oboustranný italsko-český a česko-italský slovník se stručnou gramatikou v pevné vazbě.

Oba romány se odehrávají v autorově oblíbeném prostředí – v typických francouzských hospůdkách. Starý Augustýn je hospodským blízko staré pařížské tržnice a takový hospodský nebývá chudý. A tak když starý Augustin náhle padne uprostřed lokálu, chovají dědicové nejsmělejší naděje... Hotýlek z románu Neděle je někde na Riviéře, vaří se tam jihofrancouzská kuchyně a přímořské speciality, i když Emil, šéf a kuchař v jedné osobě, pochází z úplně jiného kraje, přiženil se. A nikoho nenapadne zapochybovat, že jedinou vládkyní tu zůstává jeho žena Berta a Emil se to chystá v neděli změnit.

Sémiotický pohled na svět. Kniha textů italského spisovatele, literárního kritika, sémiotika, držitele ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Uspořádal Jiří Fiala, z angličtiny a francouzštiny přeložil Jiří Fiala, z italštiny Zdeněk Frýbort. Výt. č. 1-50 číslovány a podepsány autorem.

En una serie de ensayos magistrales sobre la cultura de masas -en los que analiza la estructura del mal gusto, la lectura de los cómics, el mito de Superman, la canción de consumo, el papel de los medios audiovisuales como instrumento de información o el influjo de la televisión en el mundo de hoy-, Eco se plantea el problema central de la doble postura ante la cultura de masas: la de los apocalípticos, que ven en ella la «anticultura», el signo de una caída irrecuperable, y la de los integrados, que creen optimistamente que estamos viviendo una magnífica generalización del marco cultural.