Panait Istrati Knihy

Panait Istrati je rodený rozprávkár Orientu, ktorý sa nadchýna nad vlastným rozprávaním a je ním očarený. Pochádzal z chudobnej rodiny a ako dvanásťročný opustil svoju matku. Vyskúšal všetky remeslá - bol čašníkom, zámočníkom, nosičom, sluhom, natieračom. Je absolútne nemajetný, no bohatý na veľké zážitky a dojmy. Tak sa dal do zdĺhavej práce a vyšli mu spod pera dve celé knihy. Sú to spomienky z vlastného života. Jeho život a jeho dielo je jeho svätá vášeň. Po celej životnej púti sa zastavuje v spomienkach pri niektorých ľudských tvárach. Každá z nich je poznačená záhadou vlastného osudu, ktorý sa usiluje poznať.

Autorova reflexe dětství a mládí. Román je psán s hlubokou lidskostí a se zvláštním smyslem pro skutečnost.

Dobrodružný román (Hajduci se představují, Snagovská domnica) o osudech skupinky rumunských zbojníků z minulého století je dílem francouzsky píšícího rumunského spisovatele (1884-1935), vysoce oceňovaného R. Rollandem. Autorlíčí, jak láska ke svobodě a touha pomstít venkovský utlačovanýlid, přivedla hrdiny ke zbojnictví. Příběhy naplněné patosem a romantikou. Více o hajducích - http://cs.wikipedia.org/wiki/Hajduci

Panait Istrati, literární bjev Romaina Rollanda a dnes už rumunský klasik, za svého mládí tulák, dobrodruh a muž celé řady profesí, se představil v roce 1921 francouzské literární veřejnosti touto útlou prózou, v níž vypravuje pohnutý příběh ze svého dětství. Uvádí čtenáře do Rumunska na začátku 20. století, do země sužované hladem a všemocnými bojary, představiteli skomírajícího feudalismu, kteří svou neústupností a opovrhováním drobným lidem podnítili a nakonec tvrdě potlačili selské povstání, jež se hrozivě šířilo po celé zemi. Istrati byl očitým svědkem těchto událostí, jež se mu vryly hluboko do srdce. O osobním prožitku svědčí jeho střídmý, lze říci přímo cudný styl, jenž navozuje bezprostřední styk vypravěče s čtenářem, i rozjitřený a neotřelý pohled chlapce, který se s nostalgií vrací k nepředstavitelně tvrdému životu rumunských venkovanů i k nedohledným vodám vlnícím se rybami a k nepřehledným pláním porostlým bodláčím; to mu je nejen symbolem vydřidušského útlaku, ale i příslibem svobody a dobrodružství , úniku z věčného hladovění, jež uvolňuje i ta nejpevnější rodinná pouta.

V roce 1923 vyšla ve francouzské revui "Europe" drobná práce Panaita Istratiho "Kira Kiralina", která je s to charakterizovat nám jeho rozsáhlé dílo, celoživotní reminiscenci života svého i jiných. Na každé stránce se setkáváme s dychtivým vypravěčem, který je hnán touhou vypovědět vše,a proto se nesčetněkrát zastaví, odbočí, připomene to či ono, než dokončí své vyprávění o Kiře, její krásné rozkošnické matce a Dragomirovi, než vypoví všechny dobrodružství, radosti a strasti jednoho a tisíce životů. Dýchne na nás horečná touha po životě, který stokrát nesnesitelný obrátí k nám nakonec svou příznivou tvář, který stokrát bičující pohladí nakonec svou oběť a dodá síly k novému zápasu. Oslava života, lásky, přátelství, dobra, spravedlnosti, orlava všeho toho, co se musí vybojovat, za co stojí žít, okouzlila Romaina Rollanda, který v předmluvě ke Kiře Kiralině napsal, že je Panait Istrati "rozeným vypravěčem, vypravěčem orientu, který nadchne a vzruší svým vyprávěním a podléhá mu tak, že nikdo, ani on sám, neví, jakmile povídku začal, zda potrvá hodinu nebo tisíc a jednu noc".

Autorova reflexe dětství a mládí. Román je psán s hlubokou lidskostí a se zvláštním smyslem pro skutečnost.