Pavel Projsa Knihy

Pozadí Dědictví tvoří jednak kanceláře ministerstva námořnictví, jednak domov ministerských úředníků Cachelina a jeho zetě Lesabla. Hlavním cílem manželství Lesablových je mít dítě, na jehož zrození je vázáno miliónové dědictví. Postup v úřadě, majetek, peníze a zase peníze určují smysl života těchto počestných pařížských měšťaků, ochotných připustit i nevěru, jen když dopomůže potomku a tím i k dědictví.

Tak ako Balzac v svojej monumentálnej Ľudskej komédii znamenite vykreslil obraz spoločnosti od Napoleonovho pádu až po koniec Reštaurácie roku 1830, Emile Zola si zaumienil vytvoriť románový cyklus, ktorý nazval Rougonovci-Macquartovci, s podtitulom „Prírodopis a sociálne dejiny jednej rodiny za Druhého cisárstva". Hriech pátra Moureta je jedným z románov tohto dvadsaťzväzkového cyklu a Zola v ňom rozvíja myšlienku boja blahodarných síl prírody proti cirkevnému tmárstvu. Je to románik vrúcnej lásky mladého kňaza a dievčiny voľne vyrastajúcej uprostred bujnej prírody. No mladý kňaz, spútaný cirkevnými dogmami, ľutuje svoj hriech, vracia sa z čarovnej záhrady ich lásky opäť na faru — a Albine dobrovoľne odchádza zo sveta. Toto Zolovo dielo si získalo veľa nadšených čitateľov a obdivovateľov najmä pre svoju poetičnosť. Prekrásne opisy prírody, čarovnej záhrady hýriacej farbami a vôňami, spätosť človeka s prírodou, láska dvoch mladých ľudí v lone tejto prírody — to všetko je skôr lyrická báseň ako ozajstný román a zanechá v čitateľovi nezabudnuteľný dojem.

V románe cítime, aký nežný súcit prejavuje autor k hrdinke románu Mont - Oriol, ku Christiane, jedinej naozaj statočnej postave celého románu, ktorú chápe ako obeť spoločnosti. Christiane je žena, ktorú otec a brat predali bohatému bankárovi, aby sa sami mohli sanovať, napriek jej protestom. Christiane ako mladá žena sa zamiluje do muža, ktorý ju zvedie a nakoniec nechá, hoci čaká jeho dieťa. Na tomto bežnom, možno povedať banálnom príbehu ukazuje nám autor absolútnu prehnitosť buržoázie, skutočnosť, že u nej i vo veciach lásky, ako vo všetkom inom, sú rozhodujúcim činiteľom peniaze.

K napsání románu Plovoucí město inspirovala Julese Vernea jeho společná plavba s bratrem Paulem v roce 1867 z Liverpoolu do Ameriky, kterou prožil na palubě v té době největšího parníku světa Great Easternu. Verne svou cestu zpracoval do podoby autobiografického románu, ve kterém lze jen velmi těžko oddělit od sebe pravou skutečnost a literární fikci.

Práce porovnává stylizaci dialogu francouzského originálu Maupassantovy povídky L’ Ivrogne (Opilec) z roku 1884 s pěti českými překlady vydanými v období od r. 1902 do r. 1997. Předmětem srovnávací analýzy jsou prostředky mluveného jazyka včetně dialektu, které se výrazně uplatňují v dialozích této povídky a jsou podstatné pro interpretaci Maupassantova textu. Analýze excerpovaného materiálu předchází popis a usouvztažnění mluvenostních variet češtiny a francouzštiny. To je důležitým předpokladem posouzení adekvátnosti překladu mluvenostních prostředků použitých v jednotlivých českých verzích povídky. Práce zohledňuje také vývoj estetických překladatelských norem v českém prostředí a jejich vztah k normě domácí beletrie, přičemž přináší nástin výrazných tendencí českého uměleckého překladu uplatňovaných při převodu prostředků mluvenosti ve sledovaném období. Analýza českých verzí povídky L’ Ivrogne opírající se o dobové jazykové příručky i diachronně zaměřené studie zaznamenává proměny pohledu na mluvenost v kontextu českého literárního překladu. Přináší také zjištění, že stylové charakteristiky textu tohoto klasika francouzské literatury reflektují především překlady z druhé poloviny 20. století.