Klaus Rifbjerg Poradie kníh (chronologicky)

Odvrátená tvár je muž, architekt Henrik Eges, ktorý sa krátko pred svojou päťdesiatkou ocitá v kríze. Nevie sa zbaviť pocitu, že v jeho živote nie je čosi v poriadku, pričom ako katalyzátor tu pôsobí stretnutie s príťažlivou Anjou, profesorkou na gymnáziu, ktorá sa usiluje o nekonvenčné alternatívne formy života. Intenzívny ľúbostný vzťah s Anjou naruší stereotyp Henrikovho života....

Anna, hrdinka románu, sa dostáva v živote na istú hranicu, kde sa zamýšľa nad cestou, ktorú doteraz prešla. Nespokojná sama so sebou, prenasledovaná rozličnými utkvelými predstavami a depresiami, uniká z dôverne známeho prostredia a zabezpečenej existencie do neznáma, aby sa už s novými skúsenosťami a poznaním zaradila do prúdu života.

Tento první román dánského autora vypráví o nádherném přátelství dvou chlapců, Januse Tolneho a Tora Reimera, kteří spolu nerozlučně zdolávají všechny nástrahy mladých let. Tito nerozluční přátelé objevují složitost a záludnost světa dospělých. Čím víc se o něm dozvídají, tímje vše bolestnější. Janusův a Toreoův neomylný smysl pro upřímnost a spavedlivost odhaluje v dánské poválečné společnosti typické rysy měšťáctví, avšak pouze Tore je dětsky čistý v odmítání světa dospělých důsledný, a právě on je jím pak zasažen na nejcitlivějším místě… Obálku s použitím fot. Ivana Doležala a vazbu s kresbou Vladimíra Tesaře navrhl Miloslav Fulín.

En flok københavnske skoledrenge på 14 – 15 år drager på påskeferie til Lapland udstyret med ski og rygsæk. Det er lige efter krigen, hvor alle trænger til luft under vingerne. Skæg og varm skildring af drenge, der slås med puberteten, hinanden og sig selv. „Et dyk ned i Rifbjergs rige fortid og – næsten – lutter morskab. Det gør den svær at læse, for hvordan læse, når latteren får ens øjne til at stå fulde af vand? Rifbjerg er, også, en vældig humorist, og aldrig har han demonstreret det tydeligere end i denne roman ... Er det blevet bemærket nok, at Klaus Rifbjerg atter har skrevet sig førerstillingen til i ny dansk litteratur.“ – Bent Mohn, Politiken „Hvem gør Rifbjerg dette efter? Han erindrer multisensitivt. Og han har tidens stærkeste kikkertsigte på, når han skyder sig ind til det svundne. Det er ikke en drøm, men virkelighed. Det er en sjælelig oplevelse, men alligevel er det håndgribeligt. – Sagligt som en cykel i solskin.“ – Ejgil Søholm, Aarhuus Stiftstidende.