Byla již napsána přemíra učených pojednání o tom, jak se to či ono dělá, nemluvíc ani o nejrůznějšich návodech k vlastni vědecké práci. Cajalova kniha není rozhodně z druhu příruček a návodů „snadno a rychle“, neboť autor správně uznává, že komu není s hůry dáno, ani v jeho knize nenajde. To mu však nebrání, aby napsal celou řadu vtipných causerií, jež přímo i nepřímo souvisí s vědeckým bádáním — nevyjímajíc ani otázku manželské polovice vědeckého pracovníka. S chutí si je přečtou jak vědečtí adepti, tak i ti, kdo již drahnou dobu patři do cechu vědátorů. Objeví tam mnoho, co jim snad ušlo a co břitké pero slavného španělského histologa Ramóna y Cajala podává neobyčejně vtipnou a zábavnou formou. Don Santiago Ramón y Cajal se narodil I. května roku 18S2. Po svém otci, prosektoru anatomie v Saragose, zdědil sklony k lékařskému bádání a tomu pak zasvětil celý svůj život. Věnoval se takřka výlučně mikroskopickému výzkumu nervového systému a v tomto oboru se stal světovým odborníkem. Nobelova cena, jež mu byla udělena roku 1906, byla sice plně zaslouženým oceněním jeho osobnosti, leč rok 1906 ani zdaleka neoznačuje vrchol jeho celoživotní vědecké práce. Cajal ve vědecké a spisovatelské činnosti pokračoval až do smrti 17. října 1934. V jeho odkazu je na 300 vědeckých pojednání a 18 knih, mezi něž patří i „Pravidla a rady k vědeckému bádání“.
