Friedrich Dürrenmatt Knihy

Grék hľadá Grékyňu je satirická próza, v ktorej si hlavný hrdina dá inzerát, že hľadá ženu. Život sa mu zmení, ale nie jednoznačne. Ďalej kniha obsahuje novely - Sľub, Justícia a Poverenie.

Novela Sudca a jeho kat nie je klasická detektívka, hoci jej autor vychádza z konzervatívnej detektívnej školy a za vzory mu slúžia takí svetoví spisovatelia, ako sú Dashiell Hammett, Rex Stout, Raymond Chandler a Georges Simenon. Dej novely je síce postavený na tradičnom zápase dobra a zla, ale pátranie je založené výlučne na racionálnom uvažovaní, náhoda v ňom nezohráva nijakú úlohu. Hlavná postava komisár Bärlach nie je kladný hrdina v pravom zmysle slova, nie je človekom bez viny, balansuje na hranici spravodlivosti. Nejde mu totiž len o odhalenie zločinca, ale predovšetkým o zmierenie so sebou samým… Kniha je plná zemitého svajčiarskeho humoru a sám autor sa neberie príliš vážne a dopredu sa čitateľom ospravedlňuje, že knižku napísal hlavne kvôli peniazom. V roku 1975 novelu sfilmoval režisér Maximilian Schell.

Útly román legendárneho švajčiarskeho dramatika demonštruje jeho obdivuhodnú autorskú stratégiu - vytvárať z príbehov radikálnu grotesku..

Tennessee Williams: Električka zvaná Túžba Jean Anouilh: Božia česť Friedrich Dürrenmatt: Fyzici John Osborne: Obzri sa v hneve Július Pašteka: Nové obzory súčasného divadla

Námět knihy je eminentně politický, jedinečnost v Dürrenmattově tvorbě: fiktivní zasedání sovětského Politbyra, končící vraždou diktátora. Členy tohoto nejvyššího grémia označuje autor písmeny, ostatně úmyslně, aby je zbavil rysů prokázaných historiky, aby je zredukoval do postav uměleckého díla. Vlastnosti jim jen zlehka přibásňuje, lze je identifikovat. O to mu však nejde. Čtenáří předvádí mechanismus diktatury, sovětstké diktatury, postavená a udržované strachem. V okamžiku, kdy jeden z členů Politbyra - a právě ten nejsměšnější, od kterého by to nikdo neočekával - strach přemůže, ze zoufalství nastoupí útěk dopředu - právě že strachu, že definitivně přohrál, - v okamžiku, kdy se diktátor A (Stalin) dopustí taktické chyby, se celá stavba samoděržaví hroutí, A padá, je přede všemi chladnokrevně, aniž protestuje, zardoušen. Na jeho místo nastupuje jiný, zasedací pořádek se změní, ale diktatura funguje dál, protože strach byl překonán pouze ve vztahu k A, nikoli ve vztahu k systému. Je ho nadále zapotřebí jako prostředníka ke vládě.

Autor domyslil do konce Platonovu metaforu lidského vědomí jako jeskyně, v níž přikovaní zajatci jsou schopni vnímat pouze matné stíny věcí, ne věci samé. Jestliže pro dřívější racionalisty byla schopnost reflexe a sebereflexe zdrojem pocitu svobody a štěstí, pro pozdního racionalistu Dürrenmatta z ní vyplývá spíš pocit úzkosti.

Dvě na sebe volně navazující prózy, které se setkávají v jednom svazku, Soudce a jeho kat (1951) a Podezření (1958), nesou sice charakter kriminálních románů, v jistém smyslu však meze tradiční detektivky překračují – a v tom tkví jejich jedinečnost i umělecká hodnota. Autor navazující na klasiky žánru, jakými byli například Rex Stout, Raymond Chandler či Georges Simenon, totiž ví, že jádrem dobré kriminální zápletky není pouze honička za pachatelem či rozluštění záhady, ale především psychologická kresba zla v obecnější rovině. Takové vyprávění však nesmí čtenáře nudit, a tak je Dürrenmatt koření svým typickým, řeklo by se možná až zlomyslným humorem. Odstup, s jakým autor ke svému dílu přistupuje, se ostatně zračí i v jeho prohlášení, že román Soudce a jeho kat napsal především kvůli penězům…

Výbor z díla světově proslulého švýcarského dramatika obsahuje deset her: Romulus Veliký (Romulus der Große, 1949); Přišel anděl v Babylon (Ein Engel kommt nach Babylon, 1953); Návštěva staré dámy (Der Besuch der alten Dame, 1956); Frank V. (Frank der Fünfte, 1959); Fyzikové (Die Physiker, 1962), Herkules a Augiášův chlív (Herkules und der Stall des Augias, 1963); Meteor (Der Meteor, 1966), Play Strindberg (Play Strindberg, 1969), Komplic (Der Mitmacher, 1972); Achterloo (Achterloo, 1983). Doslov napsal Zdeněk Hořínek.